|
:: AMIGA - životní příběh, láska na druhý pohled ::
|
Počítač AMIGA - životní kamarád(ka) s vypínačem
článek publikován dne 1.11.2008, aktulizace zatím neprovedena - čistý text 110 kB !
Doufám, že mě jako autora nezabijete za některé nepřesnosti, možná omyly nebo dokonce
nesmysly. Pokud Vám zde něco zásadního chybí, pokud se Vám něco nezdá, reagujte, pište.
Není možné popsat úplně všechno, jde o hlavní a zásadní body a článek je otevřen do
budoucna. Článek je určen pro uživatele, které zajímá historie, neklade si za cíl něco
a někoho kritizovat (to není alibismus) ani pošpinit, vlastně ani vyzdvihovat. Jsou to
fakta. Hlavní část článku se přesto věnuje platformě Amiga, kde je nějaké to srovnání
uvedeno - snažím se však být vždy objektivní. Za každé adekvátní upozornění děkuji.
1. STILL ALIVE ...
Prosím, nesnažte se vůbec pochybovat a věřit blábolům nezkušených, že za slůvkem Amiga se skrývá
něco zastaralého, dávno minulého, okrajového či snad dokonce, že to byla nějaká herní konzole
opatřená klávesnicí s uživatelským operačním systémem. Naopak - ačkoliv dnes prakticky neexistuje
jakási zastřešující společnost podobající se hierarchii gigantů jako je Microsoft, Intel či
Apple, Amiga jako platforma stále žije, vytváří se software, díky Hyperionu můžeme pracovat
s moderním a velmi vyspělým operačním systémem Amiga OS 4.1 a dokonce lze již konečně opět
(listopad 2008) zakoupit odpovídající hardware. Alternativa MorphOS se dočkala své druhé verze
a hardware si lze rovněž zakoupit. V obou případech jde o kvalitní základní desky, jejichž CPU
pochází z rodiny PowerPC - zákazníka může poněkud nepříjemně překvapit relativně vysoká cena
a zdánlivě nepříliš oslnivý výkon. Pamatujme však na fakt, že AmigaOS i MorphOS nevyžadují
k uspokojivému provozu výkony jako Windows či Linux - i tak lze s úspěchem předpokládat,
že základní desky budou inovovány a jejich cena se sníží na přijatelnější úroveň. Dlouhou
cestu vývoje také urazil oblíbený emulátor WinUAE/UAE určený k provozu všech modelů klasické
68k Amigy se všemi vymoženostmi a rozhodně nelze přehlížet AROS - multiplatformní operační
systém na bázi Amigy spustitelný jak nativně, tak i pod virtuálním počítačem - jedinou zásadní
slabinou je prozatím absence vnitřní emulace 68k pro existující Amiga aplikace. Still Alive !
Ale nic nevzniká jen tak ... bez důvodu !
Ať se nám to líbí nebo ne - za vším stojí Atari. Společnost, kterou dne 27. června 1972 založil
Nolan Bushnell a jeho přítel Ted Dabney. Byl to právě Bushnell, který již nějakou dobu toužil
zkonstruovat herní videoautomat, na kterém bude muset hráč zaplatit. Tím revolučním nástrojem
k naplnění jeho bankovního konta se stala videohra PONG, která se stala hitem, ačkoliv původně
byla vlastně omylem a málokdo myslel, že by mohla někoho zaujmout. Atari v té době nastartovala
zábavní elektronický průmysl. Příchodem elektronických čipů brzy vstoupila do domácností svou
herní konzolí - opět samozřejmě PONG, psal se rok 1975. Abychom dostáli první věty odstavce,
uvedeme, že jedním z vývojářů u Atari byl v té době dnes velmi známý Steve Jobs, který později
založil firmu Apple (jeho společníkem a konstruktérem byl Steve Wozniak, jež původně vyřešil
Jobsův problém s minimalizací čipů atarácké videohry Breakout - Jobs za tento zásadní krok
údajně vyinkasoval 5000 amerických dolarů a s Wozniakem se spravedlivě rozdělil - dal mu celých
350 dolarů, což samozřejmě prasklo až později). Netrvalo dlouho a konkurence uvedla na trh konzoli
VES (také známou jako Channel F), která už nebyla díky výměnným kartridžím jednoúčelovou krabicí
s jedinou hrou. Atari reagovala velmi pružně a záhy (1976) uvedla legendární konzoli Atari 2600
(známou také jako VCS, řada emulátorů je pojmenována podle původního pracovního názvu Stella).
Pro nás, zaryté Amigisty, je důležité, že vedoucím projektu Stella byl Jay Miner, který později
stvořil prototyp milované Amigy :o)
Vedle Atari, která se dosud vyhýbala počítačům, již v té době existuje mladá společnost Apple,
nicméně ještě důležitějším hráčem je již významná počítačová společnost Commodore. Commodore
založil již v roce 1955 absolutně neznámý bývalý voják americké armády (Commodore je označení
vysoké armádní funkce), který však nebyl ani trochu američanem. Jack Tramiel se totiž původně
jmenoval Idek Tramielski a jeho rodnou zemí bylo naše sousední Polsko - jako mladík upadl do
spárů nacistických koncentračních táborů, ocitl se v Německu na práci a po ukončení války také
v Německu zůstal - záhy však emigroval do USA. Coby žid nalezl v Americe útočiště u židovské
komunity. V roce 1948 nastupuje do americké armády, kde mimojiné opravuje kancelářské stroje,
čehož později využil v podnikání. Od psacích strojů nebylo daleko ke strojům počítacím a ještě
dnes populární firma Texas Instruments byla právě nějaký čas dodavatelem součástek pro počítací
stroje a kalkulačky s logem Commodore. Jelikož se Texas Instruments rozhodla pro vlastní výrobu,
byl Tramiel donucen hledat náhradu - údajně velmi obratným způsobem, jemu vlastním, za dodávané
čipy neplatil a nakonec svého dodavatele - firmu MOS Technologies koupil za necelý milion dolarů.
Nejenže získal svého dodavatele, on také především získal důležitý nový mikroprocesor MOS 6502,
který se stal základem jeho prvního počítače PET (1977) - stejný procesor řídil také první počítače
Apple a konečně i počítače Atari (zde údajně upravená verze mikroprocesoru 6502), jejichž výroba
začala po prodeji firmy Atari "Warnerům". Jednalo se o modely Atari 400 a Atari 800 a Atari se opět
dostalo do popředí zájmu. Commodore však odpovídá počítačem VIC-20 a zanedlouho, v roce 1982,
přichází s legendárním osmibitovým počítačem Commodore C64 s výkonným grafickým čipem a uchvacujícím
zvukovým čipem SID - u nás je trochu známější druhá verze C64 s vylepšenou klávesnicí, novým SIDem
a notoricky nutným doplňkem Final Catrigde III.
Atari reaguje pomalu, má údajně problémy s prodejností, Jay Miner se pokouší prosadit projekt
16-bitové herní konzole na zcela unikátních zákaznických čipech, které mají předčit kvality
tehdy známých počítačů a opět dostat firmu Atari na špičku domácí zábavy. Vedení společnosti
Atari toto však odmítá. Jay Miner v roce 1982 od Atari odchází a svůj projekt pak realizuje
ve vlastní firmě Hi-Toro, která je později přejmenována - hádejte - ano, správně, AMIGA !!!
Název vyšel z tradice firmy Atari, kde jakékoliv projekty nesly "holčičí" pracovní názvy -
u Atari údajně kolegyně, u Amigy to byly přítelkyně či manželky. Navíc se název chytře posunul
abecedně před všechny dosud známé platformy (Amiga, Apple, Atari a další). Na dokončení projektu
"Lorraine" se však Minerovi nedostává financí a ještě k tomu se stalo něco neočekávaného.
Počítače Commodore díky kvalitě a ceně zcela zastínily herní konzole (nejspíše i počítače
firmy Atari a Apple) a na základě špatného ekonomického úsudku dochází k velkému propadu akcií
"Warnerů". V listopadu 1983 je to právě firma Atari, která napumpuje do firmy Amiga 500.000
dolarů a na základě dispozičních práv si chce Lorraine zajistit pro novou řadu 16-bitových
počítačů a konzolí. "Warneři" nejsou spokojeni s tím, co jejich dceřinná společnost Atari
provádí a tak nabízí tuto divizi k prodeji. Shodou okolností se stal Jack Tramiel u Commodore
natolik nenáviděným šéfem, že je po dohodě odvolán - a to právě Irvingem Gouldem, který byl
hlavním investorem společnosti Commodore Business Machine. Jeho odstupné je samozřejmě tučné
a vcelku tajně se dohodne s "Warnery", že Atari převezme (nabídka byla pro Tramiela více než
zajímavá, protože údajně nemusel zaplatit ihned, ale později z výnosů). Ihned převrátil Atari
naruby, propustil spoustu zaměstatnců a nastolil tvrdé morální praktiky, na což nebyl u Atari
nikdo zvyklý (vlastně i již bývalý vlastník si rázně dupnul proti kouření marihuany ve firmě).
Tramiela herní konzole nezajímali, chtěl opět vyrábět počítače, být lepší než "jeho" konkurenční
Commodore a tak se samozřejmě zajímal o naši "Lorraine". Tramiel však u Minera nepochodil a to
i přes dřívější smlouvu o dispozičních právech. Nové vedení společnosti Commodore totiž učinilo
Minerovi daleko zajímavější nabídku, veškeré pohledávky uhradila a Amiga byla v rukou Commodore.
Dlužno dodat, že na základě konceptu naší "Lorraine" vyvíjela Atari svůj počítač, jehož cesta
skončila pouze u prototypu.
Vše uvedené se však týká amerického kontinentu a přestože se drahé americké výrobky vyvážely
do Evropy, narážely zde na relativně tvrdou konkurenci osmibitových počítačů. Evropa byla
tehdy rozdělena na kapitalistický a komunistický blok, přičemž prakticky celý komunistický
trh byl pro američany zcela uzavřen. Počítače Commodore i Atari byly v západní Evropě jistě
úspěšné (zejména pak v Německu), ale poněkud drahé. Pan Clive Marles Sinclair nabídl Evropě
domácí počítač ze nesrovnatelně nižší cenu. V roce 1980 realizuje svůj první sériově vyráběný
počítač Sinclair ZX80 (cena 99,95 liber, ve stavebnici 79 liber), o rok později zajímavější
ZX81 s novým zákaznickým čipem ULA (díky čipu firmy Ferranti klesla cena na 69,95 liber a
ve stavebnici na 49,95 liber). Počítač je velmi oblíbený a snadno se programuje díky
interpreteru jazyka Basic, který používá rychlá klíčová slova. V roce 1982 představuje revoluční
stroj ZX Spectrum (původně ZX82). Clive Sinlair, přezdívaný strýček Clive, zaútočil na všechny
západoevropské domácnosti kvalitním počítačem za bezkonkurenční cenu 175 liber a navíc
oproti Commodore a Atari měl tu výhodu, že jej bylo možné připojit na libovolný magnetofon
a televizor, což (alespoň co se týká magnetofonu) u Atari a Commodore jen tak jednoduše nešlo.
Ikdyž ZX Spectrum nedosahovalo v jistých oblastech úrovně zmíněných rivalů, značně se rozšířilo
a strýček Clive za svůj úspěch "vyfasoval" královský titul Sir. Sinclair pronikl i na americký
trh pod názvem Timex. Firma dále vyvíjí nástupce Spectra a sice model QL, který již neřídí populární
procesor Zilog Z80, nýbrž Motorola 68008. Sinclair QL však nebyl s ničím kompatibilní a jeho
největší slabinou byly interní mikropáskové kartridže, na které se ukládaly programy - jednak
byly drahé a druhak údajně poruchové - počítač zkrátka přišel příliš brzy a firma utrpěla
nejen finanční ztráty, ale také na pověsti. Zanedlouho, v roce 1984 přichází nový model
ZX Spectrum+ s lepší klávesnicí za stále slušných 179 liber a původní známý "gumák" zlevňuje.
Firma pak vyprodukovala nepočítačový produkt (vozítko C5), díky kterému prakticky došly
peníze na vývoj počítačů.
Počátkem roku 1986 přichází model ZX Spectrum 128k, který je
zpětně kompatibilní (také 48k režim), rozšířená paměť je rozdělena na přepínatelné 16kB bloky
a nově s tříkanalovým zvukovým čipem AY-3-8912A (zajímavé na to všem bylo, že počítač již nebyl
vyráběn v Británii, ale ve Španělsku - Sinclair už neměl peníze). Zanedlouho firmu kupuje
největší evropský konkurent firma Amstrad/Schneider. Tato firma je elektrotechnický gigant,
který vyrábí téměř cokoliv v oboru elektroniky a kromě toho produkuje své vlastní domácí počítače
řady CPC a také klasická PC. Po hlavičkou firmy Amstrad se tak později vyrábí počítače s logem
Sinclair - nejprve model Spectrum 128 +2 (1986) s vestavěným kazetovým magnetofonem, o rok později
model +2A/+2B (španělská verze) a dále Spectrum 128 +3 s nestandartní třípalcovou disketovou
jednotkou, což byla politika vlastní firmě Amstrad (týkalo se to některých zásadních periférií
včetně Sinclair joysticku). Pro mě osobně je zajímavé rozhraní RS232/MIDI a mám důkazy o jeho
používání českými muzikanty. 48k řada Specter a jeho klonů např. slovenský Didaktik Gama, vyžadovala
k připojení joysticku speciální rozhraní (pro Spectrum např. Interface I a II), v případě Didaktiku
Gama kempston rozhraní pro druhý port s MHB8255 (kvůli pasivním joystickům s Kovodružsta Náchod
byl na rozhraní místo 9pin canonu kulatý 5-pinový konektor). Poměrně rozšířené byly tzv. rozšiřující
AY moduly, které zprovozní zvukový výstup jako model 128k (osobně jsem měl kartu s rozšířeným čipem
AY-3-8910) a funguje v případě, že aplikace řeší zvukový výstup v základní paměťové bance (tedy
nepřepíná banky ani u 128k modelu) - mnohdy se tak hry pracně upravovaly, v případě 80kB Didaktiku Gama
s druhou paměťovou bankou šlo většinou o velmi jednoduchý zásah do strojového kódu výměnou za instrukce
OUT 127,0 resp. OUT 127,1 (druhá banka) a přehrávání tak efektně doplňovala blikající červená
LED dioda :-) Hmm, neumím si vůbec představit, že bych mohl svá pubescentní léta prožít jinak a lépe !
Píííííííííííííí - křřřřřřř :-) Nejhezčí sedmnáctibajtový zvukový vzorek :-)
Only Amiga ...
Po křídly úspěšné společnosti byl v roce 1985 představen první multimediální šestnáctibitový
počítač s grafickým okenním operačním systémem, jehož předností byl preemptivní multitasking
(běh více aplikací najednou dle priority a požadavků samotné běžící aplikace, ne zcela podle
přidělení procesorového času) - tak přišel na svět počítač Commodore AMIGA 1000. Počítač, který
ze dne na den uchvátil počítačový svět svými bezkonkurenčními grafickými a zvukovými možnostmi,
počítač, který poprvé nabídl dvoutlačítkovou myš (zdá se to být legrační, ale byl to vynález
srovnatelný s letem na měsíc - tento patent si ponechala americká firma Gateway, největší výrobce
PC v USA, někdější majitel značky a technologií Amigy a také poslední větší hráč, který mohl
dostat Amigu zpět na veřejné výsluní - uvažte, že za každou dnes vyrobenou myš se platí majiteli
patentu "mizerných" 10 amerických centů - poděkujte tedy Amize za to, že máte čím honit šipku).
Commodore AMIGA se dostala do čela technologií nejen domácí výpočetní techniky (svou významou roli
sehrála v oblasti videa - např. animace, efekty, titulkování, pro zajímavost měla na starosti
několik důležitých výpočtů v agentuře NASA, u nás se díváme na akční komedii Playgirls a těšíme
se z pohledu na záběry s modelem Amiga 500+ s WorkBenchem 2.x, nerad bych opomenul sobotní TV
soutěž Hip-Hap-Hop, dokonce si pamatuji recenzi Amigy 500 a Amigy 4000 v pořadu "Pionýrská
vlašťovka" - v případě Amigy 500 onu legendární větu o obrovské paměti 512 kB ... cheche,
tahle nemoc mě pronásleduje při sledování starších filmů - neustále hledám na klávesnicích
pouze 10 funkčních kláves, také porevoluční nedělní pořad ComputerWorld uvedl Amigu 500 při
realizaci animace do reklamy na vozy Avia, Amiga také samozřejmě titulkovala v České televizi
a ještě jsem si vzpomněl na jednu televizní inscenaci, hlavní role Viktor Brabec coby trochu
sukničkář - pro nás důležitá scéna, kdy snědý dorostenec přichází do děstského pokoje, kde
mu jeho kamarád s joystickem v ruce předvádí počítačové hry - SHADOW OF THE BEAST na Amize 500)
tehdejšího nekompatibilního světa - Amiga od Commodore, Apple, Atari, IBM PC a nesčetná řada
výrobců produkující osmibitové počítače. Úspěch Amigy nezastínil ani fakt, že Tramiel dodal na trh své levnější Atari ST o nějakou dobu dříve - poskytl Atari rozsáhlejší propagaci a zajistil slušnou prodejnost.
U nás byla nejvíce populární britská značka Sinclair ZX Spectrum (počítač byl skutečně dovážen
a prodáván v síti DOSS, o to se údajně zasloužily tehdejší organizace Svazarm - 602 a Karolinka,
tehdejší Tuzex jaksi místo Spectra dovezl tisíc japonských Sordů), dále český klon ZX Spectra
Didaktik Gama vyráběný slovenskou firmou Didaktik Skalica (a porevoluční typy Didaktik M, Kompakt),
pak samozřejmě tuzexové osmibity ponejvíce Atari 130/800 XE/XL, Commodore C64, v menší míře pak
Amstrad/Schneider CPC 464/664/6128, japonský Sharp řady MZ či okrajově japonský SORD, který stál
v pozadí kdysi oblíbeného televizního kvízu Videostop - ano, na něm se hrály ty kostky. Učebny
základních, středních škol či stanic mladých techniků a přírodovědců byly komunistickým režimem
zaplněny československou "technikou" PMD 85 a IQ 151 - viz. obrázek. Pamatuje si to ? Svět nebýval tak nudný
jako dnes, kdy se pojem počítač chápe jako ta bezduchá krabice, ke které je připojen monitor,
klávesnice, myš, obvykle i tiskárna a říká se tomu "písí" nebo hůře "pécéčko" (strašný) - prakticky
drtivá většina populace ani netuší, co znamená výraz a jak se chová operační systém, natož snad,
že by existoval jiný než ten, který je na monitoru - Windows. Když jsme u monitorů, doufám, že jste
"spokojeni" se svými LCD monitory, které jsou navrženy přesně pro jedno jediné grafické rozlišení
(jinak to bohužel u LCD ani možné není) a na jakékoliv nižší rozlišení se prakticky nedá
koukat - sehnat klasický starý CRT monitor začíná být veliký problém. Takže prostě "počítač" ...
Na začátku devadesátých let pomalu odpadly osmibitové počítače a svět se rozdělil mezi počítače
firem Commodore, Apple, Atari a licenční výrobce IBM PC (kvalitativně tak, jak je napsáno).
Apple byl americký a evropským uživatelům buď finančně nedostupný nebo nezajímavý, IBM PC/AT
s textovým systémem byly reklamou propašovány do amerických kanceláří - pro domácnosti byly
finančně nedostupné - pamatuji si reklamu na PC 486 za 250.000 Kčs !!!. Chudí čecháčkové drtily
dál své Sinclairy, C64 a osmibitová Atárka, někdy Sharpy, domácnosti bohatších zemí zdobily
většinou Amigy různých typů a výkonu (tehdy prakticky nejrozšířenější počítač táhnoucí herní
průmysl), v hojné míře také projektová řada ST/TT od Atari - díky vestavěnému MIDI rozhraní
byl velmi populární u hudebníků používající elektronické nástroje, zrod nejznámějšího MIDI
sekvenceru Cubase od firmy Steinberg. Rád bych také připoměl, že ZX Spectrum se dočkalo svého
nástupce a tím byl počítač SAM Coupé od společnosti Miles Gordon Technology. Byl to stále osmibit,
mohl používat software ze Spectra, ale jinak svými možnostmi konkuroval Atari ST, částečně Amize
- no, je třeba to vidět v akci, srovnání nelze takto definovat - hodně paměti, disketové jednotky,
6-ti kanálový zvuk SAA 1099, slušná grafika ala Super Spectrum - co bod, to barva - jemné grafické
režimy, MIDI a podobně. I v naší televizi se nějakou dobu zjevovala reklama na počítač firmy
NeXT Computer (zakladatel náš starý známý Steve Jobs), na kterém běžel multitaskový graficky
orientovaný objektový operační systém NeXTStep kompatibilní s Unixem - hardwarový koncept byl
založen na procesoru Motorola 68030/68040, později byl přeportován na procesor Intel Pentium
(Intel se skutečně přiblížil tomu, co Motorola již vyráběla léta - RISCové procesory = méně
instrukcí, inteligentní architektura, vyšší výkony na řádově nižší frekvenci - tento fakt zůstává
platný dodnes, PowerPC/Cell/ARM stále poskytují vyšší výkony než procesory X86 - snad i proto jsou
moderní herní konzole jako je X-Box či Playstation 3 vybaveny několika procesory rodiny PowerPC).
Za zmínku stojí také počítač Acorn Archimedes, který se objevil v roce 1987, poháněl jej operační
systém RISC OS, prakticky mohl vážně konkurovat Amize i Atari ST, ale i přes jeho kvality se tak
nestalo (v roce 1992 byla výroba všech modelů ukončena). Commodore Amiga tehdy prodělává jedno
z nejdůležitějších vylepšení své architektury, firma vyprodukovala počítače se zcela novým
čipsetem AA, později přejmenovaným na AGA - nejprve Amiga 4000 pro profesionály, pak Amiga 1200
pro domácnosti (pro Amigy to byl velký krok kupředu - pokud se však podíváte na základní desky,
zjistíte, že řada čipů není osazena = prototypy byly o mnoho kvalitnější). S novými modely přišel
i zásadně vylepšený operační systém Amiga OS 3.0, počítače byly zpětně kompatibilní s čipsety ECS a OCS.
Řada 16-bitových Atari byla lehce vylepšena modelem STe, který posunul grafické a zvukové možnosti.
Atari také přineslo výkonné 32-bitové stanice Atari TT, první handheld Atari PortFolio a dokonce
notebooky kompatibilní s řadou ST. Kolem roku 1993 lze již skutečně pozorovat nápadný nástup
IBM PC, na procesorech 386 a 486 (procesor vyvinutý již v roce 1989) lze již "používat" grafickou
nadstavbu textového MS-DOSu a sice Windows 3.11 - tento systém zatím zásadně neohrožoval,
ale byl prosazen opět v kancelářích, kde jako "psací stroj" vyhovoval. Pro domácnosti byl PC
stále velmi drahý a nepopulární díky absenci multimédií (vyjma zvukových karet). Pro zajímavost
je ověřenou pravdou, že vestavěná kalkulačka v této verzi Windows dokázala toto: 3,1 - 3.11 = -0,00 !
A vše se zdálo být v pohodě, každý měl to své, existující hardwarové i softwarové firmy vydělávaly,
investovaly do vývoje a počítače byly stále doménou lidí, kteří je skutečně chtěli a vesměs je
lépe či hůře znali i "zevnitř". Snad nejchytřeji se zachovala firma Apple, která si jela v klidu
na své hromádce pohody a nesnažila se vstupovat do světa kanceláří s nějakými klony PC (Apple si
drželo silnou pozici v oblasti DTP). Vedení firem Atari i Commodore však tuto chybu udělalo a veškeré
zisky ze svých mateřských počítačů utopily právě v klonech kancelářských IBM PC. Amigistům se posral
svět před očima, když nejúspěšnější počítačová firma všech dob vyhlásila dne 29. dubna 1994 bankrot
- zpráva byla natolik šokující, že neušla ani tisku a hlavním zpravodajským relacím v televizích !
V době, kdy se uživatelé počítačů Amiga měly dočkat nových typů počítačů běžící na procesorech PowerPC !!!
Ehm, není náhodou, že jsem toto výročí oslavil sňatkem - v roce 2006 vyšel 29. duben na sobotu :-)
Během několika měsíců byly vykoupeny veškeré sklady s tehdejšími stanicemi Amiga 4000, stejně tak
zmizely z obchodů zdomácnělé Amigy 1200 a posledně uvedená herní konzole Amiga CD32 byla pro mnohé
jedinou nadějí, jelikož z CD32 bylo možné postavit Amigu 1200 v základní verzi. Commodore drží díky
konzoli CD32 další primát - první 32-bitová herní konzole na světě. Pro nadšené ataristy to skončilo
zanedlouho podobně i s výkonným Falconem, neúspěšnou 64-bit (rádoby, pouze některé čipy, konzoli řídil
procesor MC68000) konzolí Jaguar a supermikroidní konzolí Lynx a Lynx II. Vidím to jako dnes, v letech
1994-1995 se začali amigisti a ataristi přátelit - potkal je stejný osud. O problémech Commodore
se však vědělo s předstihem - pamatuji si tuto dobu velmi dobře, byl srpen 1993 a zrovna jsem si
kupoval pro svou Amigu 500 "špičkový výrobek Cvrček", čemuž se říkalo sampler a byl to pouhý A/D
převodník ke vzorkování zvuku (dnes běžná součást každé zvukové karty). Už tehdy proběhla médii zpráva,
že filipínskou továrnu obléhá místní armáda ... Konec Commodore se opravdu blížil :-( A co věčný
konkurent Atari ? Ačkoliv již zmíněný Falcon byla špičková multimediální mašina (zejména opět
pro hudebníky), nedokázal se již prosadit (vyšší cena) a herní konzole Jaguar byla poslední kapka,
která se vlivem porušení smlouvy s prodejci nedokázala prodat. Atari se spojilo s jistým výrobcem
pevných disků, což byl jen další průšvih. Následoval laciný prodej zábavní firmě Hasbro a nakonec
softwarovému gigantu Infogrames Entertainment, který logo Atari používá dodnes. Atari nelze zatracovat,
řada ST byla velmi rozšířená mezi uživateli, nicméně graficky, zvukově ani těžkopádným operačním
protředím TOS nedosahovala možností Amigy - nepomohlo ani vylepšené STE a bohužel ani Atari Falcon.
A co na to písíčka ? Samozřejmě, i zde se odehrálo mnoho zvratů, jenže nebyly tolik vnímány.
Pokud jste dobře četli, možná někoho z Vás zarazí do židle (jsem přesvědčený, že nestojíte),
fakt, že první počítač IBM PC se objevil až v roce 1981 a prakticky do příchodu Windows 95
nejevil vůbec žádné známky multimédií - všude byl textový Microsoftí DOS, pár barev, pípák.
O grafickém systému se začalo mluvit až s uvedením první verze Windows, multitasking však
nehrozil v žádném případě - PC sice měl pevné disky, ale s minimálním datovým objemem (cena).
Pokud zmizelo z trhu několik licenčních výrobců, nedokázalo to zastavit další stovky výrobců
a tisíce dodavatelů. PC byl sice drahý, ale výkon již předčil konkurenci - resp. PC už vlastně
žádnou konkurenci neměl, vyjma amerických počítačů Apple. Lidé, kteří odmítali drahé počítače
a přesto chtěli hrát, koupili hojně propagovanou novou herní konzoli Sony Playstation verze 1.
Zjevila se revoluce, která dostala dle mnoha názorů i drahý PC do domácností - 3D hry, jejichž
válcování odstartovala krvelačná řežba Wolfenstein a hlavně DOOM od ID Software. Lidem se najednou
přestali líbit krásně barevné a legrační plošinovky, hráč potřeboval být součástí prostoru
(ikdyž ze začátku opravdu hodně čtverečkovaného a šedivého). Důležitá POZNÁMKA: DOOM ani předchůdce
Wolfenstein 3D nevznikl původně na PC (jak si tehdy zmrdi písíčkáři mysleli) - naprogramovány byly
původně pro dříve uvedený Jobsův počítač NeXT Cube. Léta páně 1995 představuje americký Microsoft
svůj první velký operační systém Windows 95. Je opravdu velký, tak velký, že mu sice tehdejší tak
tak PC stačí, nicméně tvrdě tlačí na hardware, aby nepůsobil dojmem zpomaleného filmu. Microsoft
bezesporu opatřil svému systému nevídanou reklamu, lidé tomuto tlaku jednoduše podlehli a stali
se tak obětí neustálého vylepšování svého počítače. Tento model se opravdu uchytil a vlastně
tak nastartoval bleskové tempo technologického vývoje hardware a tím také postupné snižování cen.
Lidé neřešeli, že architektura PC vlastně za moc nestojí, Windows se každou chvíli hroutí
(nějak to prostě fungovalo), protože prakticky žádná jiná alternativa neexistovala. Z kancelářské
nemotorné příšery (PC platformy) se stal prostě a jednoduše "ten správný počítač". Veškeré softwarové
firmy, pokud chtěli přežít a vydělávat, se přesunuli do světa MS Windows. Microsoft se zajisté
již tehdy dobře domluvil s výrobci, že Windows je a bude ten jediný operační systém budoucnosti,
čímž sobě zajistil finance plynoucí z novějších (nikoliv zásadně lepších) verzí, které budou
vyžadovat stále "lepší" a silnější hardware a tím se uživí i výrobci, kteří na tuto politiku
přistoupí. Jak dnes vidíte, tento model opravdu funguje - Windows jsou všude a alternativy se
alespoň minimálně musí přizpůsobovat (podobné programy, datové formáty). Pravdou je, že současný
X86 hardware skutečně prodělal letitý vývoj, řada věcí byla skutečně vylepšena a vyřešena,
nakonec i ten sporadický modulární stavebnicový systém už stojí na rychlých sběrnicích. A co je
hlavní ? Počítače jsou opravdu levné !!! A že se Vám tu a tam zasekne MP3 při přehrávání ?
Na tak silném počítači ? No a co jako ? Prakticky jediná rozšířenější známá a nativní alternativa
operačního systému je Linux. Každý o něm slyšel, je zadarmo a funguje, ale v zásadě to není systém
pro normálního uživatele - i Linux vyžaduje nějakou počítačovou zkušenost, což jej staví na okraj
veřejného zájmu a tento fakt nedokáže odstranit ani řada linuxových distribucí, ikdyž to významně
přispívá k jeho rozšíření. Microsoft zapříčinil masové rozšíření počítačů, vychoval však z lidí
opravdové diletanty a neuvěřitelné pitomce (některým jedincům opravdu stačí přesunout ikonu
na jiné místo na ploše a hledají v tom obrovský problém, ještě větší potíže bývají se čtením
dialogových oken - každý to sice má ve svém rodném jazyce, ale uživatel se většinou lekne
a nezabývá se tím, aby si obsah okna přečetl - helé, na mě tam zase něco vyskočilo, co s tím mám
dělááát, asi to je rozbitý, ještě včera to normálně fungovalo, nesahal mně tady na to někdo ???)
Také byla zavedena klasická počítačová čeština, což je někdy opravdový porod - dlouho se diskutovalo,
zda má anglické "OK" nahradit "Dobrá", "Budiž" či "Ano", nakonec se opět začíná používat "OK".
Disk se dnes jmenuje pevná paměť počítače, direktoráře jsou při nejlepším adresáře (pro blbce speciálně
složky, což určitě napadlo nějakou ženskou při krámech, protože se nemohla dostat do skladového
hospodářství, jelikož heslo SKLAT prostě né a né zafungovat - pouhá záměna písmena). Valná většina
hardwarově nadupaných PC slouží prakticky jen jako psací stroje a to je neodiskutovatelné. Windows
vychoval novodobé programátory, inženýry a softwarové specialisty - prakticky většina z nich
nedokáže vyřešit opravdu bleskový algoritmus a napsat jej v assembleru. Místo toho sledujeme
megabajtové "exáče" s řadou přidružených knihoven, ze kterých daná aplikace využije možná setinu.
Potkávám takové spoluobčany, živí se programováním, říkají si programátoři, řeší, zda lepší AMD
nebo Intel (pozn. oboje stejně ...), a že jsou vlastně diletanty si uvědomí až po shlédnutí
několika 256 bajtových či 64 kB demosnímků, které předvedou i několikaminutovou show plné grafiky,
2D/3D animací, hudby a smysluplný scénář. 64 kB ??? Schválně si uložte prázdný dokument z Vašeho
oblíbeného psacího stroje - tedy MS Word. Co nám ještě přinesly Windows ? Viry, e-maily zaplněné
spamem, skrytý spyware v každém druhém programu odesílá číslo Vaší platební karty, nepochopitelně
ztracené soubory, tuny porna na internetu (moment, to není úplně špatně) a hlavně, což mě opravdu
sere - piráty, zloděje, vypalovače a znovu diletanty ! Takoví lidé, kteří jen mírně překračují
negramotnost poškozují kvalitu, dobré programátory, brzdí vývoj a hlavně si neuvědomují, kolik
usilí stojí za napsáním software, nehledě na dlouholeté postupné získávání zkušeností autorů.
Zkuste se pozastavit nad tím, kolik druhů a verzí programovacích jazyků vlastně existuje ...
A co na to náš vynálezce BreakOutu - Steve Jobs a jeho původně duhové jablíčko ? Těžko soudit,
zda mu Forrest Gump pomohl tím, že nakoupil jeho akcie :-)))) V každém případě je tady Apple
od dubna 1976. Společnost založil "v garáži" Steve Jobs, Steve Wozniak a u založení byl také
ne vždy uváděný Ronald Gerald Wayne (ten u toho byl spíše náhodou, během několika dnů odešel).
Tento rok byl skutečně přelomovým pro výpočetní techniku - narodil jsem se :o) Kromě toho vznikl
legendární mikroprocesor Zilog Z80, který řídil většinu osmibitových počítačů a videoher. Jak již
popisuje odstavec o působnosti v Atari, Jobs byl spíše obchodník (občas podrazák) a Wozniak vývojář
(a za dobré skutky prodal svůj podíl a z firmy později odešel). Apple se uvedl garážovým počítačem
pro několik boháčů - Apple I a po zainvestování veleúspěšným, sériově vyráběným Apple II.
Sice to sem úplně nepatří, avšak souvislosti nelze přehlížet - vynálezce "oken" nebyl ani jeden
z velkých počítačových hráčů - byla to firma Xerox, která má díky tomu zajištěnou životaschopnost
na celé věky. Apple byl však první, kdo dostal okna do povědomí uživatelů a hlavně těch amerických,
protože se mu podařilo dostat své počítače LISA do amerických škol. 16-bitové Amigy, Atari ST
a další předběhl počítač Apple Macintosh (1984) - byl však velmi drahý, základ kolem 2500 USD.
Apple byl také první počítač, na kterém byl provozován dnes notoricky známý tabulkový procesor
Excel. V roce 1987 byl Jobs ze svého Apple defacto vyhozen a po nějaké době zakládá již dříve
zmíněný NeXT, má na to dost peněz a hodlá Applu konkurovat (podobně jako Tramiel se chce pomstít
svým dětem). Nová platforma není však natolik revoluční, aby se počítač Cube za 10.000 USD
nějak více rozšířil. Jeho hlavní zbraní byl operační systém, který si prakticky vzal to nejlepší
z tehdy známých a dnes jsou jeho nejlepší vlastnosti cítit u systému MacOS-X. Firmu mezitím vede
John Sculley, což byl manažer jak se patří (dříve Pepsi-Cola). Apple začíná konečně řídit rodina
procesorů firmy Motorola. Protože americký trh je v té době nasycen, existují dohady, ale nejspíše
to je pravda, že Apple našel pochopení u firmy IBM. IBM společně s firmou Motorola a Apple vytvořila
novou procesorovou architekturu PowerPC a Apple dodal jako první počítač s tímto procesorem (1994).
Vedle toho samozřejmě dál prodával 68k řadu, jejíž výkon dosud stačil. Přechod na PowerPC plánovala
také firma Commodore, ikdyž byl možná prototyp hotový, Commodore krachuje (jak je uvedeno výše
a také dále, kam se Amiga s PowerPC dostala). Firma Apple odkoupila NeXT a spolu s ním i svého
zakladatele, který se opět postupně dostal do čela firmy. Apple zcela přechází na architekturu
PowerPC (úplně až od systému 8.5, do té doby se emulovalo 68k) a díky svému operačnímu systému
zdatně konkuruje světu Windows. Lidé často nechápou, jak mohou PowerPC G3, G4, či G5 do frekvencí
1 GHz překonávat počítače s Intelem na dvojnásobných taktech = věc architektury i CPU. Především
to byl operační systém, který prošel zásadním vývojem (konečně přestal řešit 68k řadu) a ukázal
sílu Power Maců. Apple, který se na přelomu století potýkal s problémy, se opět dostal do čela zájmu
systémem MacOS-X uvedeným po delším vývoji v roce 2002 ! Ba co víc, začal produkovat i další
elektroniku - přehrávač iPod, začal prodávat hudbu, pustil se do mobilních telefonů - iPhone
a další. Ještě v roce 2005 prosakuje informace, že procesory PowerPC G5 budou nahrazeny CPU
firmy Intel. Byla to šokující zpráva, hodně se diskutovalo, že nebude software nebo že bude
vše emulováno - tedy zpomaleno. Jobs určitě dobře věděl do čeho se pouští a přechod MacOS-X
na platformu X86 se uskutečnil. V současné době se firmě Apple nebývale daří, vykazuje zisky,
nabízí mnoho modelů počítačů, neustále se pracuje na operačním systému. V dubnu 2008 zakoupil
Apple výrobce procesorů P.A.Semi Conductors za 278 mil. dolarů. Firma Apple je také zajímavá
tím, že jako první uvedla počítač do kapsy Newton - PDA počítač - o těch velmi stručně vypovídá
další odstavec.
PDA - počítače do kapsy jsou dnes běžným doplňkem, vzájemně se kombinují a prolínají s mobilními
zařízeními, nejčastěji pak s mobilním telefonem, komunikátorem či navigačním zařízením. PDA nejsou
úplně mladá zařízení a nejvíce je bezesporu prosadila firma PALM - rok 1996. PALM však rozhodně nebyl
první, vzpomeňme Sinclairův Z88, Atari Portfolio či Apple Newton v několika modelech - ovšem v době
jejich uvedení nebyl trh na něco takového ještě připraven. Moderní PDA řídí většinou procesory
typu ARM, tedy mobilní nízkopříkonové procesory např. firem Intel, Motorola (dříve známý DragonBall)
či dokonce Samsung a další. V současné době lze za PDA považovat prakticky každý mobilní telefon
či mobilní počítač, jen se různí možnostmi využití a používaným operačním systémem. Mobilní
počítače v současné době prožívají největší boom a tak je velmi těžké je nějak škatulkovat.
Před několika lety byly nejvíce rozšířené přístroje společnosti PALM, dnes již tato společnost
není až tak viditelná, ale jako platforma se zachovala a prodává nové výrobky včetně chytrých
telefonů. Většina výrobců PDA montuje do svých PocketPC krabiček mobilní Windows, v lepším
případě nějaký Linux, Apple protlačil marketingem svůj iPhone telefon a další výrobci o sobě
dávají vědět. Smysl je však všude stejný - počítač do kapsy vlastně nahrazuje papírový blok
a tužku, adresář kontaktů, telefon, přehrávač zvuku a videa, fotoaparát s prohlížečem fotografií,
herní konzoli, navigační zařízení, eventuelně televizní a rozhlasový přijímač a jen málokterý
uživatel využije kancelářský balíček. Prozatím osobně zůstávám věrný výrobkům společnosti PALM,
konkrétně s operačním systémem PALM - od roku 2003 jsem používal Palm Zire 71, který jsem později
nahradil nejvýkonějším modelem Tungsten T5 a ten používám dodnes k plné vnitřní spokojenosti.
Nedávno jsem také nahradil běžný mobilní telefon s javou - zůstal jsem věrný a pořídil jsem
chytrý telefon Palm Centro. Palm OS mě velmi oslovuje pro jeho rychlost, spolehlivost, architekturu
a vůbec možnosti a principy, které jsou zcela odlišné (čti: logické a funkční) od jiných mobilních
operačních systémů.
2. Proč jsem (ne)propadl počítačům ?
Nedokážu si vzpomenout přesně - úplně první byla sovětská kalkulačka ELORG-38 v anglické exportní verzi,
která mě zaujala svými minimálními rozměry (skutečně to byla ruská výroba) - měla klasická gumová
tlačítka a byla téměř placatá. Později kdosi přivezl z Ruska exportní digitální hru alá vajíčka,
jen místo vlka tam poskakoval Mickey Mouse, anglické texty, hnědozelený obal, jistě bylo více verzí :o)
Chytal jsem vajíčka tak vehementně, že jsem dokázal přetočit skore 999 a začít opět od nuly.
Myslím si, že těmto rekordům dost napomáhal doprovodný zvuk a mazání chyb při skore 200 a 500.
První setkání s počítačem se datuje na rok 1984, kdy se polovina třídy jednoho odpoledne
nasoukala do obýváku spolužáka, jehož tatínek měl počítač Sinclair ZX Spectrum - barevná
televize, kotoučový magnetofon - šílené kosmické zvuky loaderu, závody motocyklů Full Throttle
a hra století - Manic Miner ! Bylo vymalováno a zaděláno na pořádnou závist. V páté třídě
jsem se nechal zapsat do kroužku elektrotechniky, kde jsem jednak "čuchnul" k elektronice
a bastlení a jen malinko k programování - BASIC a vývojové diagramy, osmibitové ATARI :o)
Přiznám se, že programování mě doslova děsilo, ale dost možná to bylo výkladem vyučujícího.
Už jen slova typu "proměnná", "přiřadit", "výstup na obrazovku" či "podmínka" byly pro mě
šokující - a přitom to stačilo říci prostě nějak česky, že jo. Tak třeba, že příkaz "LET A=10"
vloží do áčka hodnotu deset a může se s tím dál pracovat a hodnotu matematicky měnit. Ach jo:-)
Další léta nic podstatného, stal jsem se rádoby sportovcem a modelářem - plastiková letadla,
papírové vystřihovánky z časopisu ABC. Z hecu jsem kupoval časopis Elektronika a Amatérské
Radio - jednak elektronika a druhak počítače na zelených stránkách - pamatujete ? Ještě
na základní škole jsem se setkal s "počítači" IQ-151, později s PMD-85 přímo v naší škole,
což jsem využil jako další kroužek a další setkávání s písmenky na monitoru, ehm, televizi.
Rád bych zpětně věděl, který POKE byl příčinou změny příkazu "RUN" na "RUM" - fungovalo to.
Jako minimální útěchu jsem považoval dodnes funkční programovatelnou kalkulačku CASIO
FX 3400P - umožňuje až 27 kroků - ideální pro kvadratické rovnice či pythagorovu větu.
Bylo pro mě trauma nemít svůj počítač a psát si basicové programy prostě někam do sešitu
bylo k nesnesení, když nebylo možné je vyzkoušet. U svých rodičů jsem pochopení nenašel :-P
Naopak jsem byl obětí problému, který byl perfektně popsán v ABC v seriálu "Počítač Tvůj
kamarád" - Ráda koupím synovi počítač, když budu vědět, k čemu nám doma bude užitečný ...
Z toho je patrné, že to byl výplod fantazie redaktora, tohle žádná maminka nemohla napsat,
protože když bude mít syn počítač, tak ho bude mít syn a nikoliv domácnost - logicky :-)
Tehdy slovo "počítač" rovnalo se hry a většinou nic víc - o dost levnější než házet někde
v autobusu dvojkorunu do bedny za tři životy - mám pravdu ? Princip počítače v domácnosti
nám dostatečně předvádí SHARP v chalupě rodiny Škopků - známý příkaz "SAMYC" na řádku 5.
Chodil jsem slinou čistit výlohy plzeňského Tuzexu. Chtěl jsem Atari, které mě zaujalo svým
zvukem. Potkal jsem se s legendárním Commodore C64, onen spolužák mně nahrával SID hudbu
na kazety (je třeba uznat, že SID mě zajímá dodnes, stejně tak zvuk POKEY z Atari, uznávám,
že oba čipy jsou prostě lepší než AY ve Spectru). V roce 1988 jsem našel pod stromečkem
kazetový magnetofon ELTA, jehož zadností byl průšvih, že i tlačítko PLAY dokázalo udělat
"díru" do záznamu - co by "elektronik" jsem vyřešil vypínačem před nahrávací hlavu, později
vyřešil servis úpravou na desce. Na vánoce 1989, tedy těsně po "sametové revoluci", dostal
spolužák československý klon Spectra - Didaktik Gama. Pro mě katastrofická informace :-(
Já chci, do prdele, taky počítač ! Buď se v otci něco zlomilo nebo nevím, každopádně po
vánočních svátcích jsme vyrazili do elektra na plzeňském náměstí - dnes je tam Casino.
Za 6200 Kčs (dnes paritně přepočítaných možná 50.000 Kč) jsem si nesl Didaktik GAMA jako
děťátko z porodnice. Bleskem jsem nadrženě připojil k barevné televizi fascinovám zářivou
bílou ... LOAD "" ... červenou a světle modrou :o) Co je to sakra za PEEK na 23609 ... 32 ?
Vyzkoušeli jsme úvodní kazetu a jako další jsme nahráli olympiádu Decathlon DAY 1 ...
Vzpomínky na tyto chvíle jsou opravdu plné citu a dojetí, slzám se ztěží odolává, že ?
Během týdne jsem zkoušel pár svých sešitových programů. Po dvou týdnech jsem zjistil,
že pokud mám připojený magnetofon, počítač se často resetuje. Vše vyřešila záruční oprava,
jeden pitomej rezistor. Objednal jsem interface pro joystick, hned na to super "joystick"
z Kovodružstva Náchod. Další investice byla do televizoru Merkur 2, sice černobílý, ale
měl videovstup, což se k Didaktiku Gama náramně hodilo. Začalo období skvělých herních pařeb.
Z té doby si nejvíce pamatuji oblíbený Galactic Gunners od Cybexlabu. Začal jsem programovat
v Basicu způsobem mně vlastím, tedy bez příručky - koukal jsem do jiných programů metodou
pokus omyl. Během půl roku jsem zvádl Basic, propadl jsem programování. Sám jsem si našel
POKE na 99 životů, zas tolik sedmiček tam nebylo (fakt pokusy), dohrál jsem Galactic Gunners :-)))
Jinak ten pouk je 40004,99 až 255 - více než 99 životů stejně nedostane ... Ehm, když koukám
na tu šílenou fotku, tak ještě typ toho "piána" - CASIO MA-120 :-)
V prvním ročníku na střední škole (1990) jsem se již začal zajímat o assembler, byl jsem z toho
docela divoký, ale potřeboval jsem přece nějak plynule rolovat s textem, dělat si vlastní
efektní loadery a podobně. Opatřil jsem si literaturu, editory a šel jsem tvrdě na věc.
Objednal jsem si časopis FIFO, zpětně šest prvních čísel. Dlouho jsem se nemohl dočkat,
objednávku jsem tedy urgoval. Ta pitomá pošťačka nechala tlustou obálku u sousedů a
sousedka si vzpoměla asi po měsíci - následovalo roztrhání obálky a "epileptický záchvat",
který doprovázel řev FIFO, FIFO, FIFOOO (jsem magorem a budu, s tím se nic moc dělat nedá,
nicméně jsem se dokonce oženil a vychováváme potomka). Nutně jsem potřeboval zase další
věc - zvukový modul s AY čipem (a jako obvykle říkám - a teď už nebudu nic potřebovat).
Naštěstí byla možnost vyrazit o prázdninách na brigádu. Vidina AY překonala i fakt pracovat
za mizerných 10 Kčs na hodinu. Během práce jsme samozřejmě řešili naše miláčky a kolem naší
pracovní čety se dost často motal (spíš pohupoval) kudrnatý chlapík v tmavě modrých montérkách.
Něco vykládal o šestnáctibitových počítačích, což vyvrcholilo v návštěvu místnosti vedoucích.
Ješte budu napínat - rok 1990, Chanovice nedaleko Horažďovic, západní Čechy, špejchar, klatovské
muzeum, pan Vlastimil Král a voňavá AMIGA !!! Amiga 500, zelený monochromatický monitor,
Defender of the Crown, Lotus Turbo - první hra, která mě fakt dostala - viz. obrázek, Shadow of the beast ... amiga speaking pytchovole, nějaký
soundtracker a modul Axel Foely, který mně zněl v hlavě ještě týden. Díky Vlastíkovi jsem poznal
cíl svého tehdejšího puberťáckého života. Jen upřesním, že Vlasta publikoval celou řadu knih
pro Amigu např. GFA Basic, AMOS či Assembler 68000, později jsem u něj doma poprvé spatřil
Amigu 3000 s grafickou kartou Picasso 2 a opravdu narvanou skříň disket :-) Dnes publikuje
na serveru mujmac.cz ... Tolik k Amize, osudu - věřím v osud, to nemohla být náhoda.
Kde však vzít tolik peněz ?
Ihned po brigádě kupuji modul s AY čipem, užívám si Fukův Fuxoft Soundtrack 4, paráda.
Na nějakou dobu jsem propadl hudební demoscéně, opatřil jsem si editor SoundTrack,
což je principem stejné jako amigovský ProTracker. Zdokonaloval jsem se v assemleru,
tvořil jsem vlastní hudbu, páchal jsem dema. Někdy v roce 1991 se objevila na stole
legendární tiskárna Tesla BT100 - pro znalce "rychlý hřebík", jednojehla, která bušila
do sendviče "papír - uhlový kopírovací papír - potištěný papír". U Proximy jsem zakoupil
program Desktop - na poměry Spectra vynikající DTP editor, tvořil jsem v něm protokoly
na elektrická měření a to dokonce i barevně - existovaly i barevné kopírovací papíry.
V roce 1992 se Didaktik Gama poškodil natolik, že mu byl odebrán původní CPU U880D
a byl nahrazen Zilogem Z80A (ikdyž mimo záruku, firma tehdy nic nechtěla, byl to prý
problém konstrukce). Tehdy jsem již assembler ovládal velmi nadprůměrně, znal jsem
různé fígle, používal jsem rutiny z ROM - byl jsem maximálně spokojený občan ...
Poprvé jsem zasunul prsty ... počkat, to sem asi nepatří :-)))
Často vzpomínám na školní předmět "Automatizace a řízení", kde jsme se seznámili
s číselnými soustavami resp. s tím, co jsem páchal již dva roky např. BIN 10010111 :-)
Díky programování jsem měl v palici zakotvena všechna čísla od 0 do 255 v podobě
dvojkové i hexadecimální. To je taková nemoc pamatovat si třeba výrobní čísla, no :-)
Při písemné zkoušce, která se týkala převodu deseti čísel desítkově a deseti dvojkově
jsem byl tak rychlý, jak jsem měl pomalou ruku (asi 15 sekund). Vstal jsem a výpočty
jsem šel odevzdat. Reakce typu "studente, Vy nečemu nerozumíte ?" se minula, položil jsem
papír kantorce na stůl a s úsměvem puberťáka odešel do lavice. Ostatní něco mumlali,
po několika vteřinách jsem pocítil řev směrem na mou osobu, že jsem podvodník, kde
mám ten tahák nebo kalkulačku. Podělal jsem si to ještě víc, že bych to v tom taháku
tak rychle nemohl nikdy najít - "Podvádíte a ještě jste drzý, ihned opusťte třídu !"
Po slabé čtvrthodince jsem byl vyzván se vrátit a zůstat u tabule, na které se objevila
jiná čísla, úča vole vysmátá od ucha k uchu, ruce založené, důležitá a nejlepší: "student nám
to teď ukáže bez taháku s křídou v ruce, stopuji čas ..." Spolužáci se přiblble usmívali,
většina asi mně, tři nakažení počítačem se těšili na parádní kino. Čísla byla různě
od sebe, takže jsem jel principem od nejnižšího k nejvyššímu - takové křídové BIN SUDOKU.
Možná jsem převedl dvacet čísel z padesáti - "A tohle umíte odkud ?" - "Tfff, normálně
né, programuju ve strojáku." - "V čem ??? To není v osnovách - stroják ?"
Vytvořil jsem několik hudebních demosnímků, několik jednoduchých her, dokonce jsem
začal vyvíjet "demomaker" - systém na tvorbu demoprojekcí, do kterého lze nahrávat
grafiku, znakové sady, vkládat texty pro následné rolování (deset různých typů),
až pět skladeb zkompilovaných ze SoundTracka a jejich výběr během projekce, rychlý
attributový VU metr, ukládací systém, pět typů loaderů a vyvinutá archivační utilita,
která fungovala přes pixely obrazovky - výsledek se ukládal na kazetu jako zaváděcí
basic s kódem loaderu, volitelně následoval zapakovaně uložený úvodní obrázek a dále
hlavní kód s demoprojekcí. Takto jsem vytvořil Poxoft demo 5 a 6 (nesehnatelné,
bohužel jsem vyhodil kazety), systém jsem nestihl dokončit do finální uživatelské
podoby ... protožeeeeeee :-)
Prázdniny byly ve znamení brigády - můj zaměstnavatel, otcův známý, vynálezce KVTV,
emigrant a pivní kolega pana Klause Conrada (katalogy Conrad jistě znáte) - hlavně
majitel Amigy 500. Za tuším 13.000 Kčs jsem si nesl další dítě z porodnice, včetně
monitoru Commodore C1084S. Na stole se objevil nový stroj ! Dělo, Ty krávo, né ?! AMIGA !
Začátky byly ve znamení her (jak jinak), z WorkBenche 1.3 jsem nedokázal naformátovat
disketu, naštěstí CLI příkaz "format DF0:" zafungoval :-) Začal jsem docházet do Stanice
mladých techniků a přírodovědců v Plzni (naproti divadlu JKT, dnes Klatovská ulice)
do Amiga klubu - známé postavičky např. spolužák Petr Troníček či "Tydýt" Pojer
tu a tam doplnil amigistům poměrně známý PK - Pavel Kuncl, možná se zjevoval také
Luboš Němec. Prožil jsem si nejlepší léta Amigy ve společnosti podobně postižených.
Hrál jsem hry a tvořil hudební moduly na ProTrackeru, které se prodávaly distribucí
firmy Consul - byly vydány dva balíčky po 4 disketách, třetí balík měl 3 diskety.
Měl jsem úžasný sampler "Cvrček" :-) Montoval jsem se do muziky, pořídil jsem
Dr.T´s MIDI Interface, s kamarádem jsme dělali na laciném keyboardu Yamaha PSS-595
na trackeru OctaMED verze 4. Ikdyž jsem opatřil přídavnou paměť do Amigy, měl jsem
celkem 2,5 MB, výkon A500 stále nestačil na sekvencer Bars&Pipes. Po střední škole
jsem začal chodit do práce a cíleně jsem šetřil na hudební nástroj. Ještě na konci
roku 1994 kupuji klávesový syntetizer Yamaha SY35, za pár měsíců ještě expander
Yamaha TG100. Chtě nechtě jsem si musel vyrobit mixážní pult, abych mohl mixovat
také samply z Amigy a také jsem si postavil koncový zesilovač. Z důvodu hudební
pohnutky jsem si pořídil ATARI ST 1040, trackerový způsob mně tehdy pro MIDI prostě
vadil. Abych získal nějaké peníze, prodal jsem Amigu. V létě 1995 jsem nastoupil
základní vojenskou službu - dozajista další otcova pomsta, nicméně dnes to vidím
trochu jinak (ale názor na pomstu neměním), vzpomínky mám však spíše negativní, ztráta
času, 90% debilů, vopruz atd. Teprve až v říjnu jsem se dostal poprvé domů a hned na
14-ti denní dovolenou - za všechny zbylé peníze jsem sehnal mírně ojetou Amigu 1200
s harddiskem 170 MB. Na vojně jsem setkal s Windows 95 a tehdejší špičkou mezi PC,
tuším Pentia kolem 120 MHz - další hrůza. Po vojně se vracím k hudbě, tentokrát opět
na Amize a opět OctaMED - nyní již SoundStudio (ještě mám originální CD-ROM). Amize
jsem koupil turbokartu Blizzard 1230-IV s CPU 68030/50 a pamětí 16 MB Fast,
od známého Stelčíka Petra jsem vzal monitor NEC 3D Multisync, MIDI jsem uchodil zapojením
TO-HOST přímo do sériového portu Amigy - nebylo třeba MIDI interface. Vytvořil jsem mnoho
skladeb, rozšířil jsem audiopark o další expander Korg X5D/R. Čas plynul, amigisté
se zvolna vytráceli, začal jsem více chodit do hospody :-) Protože to s Amigou vypadalo
velice špatně, pořídil jsem další - tentokrát A1200 v Mikronik toweru (Lego), s turbokartou
Blizzard s CPU 68040/40 a 16 MB Fast - tuto sestavu jsem později doplnil kartou
s PowerPC procesorem 603 na 160 MHz (nejpomalejší verze, ale velmi výhodná koupě).
Nějakou dobu jsem také vlastnil 24-jehličkovou tiskárnu EPSON LQ100. Na konci roku
1999 jsem si udělal dvoutýdenní pracovní výlet do Indie (Bombay, Dillí, Panipat)
a rád jsem zaplatil v přepočtu asi 2000 Kč, abych si udělal výlet na Taj-Mah-Al !
Sice to nemá s počítači co dělat, ale je to něco neopakovatelného a bylo to zadarmo
(děkuju Ti "Mrholo", budiž Ti zem lehká, neměl jsi tolik kouřit, válečníku).
Po roce 2000 je svět kolem Amigy prakticky mrtvý, přestal se vydávat časopis Amiga
Review, jakékoliv vyhlídky a sliby Gatewaye jsou pohřbeny. Pořizuji svůj první PC.
Užívám si pády Windows 95/98 :-( Později kupuji sestavu kvůli editaci videa. Na tomto
PC začínám používat WinUAE a přenáším Amiga OS do PC. Konečně používám internet.
Začínám budovat webové stránky, věnuji se grafice, propadám emulátorům všeho druhu.
Počátkem roku 2003 pořizuji u Haage&Partner CD Amithlon & AmigaXL, čímž získávám
také Amiga OS 3.9. Prakticky tyto dvě zmíněné možnosti "zcela" nahrazují obě Amigy
a posunují je o mnoho dále. Celkově propadám retrostylu, přesto nabízím Amigy
a v roce 2004 jsem je obě prodal - dnes bych je prodal nejméně za dvojnásobek,
ale to už bych je zase nikdy neprodal - vlastně až v roce 2007 jsem si koupil
zpět jednu A1200 s Blizzardem 1230/50/16 MB a zasunul pěkný 2,5" 850 MB disk.
O dalších krabicích s klávesnicemi se raději ani nezmiňuji, prostě je musím mít.
Retrostyl se dále prohlubuje, publikuji několik svých článků i recenzí v odborných
počítačových časopisech. Pořizuji svůj první PDA Palm Zire 71, který později měním
za 416 MHz model T5. Po dlouhé době se zúčastňuji amigistické akce AKF 2003. Dalších
akcí se nezúčastňuji, jelikož víceméně pracuji i o víkendech. Na setkání se
začínám objevovat až v roce 2007 - ArtWay, Bytefest a v této "tradici" hodlám
pokračovat. Mezitím se objevuje webový projekt českého informačního portálu,
který považuji za nejlepší věc, která u nás vznikla - díky pane Probere :-)
Stavím si Amiga OS sice po svém, ale překvapil mě projekt slovenského kolegy
s názvem AmiKit - vynikající předinstalovaná distribuce, která naplno využije
emulátory na PC - ortodoxní amigisté to sice víceméně kritizují, já jsem toto
naopak uvítal a alespoň nějakou mírou jsem se snažil pomoci ve vývoji (je to
možná prkotina, ale moje konfigurace k Directory OPUSu 4 mě prostě hřeje, stejně
jako nápad vyměnit softwarový přehrávač MIDI souborů na hardwarový a přehrávat
tak z Amiga OS MIDI soubory přímo na zvukovou kartu PC). Na základě AmiKitu jsem
opět začal stavět svůj systém od úplného začátku - po mnoha úpravách mám dnes
Amiga OS 3.9 zcela hotov, pouze aktualizuji a nosím vždy při sobě na USB flash.
Vypracoval jsem uživatelské stránky o WinUAE a emulaci, nyní již ve třetí verzi
s rozsáhlým FAQ. Nestihl jsem koupit základní desku Amiga ONE, nestihl jsem
koupit Pegasos - čekal jsem na snížení cen, které se nesnížily a ani jeden
z počítačů se již nevyrábí. Samozřejmě sleduji veškeré dění kolem Amigy, spousta
věcí mně dělá radost, základní fakta mě však vnitřně flustrují - stále se však
těším, že jeden z projektů bude znamenat silný počítač s novým operačním systémem,
který již dostupný je (Amiga OS 4, MorphOS 2). Na základě poměrně velkých
zkušeností s provozem Amiga OS na platformě X86 (WinUAE, Amithlon, AROS)
jsem zastáncem zprovoznění Amiga OS na PC jako nezávislého nativního systému
i za cenu určitého specifického hardware PC - na nejlepší cestě byl dozajista
Amithlon a jeho následovník, nicméně projekt byl zrušen. Pro klasickou Amigu
je tady UAE, ale to je čistá emulace na hostitelském operačním systému. Držím
palce pro AROS, který se vyvíjí skupinou několika programátorů s podporou
finančních sbírek již několik let, ale stále není zcela dokončen. Jsem přesvědčen,
že i nadále zůstanu věrný principům Amiga OS a duchem budu stále ten Amigista !
Totálně ortodoxním Amigistům sděluji, že na platformu X86 není třeba pohlížet
jako na nějakou šílenou sračku zcela odporující principům Amigy - Vaši možná
oprávněnou nenávist nezpůsobuje Intel, ale jen a jen Microsoft, protože máte
někde hluboko zafixováno, že PC dělá Windows a Windows dělá PC a tato kombinace
je přímo vražedná, vznikla již po roce 1990 a pouze se prohlubuje. Chápu,
že PC s Windows není schopné plynulého scrollování grafiky (ale je sakra), plynulého
pohybu myši, ale dokážu vám, že samotné PC toho schopné je - je to věc programování.
Ať běží na čemkoliv - AMIGA OS RULES ! Jedině !!!
3. Osud legendy a technologie
Zde spatřuji naprosto zásadní problém, který se dodnes nepodařilo vyřešit. Od krachu Commodore
se Amiga stala hračkou několika majitelů (ESCOM, Gateway ...), kteří měli zájem o technologii,
značku, hlavně patenty, ale nikoliv o to, aby se vyvíjelo (vývoj stojí peníze) - jen slibovali.
Na nejlepší cestě k reinkarnaci byl Gateway, ovšem veškerá hesla jako AmigaNG, Amiga MCC, QNX,
Linux či Amiga Objects se bez nějakého většího vysvětlení rozpadla jako domeček z karet. Štěstí,
že tehdejší dceřinná firma Amiga International (ač firma fungovala samostatně, vše se dělo pod
vedením firmy Gateway) udělovala licence a tak se majitelé "klasické" Amigy dočkali akceleračních
karet s výkonějšími procesory až 68060, později i PowerPC - zejména karty firmy Phase5 - s možností
navýšení paměti FAST a dalších rozšířeních (rozšiřující karty se Zorro sloty pro grafické a zvukové karty,
pozdější Mediator od polského Elboxu umožnil konečně připojit PCI karty a podobně). Snad nejvíce zde
je patrné, jakou hardwarovou technologií vybavil Commodore své Amigy do budocnosti - sice expansním
CPU slotem ! Německý Haage&Partner dodal mírně vylepšený Amiga OS 3.5, hrstce uživatelů PowerPC
systémů se zalíbil konkureční Morph OS. Inovovaný počítač však v nedohlednu. Firma Gateway náhle
zcela nepochopitelně umrtvila veškeré aktivity kolem nové Amigy, propustila zaměstnance a největší
šanci na znovuzrození byl konec. Pokud jsem dobře informován, tak to byla právě firma Gateway,
která postavila pro Microsoft herní konzoli X-Box, takže i možná tady je jádro pudla. Nicméně
bývalý zaměstnanec Bill McEwen zakládá firmu Amino a i za cenu zadlužení zachraňuje to, co ještě
zachránit lze a co je Gateway ochoten prodat. Zde je na místě zopakovat, že patent na dvoutlačítkovou
myš si Gateway chytře ponechal, stejně jako všechny peníze přinášející patenty, které s Amigou získal.
Bohužel přesná fakta se asi nikdy nedozvíme, každopádně za vším stojí Gateway. Čas pokročil.
Nikdo z komunity už téměř nevěří na nějaké světlé zítřky, Billova "nová" Amiga Inc. se prezentuje
jako čistě softwarová firma a ohlašuje, že pod jejím vedením bude uveden nový počítač Amiga ONE,
který dodá britská společnost Eyetech Group a na operační systém Amiga OS 4 byla uzavřena smlouva
s belgickou firmou Hyperion Entertainment (OS 4 měl být původně trojkový systém čistě pro PowerPC).
Počítač (resp. základní deska) Amiga ONE byl opravdu uveden, ale pro změnu nebyl ještě dostupný
kompletní Amiga OS 4 (desky se vyráběly na objednávku, kolik jich bylo skutečně vyrobeno, nevím).
Haage&Partner ještě vylepšuje systém pro klasické Amigy a uvádí OS 3.9, který navíc nabízí i pro
počítače PC ! Tato revoluční, ikdyž očekávaná myšlenka nadchla mnoho uživatelů, jelikož provoz
Amigy na PC do té doby umožňovaly pouze emulátory na bázi UAE, nicméně nebyly ještě tak daleko
jako dnes (2008). Amithlon (autor B. Meyer) skutečně nabízí bleskový provoz 68k Amiga OS 3.9
na PC počítačích pomocí silně upraveného linuxového jádra, takže celek se sice jeví jako nativní
operační systém bez hostitele, nicméně je to emulace. Výhodou této emulace je JIT (Just In Time,
překlad instrukcí procesoru 68040 v reálném čase přes vyrovnávací paměť), možnost připojení
skutečného fyzického disku Amigy do PC a/nebo využívání oddílu PC disku vlastních parametrů
odpovídajících formátu pro Amigu a dále speciální ovladače napsané pro PC hardware, což jako celek
vypadalo zajímavě, ale byl vyžadován specifický PC hardware (určité typy základních desek, grafické
a zvukové karty a podobně). Tato novátorská myšlenka však zcela ignorovala původní zákaznické čipy
a ani je interně neemulovala - pokud se na to ovšem podíváme z výhledu do budoucnosti, byla by
emulace dobrého, ale překonaného čipsetu spíše na obtíž a nový software mohl tak využívat právě
vlastností počítačů PC. Součástí balíku, který byl v roce 2002 až 2003 nabízen za 150 euro včetně
Amiga OS 3.9 a paměti ROM, se stal navíc emulátor Amiga XL, jehož hostitelem je realtime systém
QNX Neutrino (velmi pokrokový mikrokernelový operační systém známý absolutní stabilitou, který
se měl také původně stát základem nové Amigy v neslavné době firmy Gateway - přestože bylo nejspíše
všechno hotové, tehdejší šéf společnosti Amiga Inc. ohlásil za hlavní jádro systému Linux zřejmě
z důvodu, že Linux byl zajímavější pro vývojáře - logiku to má, počítač bez software je mrtvola).
Amiga XL příliš neoslnil, byla to pouze jen další možnost a UAE emulace pro Linux a Windows již
postoupila na vyšší úroveň. Naneštěstí se přišlo na to, že Haage&Partner neměl úplně v pořádku
všechny smlouvy a licence od Amiga Inc. a tak došlo k tomu, že projekt Amithlon byl zcela zastaven.
I přes tento fakt autor předvedl druhou verzi Amithlonu, která již měla být svázána s Amiga Inc.
Bohužel bez nějakého přesvědčivého vysvětlení k uvedení nedošlo (Amithlon je dnes "bezpředmětná"
záležitost, nebyl aktualizován a funguje jen na PC poplatných své době - dnešní PC, 64-bit AMD,
intelovské dualcore a podobně již neumožní spuštění ani pod virtuálním počítačem např. VirtualPC).
Nedávno se však objevila možnost provozu na miniaturních laptopech řady ASUS EEE :-)
Na opačné straně barikády si svou pozici vybudoval vydařený projekt firmy Genesi - PowerPC počítač
Pegasos I a II se systémem Morph OS, který se komunitou považuje za nástupce Amigy. Pro Amiga ONE
a Pegasos byla typická relativně vysoká pořizovací cena, nedodávaly se komplety a zjednodušeně
to byly počítače pro opravdové nadšence a odborníky - nikoliv pro běžné uživatele. Projekt Pegasos
byl ukončen a jeden z důvodů byly použité materiály, které neodpovídaly normě ROHS - jistě v tom
hrála roli také Amiga Inc., protože jinak by se deska upravila tak, aby ekologické normy splnila.
Společnost Amiga Inc. se pravděpodobně "živí" prodejem her pro různá PDA na bázi svého virtuálního
systému AmigaAnywhere a dějí se různé věci, které vyústí k prodeji společnosti jiným vlastníkům.
Pro majitele počítačů Amiga ONE je konečně uvedena testovací pre-release verze OS 4. Díky tomu
se začínají zjevovat určité projekty, které mají přinést další základní desku, na které půjde OS 4
naportovat. Na konci roku 2006 uvádí Hyperion finální verzi Amiga OS 4. Amiga Inc. se zjevuje jako
obnovená a stabilní společnost a v dubnu 2007 uvádí oficiální informaci na dvě modelové řady nových
počítačů Amiga, které se začnou údajně vyrábět. Nejspíše v závislosti na tuto skutečnost požadují
po firmě Hyperion zdrojové kódy na Amiga OS 4, Hyperion však odmítá a věc odůvodňuje tím, že systém
je příliš inovovaný nad rámec původní smlouvy a navíc, že tato společnost Amiga Inc. nemá nic společného
ze společností Amiga Inc., se kterou byly smlouvy sepsány, ačkoliv Amiga OS 4 je vyroben pod licencí
Amiga Inc. Vše vyústí ve vleklý soudní spor, který není dodnes vyřešen (srpen 2008). Nové počítače
se samozřejmě neobjevily, Bill McEwen nedostál svým finančním závazkům v Kentu, na oficiální otázky
komunity odpovídá spíše vyhýbavě, hovoří o Amiga OS 5 ... bla bla bla. V roce 2007 informuje Hyperion o tom,
že uvede Amiga OS 4 pro klasické Amigy vybavené akceleračními kartami s PowerPC procesory
(týká se modelů A1200, A3000 a A4000) a tento slib skutečně dodrží - Amigisté dostávají po mnoha
letech inovovaný operační systém, avšak musí jim stačit dávno překonaný hardware (pokud jim
ještě funguje) a světe div se - vše je nejspíše v souladu se licencí od Amiga Inc. Společnost
Amiga Inc. uvádí na začátku roku 2008 na výstavě v Las Vegas již druhou verzi svého virtuálního
prostředí AmigaAnywhere2, která není systémem Amiga OS 5, ale je údajně další krokem k jeho dosažení
(pro vysvětlení: Amiga Anywhere je softwarová vrstva, která má fungovat na libovolném počítačovém
zařízení, PDA či mobilních telefonech a na této vrstvě se provozují vlastní aplikace - pokud v tom
spatřujete podobnost s Java Virtual Machine, tak se nejspíše nemýlíte).
Koncem září 2008 se začíná hovořit o portaci inovovaného Amiga OS 4.1, který přináší další a nové
možnosti, na základní desky SAM440ep italské firmy Acube Systems, na kterou je již naportován
např. AROS a funguje na ní řada Linuxových distribucí. Pro nás je dobré, že Amiga OS se tedy dále
vyvíjí a to jak pro již nedostupné desky Amiga ONE, tak i pro konečně něco dostupného s dostatečným
výkonem. V případě SAM440ep se jedná o OEM verzi Amiga OS a otázkou zůstává, kterak je vyřešen
problém s licencováním, protože soudní spor stále nedostál konce - možná opět nějaká právní klička.
Snad jsme se konečně dočkali svého snu, snad ... Více o SAM440ep a Amiga OS 4.1 na webu Acube-systems.
Stálou jistotou zůstává trvalý vývoj emulátoru UAE, resp. WinUAE, díky kterému žije klasická 68k
Amiga a Amiga OS 3.9. Italská firma Cloanto i nadále prodává balík Amiga Forever jako jediná firma
pod licencí Amiga Inc. - tudy vede oficiální cesta k Amiga OS 3.9 a paměti ROM/KickStart, pokud chcete
emulovat a nemáte fyzickou Amigu s ROM 3.1. Slovenský kolega poskytuje předinstalovaný balík AmiKit,
který je velmi kvalitní a dobře využívá výkonu a možností dnešních PC s Windows či Linuxem - neřeší však
paměť ROM a musíte vlastnit operační systém na CD-ROM. V případě distribuce AmigaSYS stačí i diskety
s verzí Amiga OS 3.0/3.1 ... Předinstalované distribuce jsou jistě dobrým nápadem pro začátečníky
a běžné uživatele. My šílenci, systémoví šťouralové a věční vylepšovači si systém postavíme stejně
podle svého vkusu a potřeb.
Jako třešínku si schovávám AROS, který se vyvíjí již několik let, šíří se zcela bezplatně a jest
zcela nativním operačním systémem pro počítače PC a další platformy. AROS již NENÍ Amiga Research
operating system - první slůvko vypadlo právě kvůli výše uvedenému soudnímu sporu. AROS však
NENÍ emulátorem, jak může být někde napsáno - je to vlastní architektura, která se má však jako
Amiga OS chovat a fungovat, ale binárně nelze používat aplikace z Amigy - ty musí být přeportovány,
což není prý problémem. Pro vývoj tohoto systému jsou typické tzv. "bounty", jinými slovy "amigisté
sobě, národ sobě" - v praxi se vyhlásí požadavek na napsání software a k tomu je otevřen účet,
do kterého může kdokoliv přispět libovolným finančním obnosem. Je-li nějaký programátor schopen
požadovanou aplikaci napsat a aktuální stav konta se mu zamlouvá, je s ním uzavřena dohoda. Pokud
aplikaci dodá v požadovaném termínu a kvalitě, dostavá tuto finanční sbírku jako odměnu. Zajímavé,
opravdu to funguje. Druhá strana barikády realizovala na delší dobu dostupnou miniaturní desku
Efika od Genesi operační systém Morph OS 2. Poněkud sporadicky nahlížím na uskutečněný projekt
Minimig, což reinkarnovaná Amiga 500 na destičce o rozměrech 12 x 12 cm a ikdyž se prodává zcela
oficiálně, prozatím trpí drobnými problémy a jsou zde vážné problémy s emulací - je to sice
samostatný nezávislý hardware, ale raději bych se držel vychytaného UAE. Jistý potenciál v sobě
skrývá nedávno předvedený projekt NatAmi, který by mohl být klasickou Amigou, notně vylepšenou,
dostatečně rychlou, funkční ... a nejspíše natolik drahou, že už teď tomu přestávám věřit :-(
Co se stane nebo nestane, to ukáže čas. Amigistů už nejspíš nejsou miliony ani statisíce, ale
desetitisíce zcela jistě. To by mělo stačit na to, aby se jedna z možností dala uživit, alespoň
jedna z možností, která přinese fyzický počítač. Já osobně si stojím za názorem, že nejlepší
volbou by byla portace Amiga OS 4 na současný X86 hardware, který je všudypřítomný a levný.
Tato portace by nemusela být složitě univerzální, mohla by se týkat omezeného počtu základních
desek, vyžadovala by určité grafické a zvukové karty a podobně a alespoň systém by mohl být
zachráněn. Chápu, že uživatelé hledí na X86 (tedy PC) s despektem, ale je třeba si uvědomit,
že hardware není dnes to, oč běží - jde o to, s čím pracujeme a to je operační systém. Bohužel
systém Windows to dělá přesně "špatně" a vrhá tím špatné světlo na PC architekturu. Rozšířený
názor "ten počítač každou chvíli nefunguje" netkví v samotném počítači, ale bohužel ve špatně
naprogramovaném operačním systému - nebo se Vám snad při pádu kouří se základní desky ??? :-))))))
Druhé "bohužel" spatřuji v běžném uživateli, pro kterého je počítač často psacím strojem - ten
tento problém nikdy řešit nebude. Zamyslíte-li se, vyplývá z toho jediné - každá, byť sebelepší
myšlenka nemá naději na úspěch, pokud za ní nestojí obrovské množství financí a to se nedá
nikým a ničím změnit. Amen - ehm, vlastně, samozřejmě - znovu AMIGA OS RULES !
4. Proč používat Amigu a operační systém Amiga OS ?
Amiga OS má od nepaměti (1985) několik zásadních vlastností, které buďto konkurence neřešila,
nedokázala je vyřešit anebo jednoduše podstrčila uživatelům svá, často méně použitelná, velmi
omezující řešení či řešení odpovídající tehdejším možnostem hardwaru, což jednoduše označili
jako vlastnost - bohužel tyto vlastnosti přetrvaly dodnes. Operačních systémů registrujeme
velmi mnoho na to, kolik se jich skutečně používá - některé jsou univerzální, jiné jsou zaměřené
na daný hardwarový subjekt (např. mobilní telefony), o některých (zvláště těch revolučních)
se svět ani nedozvěděl. Nakonec platí poučka, že rozšířené je to, co umí výrobce dobře prodat
(totiž jen skutečná dáma si koupí ten nejdražší kožich, který v obchodě najde, protože ty
levné a levnější jsou za nižší cenu, protože jsou určitě nekvalitní - tak funguje celý svět).
Nepsanou pravdou je skutečnost, že na světě existují prakticky jen dvě významné platformy resp.
počítačové architektury. Za jednou stojí původně IBM, která si jako dodavatele procesorů vybrala
firmu Intel pro své počítače PC (Personal Computer). Za druhou stojí původně všechno ostatní,
tedy Amiga, Amiga, Apple a také např. Hewllet&Packard, jejímž základem jsou procesory firmy
Motorola. Protože všechno se vším souvisí, tak je třeba sdělit, že zásadní procesorovou
inovaci nenastartovala firma Intel (jak by někdo očekával), ale společný projekt firem Motorola,
IBM a SONY - riscové CPU PowerPC. Netřeba se u tohoto téma příliš pozastavovat, stačí jen
uvést, že frekvence jádra mikroprocesoru není hodnotou, která určuje rychlost celého počítače
a už vůbec ne operačního systému. Na internetu jsou veřejně dostupné testy, ze kterých vyplývá,
že současná herní konzole Sony Playstation 3 odpovídá výkonem zhruba počítači s CPU Intel
na frekvenci 84 GHz (slovy: osmdesátčtyři gigahertz), přičemž současné PC dosahují podle
nízkoúrovňových testů zhruba desetiny - a to neřešíme software, neřešíme kolik taktů zabere
ta či ona strojová instrukce (opravdu NEplatí, že jedna provedená instrukce rovná se jeden
takt procesoru), neřešíme bitovou šířku sběrnice a neřešíme architekturu celého počítače.
Tu a tam se ptám lidiček, kteří "rozumí" počítačům: Kolik bitů má bajt 64-bitového počítače ?
Statistiku si nedělám, nicméně nejméně polovina střelí od boku, že to je naprosto jasné a
že tedy takový bajt má 64 bitů - chtěl bych vidět to číslo :-))) Valná část zbytku začne
přemýšlet s tím, že si ještě pamatuje ze školy na základní jednotku informace "bit" a že
tedy bajt má 8 bitů, ale jak je to sakra s tím 64-bitovým počítačem. Kurva a já chci slyšet,
že bajt má prostě 8 bitů a nikdy jinak ! Chci slyšet, že 64 bitů je datová šířka procesoru,
možnost používat interně širší registry a podobně. Již dnes se konečně začíná psát o tom,
že zvýšení grafického výkonu počítače často rychlejší procesor nevyřeší, ale pomůže právě
grafická karta s výkonějším čipem, větším objemem vlastní paměti pro grafická data a rychlejší
datovou propustností. Delší dobu se ví, že jsou to právě počítačové desky a sloty, které
jsou kromě pevných disků největší brzdou (proto vznikly sloty PCI, pro grafiku pak také AGP,
dnes PCI Express a vývoj se nezastaví) - hlavní procesor musí nejen složitě vysílat data
z paměti přes sloty do paměti grafické karty, ale také je odtamtud dostat pryč (zpět) a poslat
data další - princip sice funguje, ale je to pomalé, ikdyž se opticky zdá, že je to rychlé.
A tam, kde je zapotřebí stabilita a rychlost, přichází zákaznické čipy. Zákaznický čip je sice
jednoúčelová záležitost - umí jednu nebo několik málo věcí, ale zato je umí dokonale a rychle
(známým příkladem může být MPEG2 dekoder v každém DVD přehrávači), data se pohybují uvnitř jediné
součástky (data tedy žádná sběrnice nebrzdí), procesor pouze vysílá signály a hlavní část výkonu
může věnovat něčemu jinému a/nebo ovládat další zákaznické čipy či se prostě "fláká". A hurá,
konečně jsme dopracovali k tomu, že architekturu Amigy 1000 (rok 1985) a Amigy 500/2000 (rok 1986/87)
složenou se zákaznických čipů hravě zvládnul pouze 7 MHz (slovy: sedm megahertz) procesor Motorola
MC68000 - počítač byl označem 16-bitovým (16-bitová sběrnice), ikdyž jádro bylo již 32-bitové
a sběrnice mohla ovládat 24-bitů (pozn. modely A3000/A1200/A4000 byly již kompletně 32-bitové
počítače, bohužel si ponechaly starší zákaznické čipy - to je otázka pro vývojáře hardwaru a otázka
zpětné kompatibility). Co z toho tedy vyplývá především ??? V létě 1995 jsem nastoupil základní
vojenskou službu a tehdejší špičkou platformy PC byl procesor Pentium na 100 až 120 MHz a moje
Amiga 1200 s celkovou 2 MB RAM předváděla s procesorem na 14 MHz a vlastně překonanou starou
technologií daleko zajímavější kino - chápu, v matematických výpočtech nestíhala. A právě
matematický výkon měl Amigu srazit na kolena, ikdyž to nebyla přímo matematika, ale grafický
čip Amigy, který nebyl navržen pro chunky režim. Sice dokázal v obrovských rychlostech hýbat
s několika dvourozměrnými bitplane plochami, ale to bylo nepoužitelné pro 3D hry jako byl např.
známý DOOM od ID software. Opravdu se říkalo, že Amiga padla s krachem Commodore a DOOM ji
srazil vaz. Netrvalo však dlouho a zmíněný chunky režim se jednoduše začal emulovat softwarem,
což nebylo příliš rychlé a hlavně už bylo příliš pozdě vrátit Amigu výrobcům počítačových her.
Předchozí odstavec jasně vystihuje, kterak se špičková a nadčasová technologie poplatná své době
umí dostat do pozadí všeobecného vědění - i přesto přežila bez zásadních úprav až do dnešních dnů.
Podporují ji stálí uživatelé, kteří principy Windows a Linuxu jaksi odmítají - a z toho vyplývají
nepřekonatelné principy operačního systému Amiga OS. Přiznejte si, ikdyž třeba Amigu možná neznáte,
kolikrát jste nadávali, že se Windows zasekly, zavirovaly, prostě počítač přestal úplně fungovat,
kolikrát jste nemohli pochopit, proč tohle musí fungovat právě takhle a nejde to změnit, proč
vůbec Windows nabíhají tak dlouho, proč Outlook dokáže startovat i minutu na dualcore Intelech,
proč se ztratil důležitý soubor, proč se najednou změnila ikona na ploše, proč zase nefunguje
internet, proč nejde naformátovat disketa, proč se zasekává právě přehrávaný zvuk ??????
A ono se to stáválo před deseti lety a děje se to stále, ikdyž je hardware rapidně rychlejší.
Všimněte si, že zvuk přehrávaný na integrované zvukovce na desce se zasekává méně častěji
než na zapojené PCI kartě - tady je jádro pudla ...
Vezmu-li v úvahu poslední 68k Amiga OS 3.9, dostanu se k datu poslední oficiální aktualizace
na rok 2002, nicméně hlavní jádro systému je ještě o deset let starší. Řekněte, vole, COOOL !
A říkejte, vole, COOOL již od roku 1985, protože již tehdy byl uveden do praxe preemptivní
multitasking - systém zpracování více aplikací najednou. Možná namítnete, že toto Windows
dokáže také. Ano, dokáže, avšak o deset let později a není to ono. Operační systém je to,
co určuje pravidla hry a o nic jiného se starat nemá. Windows se stará o kdejakou záležitost,
ale pravidla pokulhávají. Amigovský multitasking byl navržen nejspíš nějakým autistou a potom
přepsán programátory, protože funguje naprosto proti jakémukoliv logickému uvažování. Windows
rozděloval procesorový čas mezi jednotlivé běžící aplikace - tedy aplikace se přímo vzdala
procesoru, příchodem verze 2000 a XP již konečně došlo na priority, ale stále se rozděluje
procesorový čas - jinými slovy, aplikace "žere" čas procesoru, ikdyž se nepoužívá a sama aplikace
už nedokáže operační systém ovlivnit. Jinými slovy začněte dělat deset věcí a na každé musíte
strávit jednu minutu, ikdyž první se stačí věnovat 10 vteřin, druhé třeba 15 vteřin a třetí
vyžaduje 90 vteřin atd. - takže u prvních dvou čekáte až doběhne minuta a třetí nestihnete,
protože musíte jít dělat čtvrtou věc a třetí doděláte až při další cyklu = jeden z důvodů
pomalosti Windows. Amigovské jádro EXEC to však dělá naprosto obráceně, jelikož s aplikací
spolupracuje obrazně řečeno obousměrně - systém buď aplikaci procesorový čas dá nebo jí ho
odebere a to podle priority a dokonce podle požadavku běžící aplikace !!! Systém také určuje
jasná pravidla, že není třeba podruhé otevírat knihovnu pro otevírání souborů, protože si jí
načetla do paměti jiná aplikace, která se právě nepoužívá. Není třeba neustále kontrolovat,
zda se objevují signály na portu myši, když se myš ani nepohnula - až se myš fyzicky pohne,
bude vyslán signál do systému - to je také dáno tím, že myš u Amigy je hardwarová, kdežto
u PC softwarová = pomalá - pro náznak a samotný princip snad dostatečné a vyplývá z toho
také nenáročnost na velikost operační paměti. Jedinou nevýhodou je absence ochrany paměti,
takže pokud spadne jedna z aplikací, která je chybně naprogramována, spadne většinou celý
operační systém a totéž platí pro správu paměti, což není přímo nedostatek operačního systému,
ale problém aplikace, která je programována tak, že zapisuje přesně do určené oblasti paměti
a naruší tak jinou aplikaci. V praxi se to děje však vyjímečně, u korektně napsaných aplikací,
které fungují společně se systémem to prakticky nehrozí. Amiga OS 4 by tento problém měl mít
již vyřešen, ale ten si zatím na PC spustit nelze. Tento nejspíš nedokonalý popis má spíše
nastínit to, že Amiga OS je nenáročný, zabere jen několik megabajtů na pevném disku
a především je v základu velice rychlý. Možná se ptáte, proč jsou Windows a další systémy
tak náročné na výkon hardwaru, proč se aplikace otevírají tak dlouho a podobně. Možná jste
někde četli, že čím je disk Windowsů plnější, tím se systém zpomaluje, ačkoliv to odporuje
chápání - ty data se přece nepoužívají, disk je nečte atd. Ty důvody jsou v zásadě dva,
jsou to přece vlastnosti Windows :-) První katastrofou je souborový systém pevného disku,
což bylo v případě FAT16 téměř neúnosné, FAT32 přinesl jistá zlepšení, ale ve všech případech
existuje tabulka, která registruje veškeré soubory, které se na disku nachází - to jednak
přináší obrovská rizika při narušení souboru s tabulkou (snadno přijdete o celý pevný disk),
protože se do tabulky prakticky stále zapisuje = otevírá se a zavírá soubor a tohle je jeden
z důvodů, proč se PC s Windows vypíná softwarově, tedy nikoliv síťovým vypínačem !!! Druhak
to samozřejmě celý systém zpomaluje, protože se otevírané soubory neustále hledají pomocí
této tabulky a čím více souborů, tím objemnější tabulka a delší vyhledávací čas. Naprostým
fiaskem je provedení defragmentace na systému FAT32 - stačí jedna aplikace běžící na pozadí,
která si tu a tam "hrábne" na disk - defragmentace tak může snadno trvat i několik hodin :-(
Obrovský krok k rychlosti a stabilitě dat na disku přinesl systém NTFS. Čím však trpí Windows
od nepaměti, je tzv. registr - na registru prakticky stojí celý systém, najdete tam úplně
všechno - stačí velmi málo a systém nenávratně poškodíte, ale pokud máte zálohu, lze jej
vrátit (někdy) do původního stavu při pořízení zálohy - čímž přijdete o všechno, co bylo
nainstalováno potom. Registr má ráda většina virů a různých nezvaných hostů a některé položky
v registru k tomu přímo provokují. A registr je souborem, který se neustále zvětšuje - zmenšit
jinak než zásahem uživatele nebo speciální aplikací prakticky nelze. Stačí vložit CD-čko s aplikací,
která se ani nemusí instalovat na disk a tato aplikace načítá nějaké soubory z CD-čka. Ještě než
dojde ke spuštění takové aplikace, systém si nejprve projede celý registr (proto to zdržení)
a hnedka si zapíše informaci o této aplikaci (bez legrace může na pozadí proběhnout i 30.000
operací a různých kontrol). Jakmile si tato aplikace otevře nějaký soubor, hnedka se do registru
zapíše přípona takového souboru a název aplikace, která jej otevřela. Popisovat registr je opravdu
na dlouho dobu, nám stačí napsat, že to má své výhody - systém si podle toho např. otevírá soubory
podle přípony, což většinou funguje, ale není to 100% záruka - je to tedy určitě ulehčení práce,
princip pro běžné uživatele, kteří prostě počítač jen používají. Jinak se jedná o největší
brzdu a vysoce rizikovou a snadno napadnutelnou část systému Windows. Další nepublikovanou
brzdou Windows je neustálá kontrola sebe sama a nově také neustálá (údajně 30x za sekundu)
kontrola prémiového softwaru (Vista). Již letos samotný Microsoft potvrdil, že systém Vista
nedosáhl očekávaného úspěchu, a že další verze systému - v pořadí označená jako Windows 7 -
bude opět to pravé a správné. Windows už jsou natolik nabubřelé, snaží se být maximálně
univerzální a všude spustitelné, že se jednoduše nelze vyhnout problémům. To není výtka,
to je fakt, když se plácá a plácá jedno přes druhé, chyby se "přeskakují" a obcházejí místo toho,
aby celek nebo jednotlivá část byla zcela inovována - jenže jedna zcela přepsaná část souvisí
s celkem, který by musel být přepsán také - no, osobně jsem přesvědčen, že je skutečně lepší
celý barák zbořit a postavit od základu nový. Pak je tady další problém - víc hlav sice víc ví,
ale víc hlav nemůže být nikdy monolitickým celkem. Zkuste napsat polovinu programu a zbytek
nechat na svém kolegovi - buďto budete fakt machr a kolega to jen dodělá, nicméně dost dobře
se mu nemusí předchozí postupy líbit a bude se snažit to nějak zachránit a vycházet z toho,
co už je napsáno = přece to nebude přepisovat celé, že ? Možná věc názoru ...
A co na to AMIGA OS ?
Amiga OS je systém postavený poněkud zvláštním způsobem a to zcela záměrně neřeším hardware,
pro který je určen, protože postupným vývojem v rychlostech CPU se Amiga OS dokázal o původního
hardware oddělit resp. může fungovat odděleně. Již v počátku vývoje Amiga OS (první počítač
uveden v roce 1985) musel být brán zřetel na relativně pomalé procesory, malou kapacitu paměti
a nedostupnost pevných disků. Bylo tedy nutné vytvořit systém rychlý, přenositelný, využívající
minimální množství operační paměti a také musel fungovat z disket (ikdyž fungoval také s pevným
diskem). Amiga OS není kopií ani ukradeným nápadem nějakého tehdy existujícího počítačového
systému - principiálně se dá říci, že patří do rodiny systémů Unix. Jelikož hlavním rysem Amigy
byl multimediální čipset zákaznických obvodů řízený mikroprocesorem, bylo nutné tento hardware
velmi inteligentně ovládat a jak je na mnoha místech uvedeno, multitaskové operační prostředí
bylo nutným prostředkem k dosažení funkce celého počítače a tím pádem i operačního systému,
což nejsou jen ta okénka, která vidíme na obrazovce :-) Protože bylo nutné obsloužit hned
několik zařízení najednou bez rozdělování procesorového času "natvrdo", byla zvolena varianta
tzv. priorit a oboustranná přímá komunikace mezi běžícím programem (taskem) a procesorem.
Tak vznikl první masově rozšířený preemptivní multitasking a řada odborníků právem tvrdí,
že je kvalitou nepřekonaný a vlastně i nepřekonatelný, jelikož dnešní hardwarové koncepty PC
pracují odlišně (čti: blbě). Základem Amiga OS byla poměrně dlouho nutná povinná část systému
uložená v paměti ROM (viz. důvody výše uvedené) - nejprve 192 kB, 256 kB, později 512 kB (ROM jako
základ používala snad každá platforma kromě PC, takže podle toho sami posuďte, co je špatně).
Výhodou ROM je téměř okamžité nastartování (operačního) systému po zapnutí počítače, pak již
stačí nahrát krátké aplikace představují grafické operační prostředí popř. další knihovny.
Zdálo by se, že pevná neměnná paměť ROM představuje jakési omezení a nelze úplně jednoduše
aktualizovat. Je to samozřejmě pouze zdání, protože i zde je cesta otevřená a to buď výměnou
fyzického obvodu (což stojí nějaké peníze, vyžaduje otevření počítače a mohou nastat menší
či větší potíže se stávajícím okolním hardware) anebo obraz novější paměti ROM zcela jednoduše
namapovat do paměti RAM, je-li jí dostatek - tady už je pevný disk pro pravidelné používání
téměř nutností. To je možné provádět i zpětně - používat tedy starší paměť ROM na novějším
modelu počítače. Zajímavé na tom všem je, že i softwarová "aktualizace" je odolná softwarovému
resetu a s tím souvisí vlasnost zavedená v prvních verzích Amiga OS - virtuální zařízení RAD:
s kapacitou diskety, které systém zabezpečí jako část paměti RAM, odtud počítač nastartuje
a je rovněž odolné vůči teplému startu (soft resetu). Toto zařízení nelze chápat jako další
zařízení, které je rovněž typickou součástí Amiga OS - RAM Disk. RAM Disk se vytváří po startu
operačního prostředí WorkBench načtením mountlistu z Devs/DosDrivers ukazující na handler z L.
Kapacita RAM Disku je proměnná podle zaplnění - funguje tedy jako každé jiné diskové zařízení
a je tedy poplatné své kapacitě - zde maximální kapacita fyzické paměti RAM, kterou dokáže operační
systém obsloužit - RAM Disk býval dříve jako zařízení neustále zaplněné a zvětšoval se
podle zaplnění - později nastala drobná úprava v zobrazení dostupného objemu (např. AmberRAM).
RAM Disk není odolný vůči resetu, avšak výrazně pomáhá operačnímu systému a tím i uživateli.
Zde je místo pro srovnání - ostatní systémy tuto vlastnost řeší zápisem na pevný disk do souboru
(swapping) - výhodou je téměř neomezená kapacita, ale zásadní nevýhodou je velmi pomalý přístup,
který je ještě pomalejší jak soubor narůstá - stačí si vzpomenout na počátky Windows 95
s 8 či 16 MB RAM (což byla na svou dobu velká kapacita a přesto se disk prakticky nezastavil,
systém neustále swapoval a byl tedy velmi pomalý).
Je třeba si uvědomit, že hlavní vývoj Amiga OS pro rodinu CPU Motorola 68k započal v roce 1984
a prakticky skončil v roce 1993 verzí 3.1 - nutno podotknout, že ikdyž vývoj nebyl nikterak
dramatický, byl prakticky špičkou mezi operačními systémy i co se týkalo grafického ztvárnění,
nebyl ničím omezen a mohl na každém počítači vypadat zcela odlišně. Další aktualizace OS 3.5
a OS 3.9 jsou "pouze a jen" aktualizované a vylepšené možnosti OS 3.0/3.1 - základ je téměř
totožný, spíše dokáže obsluhovat nové hardwarové prvky (novější CPU řady m68k, PowerPC desky
na procesorovém portu, desky pro připojení PCI grafických, zvukových, komunikačních karet atd.
díky kartě Mediator či G-Rex) a je tak nějak hezčí a uživatelsky přítulnější. Celá řada lidí
tvrdí, že multitasking Amigy je sice věc nepřekonatelná, ale absence ochrany paměti a mizerná
správa paměti jej ponižuje - jinými slovy - aplikace, která způsobí chybu, vezme s sebou
celý operační systém. Nevidím v tom však až tak závažné omezení ani nedotaženost systému,
protože se opět podívejte na léta, kdy byl systém vytvářen - v té době neměly žádné chybové
aplikace šanci na úspěch tak jako dnes, kdy aplikace padají jako hrušky. Jsem natolik
dlouholetým uživatelem Amiga OS, abych mohl zodpovědně říci, že pády aplikací si většinou
způsoboval sám uživatel, jelikož neměl tušení, co si může a nemůže dovolit, které aplikace
může nebo nemůže pustit vedle sebe a podobně. Bohužel mé zkušenosti sahají až do systému OS 3.9
běžící na 68k řadě počítačů, o Amiga OS 4 pro PowerPC architekturu nemohu sdělit prakticky nic.
Zde jsou údajně tyto problémy s pamětí dávnou minulostí. Abych to zkrátil - původní koncept
hardwaru je jednoduše poplatný své době (může připomínat architekturu osmibitových počítačů),
k tomu je také přizpůsoben software, ovládání počítače, připojování příslušenství (fungují
prakticky vždy a ihned anebo nefungují vůbec - nemůže přijít stav, že funguje napůl či špatně),
počítač je připraven k používání během několika sekund po zapnutí a uživatel se nemusí
prakticky o nic starat, nic instalovat - aplikace fungují ze svého média bez instalování.
Hlavní rysy však přetrvaly už jen z důvodu, že byly vlastně dokonalé od začátku. Hlavní jádro
systému Exec, několik zásadním ovladačů pro hardware a systémové knihovny přístupné z paměti
ROM, vše ostatní včetně dalších ovladačů, knihoven a aplikacích na diskových médiích. První
verze operačního systému dokázaly pracovat na pevném disku, ale z důvodu tehdejších nízkých
kapacit a neskutečných cen, byly optimalizovány pro běh z disket. Tehdy byly disketové jednotky
a diskety téměř 100% spolehlivá úložiště dat - nikoliv jako dnes (pokud ještě diskety používáte),
kdy disketa vydrží dva tři zápisy a začne vykazovat chyby. Amiga měla v základě jednu disketovou
jednotku pro diskety s vlastním originálním formátem, který byl nádherně homogenní - změnou
konfigurace ovladače (mountlist pro trackdisk.device) mohl komunikovat s jakýmkoliv formátem
diskety, což jiné platformy nedokázaly dodnes. Jádro systému však dokázalo obsloužit až tři
další externím disketové jednotky a to opět metodou použitím multitaskingu - tím je možné
přistupovat ke všem čtyřem jednotkám najednou v jednom čase - nejlepší popis je ona typická
ukázka formátování čtyřech disket najednou za čas rovnající se formátování diskety jediné !!!
To jednak zarazí do židle mnoho "cizích" uživatelů, ale nad jejich chápání je skutečnost,
že systém není datovým přenosem (nebo tím formátováním) nikterak zamčený - naopak, je stále
přístupný uživateli, hraje hudba, píšu dopis, tisknu na pozadí, běží další systémové tasky !!!
Provoz z více disket (nezáleží na množství disketových jednotek) byl umožněn díky příkazům
AmigaDOSu, takže pokud systém nebo aplikace vyžadovala ten či onen soubor, vyskočí hláška
s požadavkem nikoliv na soubor, ale na jméno diskového média - pro AmigaDOS jsou typické názvy
zařízení (Labels), nehraje se pouze s fyzickým zařízení, ale také s virtuálním - a k tomu
nám dopomáhej příkaz ASSIGN :-) Assignovat lze cokoliv od zařízení až po adresář !!! Ano,
adresář může systém vidět jako diskové zařízení. Ono to není nic závratného, spíše to byla
nutnost a používaly to i jiné počítačové platformy. Výhoda však spočívá v tom, že aplikaci
mohu spouštět z několika disket a po pouhém nakopírování disket na pevný disk je mohu bez
jakýchkoliv změn používat i na disku - pokud jsou problémy, pomůže právě příkaz Assign,
který namapuje jednotlivé "diskety" - pro aplikaci a přístupy se tedy nic nezměnilo.
Tím se konečně dostáváme k tomu, proč zde neexistuje obludný registr jako ve Windows
a také ona zmíněná tabulka s informací o souborech (viz. FAT/FAT32/NTFS). Není to proto,
že by to Amiga OS neuměl - on něco takového jednoduše odmítá z podstaty, protože to prostě
a jednoduše nemá zapotřebí - vždyť je to vlastnost, která neuvěřitelně brzdí počítač jako
celek. Není k tomu tedy důvod. A jak to tedy v prostředí Amiga OS funguje ??? Souborový
systém, ať už OFS (old filesystem), FFS (fast filesystem), SFS (smart filesystem) či jiné
alternativy (např. PFS - professional filesystem) nemá nikde zakotvenou informaci o tom,
kde se soubory nachází, nýbrž dochází k postupnému čtení souborů, které obsahují jednotlivé
adresáře tj. včetně hlavního adresáře (root). To má sice za následek nějaké to zpomalení,
které je tak pomalé, jak je rychlé diskové médium - na disketě je to samozřejmě velmi
pomalé, na pevném disku, kde jsou v adresáři tisíce souborů k nějaké časové prodlevě dojde -
mluvíme však o jednotkách vteřin - jenže je to stále rychlejší, než když vložíme CD-ROM
do Windows a ten si nejprve začne umístěné soubory mapovat do tabulky. Výhoda plynoucí
z Amiga filesystémů je zřejmá - nehrozí poškození tabulky s mapou souborů, protože žádná
tabulka neexistuje a systém lze kdykoliv ukončit jakýmkoliv způsobem - jinak řečeno kdykoliv
přerušit dodávku elektrické energie (Amiga se vypíná síťovým vypínačem) aniž by se cokoliv
poškodilo nebo zmizela informace o volném místu - viz. ScanDisk u Windows. Jediné co hrozí,
je přerušení napájení v případě, že se na diskové médium právě zapisuje - u OFS a FFS dojde
k chybě výpočtu objemu dat (checksum error), systém označí zařízení jako neplatné (not valid)
a automaticky se spustí "validator" - po dobu opravy není možné na disk zapisovat a disk
ukazuje na plnou kapacitu - oprava se v 99,9% podaří dokončit - v nejhorším možném případě
ani tak nedojde nikdy ke ztrátě souborů, vypomůže řada dalších opravných utilit a pokud
selžou i tyto, stále ještě existuje možnost spustit diskový manažer, data z poškozeného
oddílu překopírovat na jiný diskový oddíl, poškozený zformátovat, data nakopírovat zpět
a po dalším restartu je vše v pořádku. Nejnovější Smart Filesystem je velmi odolný i proti
problémům se zápisem při výpadku energie. Je třeba také uvést, že v dobách MS-DOSu a Windows
3.11 (do roku 1995) si užívali PC-čkáři názvy souborů o délce osmi povolených znaků plus tři
znaky přípona - AmigaDOS jednak žádné povinné přípony neřešil a název souboru mohl mít tuším
kolem třiceti libovolných znaků (snad kromě dvojtečky a lomítka, což jsou oddělovače pro zařízení
a adresáře, byl v 1985 možný jakýkoliv znak). V žádném případě se nevytváří swapovací soubor,
tedy případ, že se části obsahu operační paměti zapisují do souboru na pevný disk - vše se odehrává
přímo v operační paměti a pro to jsou aplikace optimalizovány - samozřejmě, sama aplikace si odkládací
soubor vytvářet může (např. editace velkého obrázku, editace zvuku a hudby a podobně), ale je to
věcí aplikace, nikoliv operačního systému. Jeden ze smyslů registru Windows je rozpoznávání
souborů dle přípony a tím přiřazení aplikace, která má daný soubor otevřít. To je sice hezké,
ale velmi nepraktické - mohu mít přece více než jeden editor na obrázky a podobně, že ? Navíc
každou příponou se registr zvětšuje a zvětšuje, systém stále více zpomaluje. Amiga OS žádné
přípony povinně nevyžaduje a přesto dokáže typ souboru rozpoznat. A jak to tedy dělá ???
Není asi na místě napsat, že jednodušše, nýbrž inteligentně bude to správné slovo - dokáže
se totiž orientovat podle typu a obsahu souboru !!! Samosebou přípona není od věci, nicméně
důležitější jsou právě datatypy. Jsou to miniauturní ovladače, které systém používá při čtení
souborů a jeho obsahu. Pokud pro určitý typ souboru neexistuje datatyp, lze rozpoznávání
uskutečnit uživatelsky. S tím souvisí také předdefinované systémové ikony. Stačí udělat malý
test - vezměte JPG obrázek, přejmenujte si ho jak chcete, ale hlavně odstraňte příponu a případně
i jeho ikonu. V okenním prostředí WorkBench či jeho náhradě otevřete adresář (okno), kde se tento
obrázek nachází. Máte-li povoleno zobrazování všech souborů "show all files" jako ikony, uvidíte
tento obrázek s předdefinovanou systémovou ikonou - s tím pak souvisí i to, že poklepáním se
spustí např. prohlížeč. Až se dostanu k napsání návodu k Amiga OS, popíšu podrobnosti. Tuto
kapitolu už nebudu dále rozvádět, jako srovnání musí stačit.
5. Amiga OS - pro práci, pro zábavu, pro multimedia, pro potěšení
Pomineme-li možnosti a schopnosti prozatím jen velmi málo rozšířeného inovovaného systému
AmigaOS 4.x, potažmo i bratříčka MorphOS, zůstává nám většinový arzenál původního software
pro řadu klasické Amigy 68k, tedy i pro emulátory UAE. Výhodou bezplatné UAE Amigy je vysoký
výkon a užitné vlastnosti (grafická karta, periferie a podobně), za které bychom u fyzické
Amigy draze platili - pokub bychom hardware ještě sehnali, samozřejmě.
Amiga v době své největší slávy a nadvlády ovládala zejména herní trh, na což byla skvěle
připravená - byl to první multimediální počítač, který si mohl dovolit koupit běžný smrtelník.
První herní počiny neodpovídaly možnostem, ale díky konkurenci se především od roku 1988
doslova roztrhl s novými herními nápady s nadčasovou grafikou, ozvučením a hlavně, což dnešním
hrám poněkud schází - skvělou hratelností. I dnes můžeme strávit celé hodiny u legendárních
trilogií Shadow of the Beast, Lotus Turbo Esprit Challenge či Turrican, prostřílet se světy
vesmírné pařby Project-X, osvobodit svět od mutantů pomocí dvou chlapíků v totální chodičce
The Chaos Engine - bohužel, druhý díl připomíná spíše soutěž alá běžící muž. Nesmíme vynechat
překrásné zábavné hry James Pond, Super Frog, Lemmings, Pang, Fire and Ice, Worms, populární
akčně-logickou sérii Dizzy a celou řadu dalších klasických her, které byly napsány i pro osmibity
a jiné šestnáctibity - často s informací "amiga original by ..."
Ačkoliv v první polovině 90. let minulého století byla Amiga vytlačována PC a hlavně 3D hrami,
stále se našlo několik softwarových firem, které pokračovaly a přinesly 3D hry i na Amigu, jejíž
grafický hardware na to vůbec nebyl připraven, nemluvě o matematickém výkonu procesoru. Přesto
to možné bylo a příchodem akceleračních karet s procesory 68030, 68040 a 68060 se grafika
začala hýbat v plném rozlišení obrazovky. Pevné disky se na Amize staly už pravidlem. Pro Amigu
je k mání celá řada vlastních originálů 3D her a několik portů ze světa PC. Chcete-li tedy DOOM
či QUAKE, máte ho mít.
Na Amize vyrostla celá generace programátorů, kteří sem přešli z osmibitů a své nádaní zde
zúročila nespočetná řada grafiků a hudebníků. Amiga tak snad nejvýrazněji přispěla a rozjela
kolotoč demoscény na plné obrátky. I dnes můžete obdivovat a pozastavovat se na skutečnými
uměleckými díly, které jednak přinesly nové nápady či efekty, ale hlavně dokázaly vyždímat
z hardware Amigy téměř neuskutečnitelné kousky. Pro toho, koho demoscéna zajímá, doporučuji
sledovat dema psaná pro starou Amigu 500 a postupně se prokousat k nejnovějším počinům,
které vznikaly pro Amigu 1200 s AGA čipsetem, později s nutností akceleračních karet atd.
Dodnes se pro Amigu dema vytváří, samozřejmě v menší míře. Určitě se na některé podívejte.
Amiga přinesla světu trackerový způsob výroby hudby ze vzorků nejen skutečných nástrojů - první
byl Karsten Obarski a jeho SoundTracker, později následovaly klony, které vyústili v notoricky
známý Protracker - formát MOD, jinak běžný výraz "modul". Dále špičkový tracker OctaMED
Soundstudio, jehož předností je kompletní podpora MIDI nástrojů a zařízení za současného
přehrávání vzorků (samplů) a to nejen ve standartních 4 audio kanálech čipu Paula - OctaMED
ovládá buď režim 8-mi kanálů anebo mixovací 8/14-bitový režim za využití centrálního procesoru
Motorola včetně možnosti interního DSP efektu, který vysílá zvuk nejen na běžný hardware Amigy,
ale také na několik typů tehdy moderních zvukových karet. Celek doplňuje vnořený softwarový
čipový generátor určený k výrobě starých zvuků, které známe s osmibitových počítačů. Není se
vůbec za to stydět, když budete v této aplikaci tvořit i dnes. Vývoj aplikace se bohužel
zastavil a verze pro Windows zdaleka nedosahuje kvality verze pro Amigu. Na tomto místě je
třeba připomenout, že podobné kousky (tedy MIDI + Audio vzorky) se jinde objevily po létech
až příchodem sekvenceru Cubase Audio fy Steinberg - PC s Windows či Atari Falcon. Později se
objevil a je poměrně hojně využíván moderní audiotracker DigiBooster určený ještě pro 68k
klasické Amigy s výkonným procesorem, pro současný systém AmigaOS 4.x máme multiplatformní
MilkyTracker a pro všechny Amigabased systémy Hively Tracker. Nerad bych vynechal skutečný
skvost mezi MIDI sekvencery, také s možností přehrávání audio vzorků a velkou podporou
řízení různého multimediálního hardware - Bars & Pipes Professional - původní výrobce
BlueRibbon dodával vícenásobná MIDI rozhraní s podporou až 48 zcela nezávislých MIDI kanálů,
tedy tři oddělené MIDI řetězce (jak víme, "multitimbre" standart je 16 kanálů). Firmu později
odkoupil gigant Microsoft, aplikace se stala volně šiřitelnou a v jejím vývoji dodnes
pokračuje německý programátor
Alfred Faust. Pokud mohu hovořit objektivně, jedná se o nejlépe zpracovaný klasický MIDI
sekvencer napříč počítačovým světem.
Díky grafickým schopnostem přinesla firma Electronic Arts (všichni znají jistě NHL od EA Sports)
nový kreslící a animační standart - Deluxe Paint, na jehož principu funguje jakýkoliv současný
grafický editor, "upravovač" fotografií či animační studia - Deluxe Paint používal i Walt Disney !!!
Později se objevil také velmi oblíbený editor Personal Paint italské firmy Cloanto, která je
dnes známá především oficiální distribucí balíku Amiga Forever s licencovaným Amiga OS 3.9
včetně pamětí ROM. Ačkoliv výkon počítačů v 90. létech 20. století nebyl žádný zázrak, Amiga
dokázala díky svému čipsetu přehrávat barevné animace v reálném čase a od 2D filmečků není daleko
k tvorbě 3D animací. Jako zástupce uvedeme editor Imagine, který se dočkal páté verze - no
a samozřejmě Cinema 4D (Maxon Computers) a Lightwave (NewTek), jejichž vývoj pro Amigy je dávnou
minulostí, avšak ve světě PC a Maců se dnes jedná o moderní animátorská studia - důkazem je fakt,
že PC či Mac verze jsou známy až od číslované verze 6 :-) Na Amize se opravdu tvořila a může se
tvořit i dnes 3D grafika a animace - díky výkonu WinUAE už nemusíme čekat mnohdy i celé hodiny
na renderování komplikovaného obrázku. Amiga se zasloužila mimojiné o efekty ve sci-fi sérii
Babylon 5, bez Amigy by nikdy neexistoval druhý díl Terminátora a dokonce někdejší vrchol
filmové tvorby Jurský Park - ještěři skutečně vznikly na Amigách, ale rozhýbal je až výkon
grafický stanic SGI - Silicon Graphics Integrate. Amiga také titulkovala a vkládala jakoukoliv
grafiku do videosignálů - v reálném čase a s využitím klíčování přes zařízení zvané Genlock.
Filmová studia používala Amigu také pro nelineární střih pomocí speciálních karet pro "větší"
modely Amigy, počítač Draco fy Macrosystem je vlastně rozšířená Amiga, stejně jako univerzální
střihová "krabice" Casablanca. Díky běžnému obrazovému výstupu v plném rozlišení normy PAL či NTSC
se na Amigách běžně provozovaly infokanály kabelových televizí, informační kiosky, obraz se
vysílal na velké informační panely v obchodním domech či sportovních střediscích - mezi softwarové
zástupce patří notoricky známá aplikace SCALA MultiMedia a SCALA infoChannel - aplikace se chová
jako prezentátor, avšak je programovatelný, se širokými možnosti scrollování a rollování textů a
grafiky, přechodovými efekty, přehráváním animací a hudby. To vše a samozřejmě ještě navíc s podporou
řízení audio a video zařízení jako jsou genlocky, mixážní audio a video pulty či záznamová technika.
Mnoho programů pro video využijete i dnes - díky emulátoru můžete vyexportovat např. animace jako
videozáznam a vložit do svých projektů, které již tvoříte na moderních softwarových střižnách.
Amiga se poněkud méně prosadila v oblasti kancelářských aplikací a ještě mizerněji na poli sázení
grafiky - tedy DTP, ačkoliv několik aplikací v dobách Amigy 500 existovalo. Tento trend byl nejspíše
způsoben faktem, že Amiga byla prezentována veřejnosti především jako domácí počítač na hry. To
byl samozřejmě problém tehdejší firmy Commodore, nikoliv uživatelů - koupí jakékoliv Amigy, jejíž
nedílnou součástí byl operační systém na disketách, totiž uživatel nedostal ani minimální šanci
napsat si alespoň nějak vypadající korespondenci. Jistě, kdo chtěl pro Amigu kancelářský balík
a dokázal ho využít, koupil si ho - tehdy bylo něco takového ovšem dražší než počítačové hry, navíc
tiskárny byly vysokou investicí, kterou si domácí uživatel dovolit nemohl. Takže velmi pěkný
textový editor WordPerfect to nemohl zachránit. Až s prodejem Amigy 1200 v Magic krabici došlo
ke změně, ovšem to už bylo poněkud pozdě cokoliv zachraňovat, byť balíček firmy Digita se mohl
bez problémů srovnávat s konkurencí - WordWorth je velmi pěkný textový editor s omezenou možností
práce s grafikou - něco jako microsoftí Word. Ať tak či onak, WordWorth v poslední sedmé verzi
lze používat i dnes a to včetně českých truetype fontů získané z prostředí Windows a podobně.
Alternativou může být Final Writer či dokonce český BD Editor. Haage & Partner vydal svůj nepříliš
podařený Amiga Writer, ale i ten je normálně použitelný. Z tabulkových procesorů vyberu např.
Final Calc. V oboru sázení grafiky je dodnes vyvíjen multiplatformní komerční PageStream - tato
aplikace byla dostupná samozřejmě i dříve, avšak malé Amigy této aplikaci prostě nestačily -
minimem byla Amiga 3000 s grafickou kartou. Dnes již pravděpodobně málokdo opustí grafická
studia od Corelu či Adobe, ale tím se určitě kvality PageStreamu nesnižují - račte si vyzkoušet
PageStream pro Windows - opravdu se nemá za co stydět.
Na Amiga OS se také mohou dosyta vyřádit věční systémoví šťouralové a vylepšovači. V žádném jiném
systému nenajdete tolik možností k tomu, jak se má systém chovat, fungovat a hlavně vypadat.
Stačí si otevřít ikonu Preferences a to opravdu není všechno. I samotný WorkBench či jeho náhrada
Directory Opus Magellan poskytne řadu vychytávek. Se vším ale souvisí fakt, že pokud nevíte přesně
co děláte, nemusí Vám systém příště nastartovat anebo může fungovat všelijak. Ale to je přesně ono,
Amiga z Vás vychová uživatele, který rozumí počítačům.
Poslední odstavec věnuji programování. Tato platforma se nabízí všem programátorům a jakýmkoliv
rádoby programátorům, takže i začátečníkům. Na Amize můžete programovat v Basicu, Pascalu, Céčku
i v assembleru. Z prostředí některých vývojářských systémů můžete využívat cokoliv od knihoven
až po systémové ovladače, můžete tedy pracovat velice jednoduše, s modernímu postupy a využívat
tak i operační systém. K napsání vlastní hry či jednoduchého demosnímku stačí starý dobrý AMOS
Creator - Basic s vnořeným systémem nápovědy, který plně ovládá multimédia. Chcete-li vytvořit
také systémový projekt, sáhněte raději po BlitzBasicu či po poslední jeho verzi - AmiBlitz. Ač
se stále jedná o Basic, jeho programovací postupy se podobají jazyku C a C++. Vynikající český
programátor Martin Kuchinka Vám otevírá cestu svým jazykem PowerD.
Nejrychlejší cesta k vyzkoušení znamená emulátor UAE na Linuxu nebo ještě lépe WinUAE pro Windows.
Pro oba emulátory existují distribuce, které Vám ukáží, co Amiga OS dovede. Doporučuji, abyste
vyzkoušeli obě distribuce tj. jak AmigaSYS, tak AmiKit. V obou případech budete potřebovat
legálně držený soubor s obrazem paměti ROM KickStart 3.1 - v případě AmigaSYS budou dále stačit
systémové diskety systému 3.0/3.1, AmiKit přímo vyžaduje instalační CD-ROM se systémem 3.9
v jakékoliv variantě distribuce a to včetně balíku Amiga Forever či Amithlon/Amiga XL.
6. Klasika však zůstane klasikou ...
|
|
© 2002 - 2014 Amiga, AmigaOS & their logos are registered trademarks
|
|