Manifest   AmigaOS   Instalace   Tutorial   WinUAE log   WinUAE konfigurace   WinUAE FAQ   Download   Zlatíčka   Story   Udělátka   Odkazy


     :: AMIGA - životní příběh, láska na druhý pohled ::




           Počítač AMIGA - životní kamarád(ka) s vypínačem


článek publikován dne 1.11.2008, aktulizace zatím neprovedena - čistý text 110 kB !

      Doufám, že mě jako autora nezabijete za některé nepřesnosti, možná omyly nebo dokonce nesmysly. Pokud Vám zde něco zásadního chybí, pokud se Vám něco nezdá, reagujte, pište. Není možné popsat úplně všechno, jde o hlavní a zásadní body a článek je otevřen do budoucna. Článek je určen pro uživatele, které zajímá historie, neklade si za cíl něco a někoho kritizovat (to není alibismus) ani pošpinit, vlastně ani vyzdvihovat. Jsou to fakta. Hlavní část článku se přesto věnuje platformě Amiga, kde je nějaké to srovnání uvedeno - snažím se však být vždy objektivní. Za každé adekvátní upozornění děkuji.


           1. STILL ALIVE ...

      Prosím, nesnažte se vůbec pochybovat a věřit blábolům nezkušených, že za slůvkem Amiga se skrývá něco zastaralého, dávno minulého, okrajového či snad dokonce, že to byla nějaká herní konzole opatřená klávesnicí s uživatelským operačním systémem. Naopak - ačkoliv dnes prakticky neexistuje jakási zastřešující společnost podobající se hierarchii gigantů jako je Microsoft, Intel či Apple, Amiga jako platforma stále žije, vytváří se software, díky Hyperionu můžeme pracovat s moderním a velmi vyspělým operačním systémem Amiga OS 4.1 a dokonce lze již konečně opět (listopad 2008) zakoupit odpovídající hardware. Alternativa MorphOS se dočkala své druhé verze a hardware si lze rovněž zakoupit. V obou případech jde o kvalitní základní desky, jejichž CPU pochází z rodiny PowerPC - zákazníka může poněkud nepříjemně překvapit relativně vysoká cena a zdánlivě nepříliš oslnivý výkon. Pamatujme však na fakt, že AmigaOS i MorphOS nevyžadují k uspokojivému provozu výkony jako Windows či Linux - i tak lze s úspěchem předpokládat, že základní desky budou inovovány a jejich cena se sníží na přijatelnější úroveň. Dlouhou cestu vývoje také urazil oblíbený emulátor WinUAE/UAE určený k provozu všech modelů klasické 68k Amigy se všemi vymoženostmi a rozhodně nelze přehlížet AROS - multiplatformní operační systém na bázi Amigy spustitelný jak nativně, tak i pod virtuálním počítačem - jedinou zásadní slabinou je prozatím absence vnitřní emulace 68k pro existující Amiga aplikace. Still Alive !


           Ale nic nevzniká jen tak ... bez důvodu !

      Ať se nám to líbí nebo ne - za vším stojí Atari. Společnost, kterou dne 27. června 1972 založil Nolan Bushnell a jeho přítel Ted Dabney. Byl to právě Bushnell, který již nějakou dobu toužil zkonstruovat herní videoautomat, na kterém bude muset hráč zaplatit. Tím revolučním nástrojem k naplnění jeho bankovního konta se stala videohra PONG, která se stala hitem, ačkoliv původně byla vlastně omylem a málokdo myslel, že by mohla někoho zaujmout. Atari v té době nastartovala zábavní elektronický průmysl. Příchodem elektronických čipů brzy vstoupila do domácností svou herní konzolí - opět samozřejmě PONG, psal se rok 1975. Abychom dostáli první věty odstavce, uvedeme, že jedním z vývojářů u Atari byl v té době dnes velmi známý Steve Jobs, který později založil firmu Apple (jeho společníkem a konstruktérem byl Steve Wozniak, jež původně vyřešil Jobsův problém s minimalizací čipů atarácké videohry Breakout - Jobs za tento zásadní krok údajně vyinkasoval 5000 amerických dolarů a s Wozniakem se spravedlivě rozdělil - dal mu celých 350 dolarů, což samozřejmě prasklo až později). Netrvalo dlouho a konkurence uvedla na trh konzoli VES (také známou jako Channel F), která už nebyla díky výměnným kartridžím jednoúčelovou krabicí s jedinou hrou. Atari reagovala velmi pružně a záhy (1976) uvedla legendární konzoli Atari 2600 (známou také jako VCS, řada emulátorů je pojmenována podle původního pracovního názvu Stella). Pro nás, zaryté Amigisty, je důležité, že vedoucím projektu Stella byl Jay Miner, který později stvořil prototyp milované Amigy :o)

      Vedle Atari, která se dosud vyhýbala počítačům, již v té době existuje mladá společnost Apple, nicméně ještě důležitějším hráčem je již významná počítačová společnost Commodore. Commodore založil již v roce 1955 absolutně neznámý bývalý voják americké armády (Commodore je označení vysoké armádní funkce), který však nebyl ani trochu američanem. Jack Tramiel se totiž původně jmenoval Idek Tramielski a jeho rodnou zemí bylo naše sousední Polsko - jako mladík upadl do spárů nacistických koncentračních táborů, ocitl se v Německu na práci a po ukončení války také v Německu zůstal - záhy však emigroval do USA. Coby žid nalezl v Americe útočiště u židovské komunity. V roce 1948 nastupuje do americké armády, kde mimojiné opravuje kancelářské stroje, čehož později využil v podnikání. Od psacích strojů nebylo daleko ke strojům počítacím a ještě dnes populární firma Texas Instruments byla právě nějaký čas dodavatelem součástek pro počítací stroje a kalkulačky s logem Commodore. Jelikož se Texas Instruments rozhodla pro vlastní výrobu, byl Tramiel donucen hledat náhradu - údajně velmi obratným způsobem, jemu vlastním, za dodávané čipy neplatil a nakonec svého dodavatele - firmu MOS Technologies koupil za necelý milion dolarů. Nejenže získal svého dodavatele, on také především získal důležitý nový mikroprocesor MOS 6502, který se stal základem jeho prvního počítače PET (1977) - stejný procesor řídil také první počítače Apple a konečně i počítače Atari (zde údajně upravená verze mikroprocesoru 6502), jejichž výroba začala po prodeji firmy Atari "Warnerům". Jednalo se o modely Atari 400 a Atari 800 a Atari se opět dostalo do popředí zájmu. Commodore však odpovídá počítačem VIC-20 a zanedlouho, v roce 1982, přichází s legendárním osmibitovým počítačem Commodore C64 s výkonným grafickým čipem a uchvacujícím zvukovým čipem SID - u nás je trochu známější druhá verze C64 s vylepšenou klávesnicí, novým SIDem a notoricky nutným doplňkem Final Catrigde III.

      Atari reaguje pomalu, má údajně problémy s prodejností, Jay Miner se pokouší prosadit projekt 16-bitové herní konzole na zcela unikátních zákaznických čipech, které mají předčit kvality tehdy známých počítačů a opět dostat firmu Atari na špičku domácí zábavy. Vedení společnosti Atari toto však odmítá. Jay Miner v roce 1982 od Atari odchází a svůj projekt pak realizuje ve vlastní firmě Hi-Toro, která je později přejmenována - hádejte - ano, správně, AMIGA !!! Název vyšel z tradice firmy Atari, kde jakékoliv projekty nesly "holčičí" pracovní názvy - u Atari údajně kolegyně, u Amigy to byly přítelkyně či manželky. Navíc se název chytře posunul abecedně před všechny dosud známé platformy (Amiga, Apple, Atari a další). Na dokončení projektu "Lorraine" se však Minerovi nedostává financí a ještě k tomu se stalo něco neočekávaného. Počítače Commodore díky kvalitě a ceně zcela zastínily herní konzole (nejspíše i počítače firmy Atari a Apple) a na základě špatného ekonomického úsudku dochází k velkému propadu akcií "Warnerů". V listopadu 1983 je to právě firma Atari, která napumpuje do firmy Amiga 500.000 dolarů a na základě dispozičních práv si chce Lorraine zajistit pro novou řadu 16-bitových počítačů a konzolí. "Warneři" nejsou spokojeni s tím, co jejich dceřinná společnost Atari provádí a tak nabízí tuto divizi k prodeji. Shodou okolností se stal Jack Tramiel u Commodore natolik nenáviděným šéfem, že je po dohodě odvolán - a to právě Irvingem Gouldem, který byl hlavním investorem společnosti Commodore Business Machine. Jeho odstupné je samozřejmě tučné a vcelku tajně se dohodne s "Warnery", že Atari převezme (nabídka byla pro Tramiela více než zajímavá, protože údajně nemusel zaplatit ihned, ale později z výnosů). Ihned převrátil Atari naruby, propustil spoustu zaměstatnců a nastolil tvrdé morální praktiky, na což nebyl u Atari nikdo zvyklý (vlastně i již bývalý vlastník si rázně dupnul proti kouření marihuany ve firmě). Tramiela herní konzole nezajímali, chtěl opět vyrábět počítače, být lepší než "jeho" konkurenční Commodore a tak se samozřejmě zajímal o naši "Lorraine". Tramiel však u Minera nepochodil a to i přes dřívější smlouvu o dispozičních právech. Nové vedení společnosti Commodore totiž učinilo Minerovi daleko zajímavější nabídku, veškeré pohledávky uhradila a Amiga byla v rukou Commodore. Dlužno dodat, že na základě konceptu naší "Lorraine" vyvíjela Atari svůj počítač, jehož cesta skončila pouze u prototypu.

      Vše uvedené se však týká amerického kontinentu a přestože se drahé americké výrobky vyvážely do Evropy, narážely zde na relativně tvrdou konkurenci osmibitových počítačů. Evropa byla tehdy rozdělena na kapitalistický a komunistický blok, přičemž prakticky celý komunistický trh byl pro američany zcela uzavřen. Počítače Commodore i Atari byly v západní Evropě jistě úspěšné (zejména pak v Německu), ale poněkud drahé. Pan Clive Marles Sinclair nabídl Evropě domácí počítač ze nesrovnatelně nižší cenu. V roce 1980 realizuje svůj první sériově vyráběný počítač Sinclair ZX80 (cena 99,95 liber, ve stavebnici 79 liber), o rok později zajímavější ZX81 s novým zákaznickým čipem ULA (díky čipu firmy Ferranti klesla cena na 69,95 liber a ve stavebnici na 49,95 liber). Počítač je velmi oblíbený a snadno se programuje díky interpreteru jazyka Basic, který používá rychlá klíčová slova. V roce 1982 představuje revoluční stroj ZX Spectrum (původně ZX82). Clive Sinlair, přezdívaný strýček Clive, zaútočil na všechny západoevropské domácnosti kvalitním počítačem za bezkonkurenční cenu 175 liber a navíc oproti Commodore a Atari měl tu výhodu, že jej bylo možné připojit na libovolný magnetofon a televizor, což (alespoň co se týká magnetofonu) u Atari a Commodore jen tak jednoduše nešlo. Ikdyž ZX Spectrum nedosahovalo v jistých oblastech úrovně zmíněných rivalů, značně se rozšířilo a strýček Clive za svůj úspěch "vyfasoval" královský titul Sir. Sinclair pronikl i na americký trh pod názvem Timex. Firma dále vyvíjí nástupce Spectra a sice model QL, který již neřídí populární procesor Zilog Z80, nýbrž Motorola 68008. Sinclair QL však nebyl s ničím kompatibilní a jeho největší slabinou byly interní mikropáskové kartridže, na které se ukládaly programy - jednak byly drahé a druhak údajně poruchové - počítač zkrátka přišel příliš brzy a firma utrpěla nejen finanční ztráty, ale také na pověsti. Zanedlouho, v roce 1984 přichází nový model ZX Spectrum+ s lepší klávesnicí za stále slušných 179 liber a původní známý "gumák" zlevňuje. Firma pak vyprodukovala nepočítačový produkt (vozítko C5), díky kterému prakticky došly peníze na vývoj počítačů. Počátkem roku 1986 přichází model ZX Spectrum 128k, který je zpětně kompatibilní (také 48k režim), rozšířená paměť je rozdělena na přepínatelné 16kB bloky a nově s tříkanalovým zvukovým čipem AY-3-8912A (zajímavé na to všem bylo, že počítač již nebyl vyráběn v Británii, ale ve Španělsku - Sinclair už neměl peníze). Zanedlouho firmu kupuje největší evropský konkurent firma Amstrad/Schneider. Tato firma je elektrotechnický gigant, který vyrábí téměř cokoliv v oboru elektroniky a kromě toho produkuje své vlastní domácí počítače řady CPC a také klasická PC. Po hlavičkou firmy Amstrad se tak později vyrábí počítače s logem Sinclair - nejprve model Spectrum 128 +2 (1986) s vestavěným kazetovým magnetofonem, o rok později model +2A/+2B (španělská verze) a dále Spectrum 128 +3 s nestandartní třípalcovou disketovou jednotkou, což byla politika vlastní firmě Amstrad (týkalo se to některých zásadních periférií včetně Sinclair joysticku). Pro mě osobně je zajímavé rozhraní RS232/MIDI a mám důkazy o jeho používání českými muzikanty. 48k řada Specter a jeho klonů např. slovenský Didaktik Gama, vyžadovala k připojení joysticku speciální rozhraní (pro Spectrum např. Interface I a II), v případě Didaktiku Gama kempston rozhraní pro druhý port s MHB8255 (kvůli pasivním joystickům s Kovodružsta Náchod byl na rozhraní místo 9pin canonu kulatý 5-pinový konektor). Poměrně rozšířené byly tzv. rozšiřující AY moduly, které zprovozní zvukový výstup jako model 128k (osobně jsem měl kartu s rozšířeným čipem AY-3-8910) a funguje v případě, že aplikace řeší zvukový výstup v základní paměťové bance (tedy nepřepíná banky ani u 128k modelu) - mnohdy se tak hry pracně upravovaly, v případě 80kB Didaktiku Gama s druhou paměťovou bankou šlo většinou o velmi jednoduchý zásah do strojového kódu výměnou za instrukce OUT 127,0 resp. OUT 127,1 (druhá banka) a přehrávání tak efektně doplňovala blikající červená LED dioda :-) Hmm, neumím si vůbec představit, že bych mohl svá pubescentní léta prožít jinak a lépe ! Píííííííííííííí - křřřřřřř :-) Nejhezčí sedmnáctibajtový zvukový vzorek :-)


           Only Amiga ...

      Po křídly úspěšné společnosti byl v roce 1985 představen první multimediální šestnáctibitový počítač s grafickým okenním operačním systémem, jehož předností byl preemptivní multitasking (běh více aplikací najednou dle priority a požadavků samotné běžící aplikace, ne zcela podle přidělení procesorového času) - tak přišel na svět počítač Commodore AMIGA 1000. Počítač, který ze dne na den uchvátil počítačový svět svými bezkonkurenčními grafickými a zvukovými možnostmi, počítač, který poprvé nabídl dvoutlačítkovou myš (zdá se to být legrační, ale byl to vynález srovnatelný s letem na měsíc - tento patent si ponechala americká firma Gateway, největší výrobce PC v USA, někdější majitel značky a technologií Amigy a také poslední větší hráč, který mohl dostat Amigu zpět na veřejné výsluní - uvažte, že za každou dnes vyrobenou myš se platí majiteli patentu "mizerných" 10 amerických centů - poděkujte tedy Amize za to, že máte čím honit šipku). Commodore AMIGA se dostala do čela technologií nejen domácí výpočetní techniky (svou významou roli sehrála v oblasti videa - např. animace, efekty, titulkování, pro zajímavost měla na starosti několik důležitých výpočtů v agentuře NASA, u nás se díváme na akční komedii Playgirls a těšíme se z pohledu na záběry s modelem Amiga 500+ s WorkBenchem 2.x, nerad bych opomenul sobotní TV soutěž Hip-Hap-Hop, dokonce si pamatuji recenzi Amigy 500 a Amigy 4000 v pořadu "Pionýrská vlašťovka" - v případě Amigy 500 onu legendární větu o obrovské paměti 512 kB ... cheche, tahle nemoc mě pronásleduje při sledování starších filmů - neustále hledám na klávesnicích pouze 10 funkčních kláves, také porevoluční nedělní pořad ComputerWorld uvedl Amigu 500 při realizaci animace do reklamy na vozy Avia, Amiga také samozřejmě titulkovala v České televizi a ještě jsem si vzpomněl na jednu televizní inscenaci, hlavní role Viktor Brabec coby trochu sukničkář - pro nás důležitá scéna, kdy snědý dorostenec přichází do děstského pokoje, kde mu jeho kamarád s joystickem v ruce předvádí počítačové hry - SHADOW OF THE BEAST na Amize 500) tehdejšího nekompatibilního světa - Amiga od Commodore, Apple, Atari, IBM PC a nesčetná řada výrobců produkující osmibitové počítače. Úspěch Amigy nezastínil ani fakt, že Tramiel dodal na trh své levnější Atari ST o nějakou dobu dříve - poskytl Atari rozsáhlejší propagaci a zajistil slušnou prodejnost.



      U nás byla nejvíce populární britská značka Sinclair ZX Spectrum (počítač byl skutečně dovážen a prodáván v síti DOSS, o to se údajně zasloužily tehdejší organizace Svazarm - 602 a Karolinka, tehdejší Tuzex jaksi místo Spectra dovezl tisíc japonských Sordů), dále český klon ZX Spectra Didaktik Gama vyráběný slovenskou firmou Didaktik Skalica (a porevoluční typy Didaktik M, Kompakt), pak samozřejmě tuzexové osmibity ponejvíce Atari 130/800 XE/XL, Commodore C64, v menší míře pak Amstrad/Schneider CPC 464/664/6128, japonský Sharp řady MZ či okrajově japonský SORD, který stál v pozadí kdysi oblíbeného televizního kvízu Videostop - ano, na něm se hrály ty kostky. Učebny základních, středních škol či stanic mladých techniků a přírodovědců byly komunistickým režimem zaplněny československou "technikou" PMD 85 a IQ 151 - viz. obrázek. Pamatuje si to ? Svět nebýval tak nudný jako dnes, kdy se pojem počítač chápe jako ta bezduchá krabice, ke které je připojen monitor, klávesnice, myš, obvykle i tiskárna a říká se tomu "písí" nebo hůře "pécéčko" (strašný) - prakticky drtivá většina populace ani netuší, co znamená výraz a jak se chová operační systém, natož snad, že by existoval jiný než ten, který je na monitoru - Windows. Když jsme u monitorů, doufám, že jste "spokojeni" se svými LCD monitory, které jsou navrženy přesně pro jedno jediné grafické rozlišení (jinak to bohužel u LCD ani možné není) a na jakékoliv nižší rozlišení se prakticky nedá koukat - sehnat klasický starý CRT monitor začíná být veliký problém. Takže prostě "počítač" ...

      Na začátku devadesátých let pomalu odpadly osmibitové počítače a svět se rozdělil mezi počítače firem Commodore, Apple, Atari a licenční výrobce IBM PC (kvalitativně tak, jak je napsáno). Apple byl americký a evropským uživatelům buď finančně nedostupný nebo nezajímavý, IBM PC/AT s textovým systémem byly reklamou propašovány do amerických kanceláří - pro domácnosti byly finančně nedostupné - pamatuji si reklamu na PC 486 za 250.000 Kčs !!!. Chudí čecháčkové drtily dál své Sinclairy, C64 a osmibitová Atárka, někdy Sharpy, domácnosti bohatších zemí zdobily většinou Amigy různých typů a výkonu (tehdy prakticky nejrozšířenější počítač táhnoucí herní průmysl), v hojné míře také projektová řada ST/TT od Atari - díky vestavěnému MIDI rozhraní byl velmi populární u hudebníků používající elektronické nástroje, zrod nejznámějšího MIDI sekvenceru Cubase od firmy Steinberg. Rád bych také připoměl, že ZX Spectrum se dočkalo svého nástupce a tím byl počítač SAM Coupé od společnosti Miles Gordon Technology. Byl to stále osmibit, mohl používat software ze Spectra, ale jinak svými možnostmi konkuroval Atari ST, částečně Amize - no, je třeba to vidět v akci, srovnání nelze takto definovat - hodně paměti, disketové jednotky, 6-ti kanálový zvuk SAA 1099, slušná grafika ala Super Spectrum - co bod, to barva - jemné grafické režimy, MIDI a podobně. I v naší televizi se nějakou dobu zjevovala reklama na počítač firmy NeXT Computer (zakladatel náš starý známý Steve Jobs), na kterém běžel multitaskový graficky orientovaný objektový operační systém NeXTStep kompatibilní s Unixem - hardwarový koncept byl založen na procesoru Motorola 68030/68040, později byl přeportován na procesor Intel Pentium (Intel se skutečně přiblížil tomu, co Motorola již vyráběla léta - RISCové procesory = méně instrukcí, inteligentní architektura, vyšší výkony na řádově nižší frekvenci - tento fakt zůstává platný dodnes, PowerPC/Cell/ARM stále poskytují vyšší výkony než procesory X86 - snad i proto jsou moderní herní konzole jako je X-Box či Playstation 3 vybaveny několika procesory rodiny PowerPC). Za zmínku stojí také počítač Acorn Archimedes, který se objevil v roce 1987, poháněl jej operační systém RISC OS, prakticky mohl vážně konkurovat Amize i Atari ST, ale i přes jeho kvality se tak nestalo (v roce 1992 byla výroba všech modelů ukončena). Commodore Amiga tehdy prodělává jedno z nejdůležitějších vylepšení své architektury, firma vyprodukovala počítače se zcela novým čipsetem AA, později přejmenovaným na AGA - nejprve Amiga 4000 pro profesionály, pak Amiga 1200 pro domácnosti (pro Amigy to byl velký krok kupředu - pokud se však podíváte na základní desky, zjistíte, že řada čipů není osazena = prototypy byly o mnoho kvalitnější). S novými modely přišel i zásadně vylepšený operační systém Amiga OS 3.0, počítače byly zpětně kompatibilní s čipsety ECS a OCS. Řada 16-bitových Atari byla lehce vylepšena modelem STe, který posunul grafické a zvukové možnosti. Atari také přineslo výkonné 32-bitové stanice Atari TT, první handheld Atari PortFolio a dokonce notebooky kompatibilní s řadou ST. Kolem roku 1993 lze již skutečně pozorovat nápadný nástup IBM PC, na procesorech 386 a 486 (procesor vyvinutý již v roce 1989) lze již "používat" grafickou nadstavbu textového MS-DOSu a sice Windows 3.11 - tento systém zatím zásadně neohrožoval, ale byl prosazen opět v kancelářích, kde jako "psací stroj" vyhovoval. Pro domácnosti byl PC stále velmi drahý a nepopulární díky absenci multimédií (vyjma zvukových karet). Pro zajímavost je ověřenou pravdou, že vestavěná kalkulačka v této verzi Windows dokázala toto: 3,1 - 3.11 = -0,00 !

      A vše se zdálo být v pohodě, každý měl to své, existující hardwarové i softwarové firmy vydělávaly, investovaly do vývoje a počítače byly stále doménou lidí, kteří je skutečně chtěli a vesměs je lépe či hůře znali i "zevnitř". Snad nejchytřeji se zachovala firma Apple, která si jela v klidu na své hromádce pohody a nesnažila se vstupovat do světa kanceláří s nějakými klony PC (Apple si drželo silnou pozici v oblasti DTP). Vedení firem Atari i Commodore však tuto chybu udělalo a veškeré zisky ze svých mateřských počítačů utopily právě v klonech kancelářských IBM PC. Amigistům se posral svět před očima, když nejúspěšnější počítačová firma všech dob vyhlásila dne 29. dubna 1994 bankrot - zpráva byla natolik šokující, že neušla ani tisku a hlavním zpravodajským relacím v televizích ! V době, kdy se uživatelé počítačů Amiga měly dočkat nových typů počítačů běžící na procesorech PowerPC !!! Ehm, není náhodou, že jsem toto výročí oslavil sňatkem - v roce 2006 vyšel 29. duben na sobotu :-) Během několika měsíců byly vykoupeny veškeré sklady s tehdejšími stanicemi Amiga 4000, stejně tak zmizely z obchodů zdomácnělé Amigy 1200 a posledně uvedená herní konzole Amiga CD32 byla pro mnohé jedinou nadějí, jelikož z CD32 bylo možné postavit Amigu 1200 v základní verzi. Commodore drží díky konzoli CD32 další primát - první 32-bitová herní konzole na světě. Pro nadšené ataristy to skončilo zanedlouho podobně i s výkonným Falconem, neúspěšnou 64-bit (rádoby, pouze některé čipy, konzoli řídil procesor MC68000) konzolí Jaguar a supermikroidní konzolí Lynx a Lynx II. Vidím to jako dnes, v letech 1994-1995 se začali amigisti a ataristi přátelit - potkal je stejný osud. O problémech Commodore se však vědělo s předstihem - pamatuji si tuto dobu velmi dobře, byl srpen 1993 a zrovna jsem si kupoval pro svou Amigu 500 "špičkový výrobek Cvrček", čemuž se říkalo sampler a byl to pouhý A/D převodník ke vzorkování zvuku (dnes běžná součást každé zvukové karty). Už tehdy proběhla médii zpráva, že filipínskou továrnu obléhá místní armáda ... Konec Commodore se opravdu blížil :-( A co věčný konkurent Atari ? Ačkoliv již zmíněný Falcon byla špičková multimediální mašina (zejména opět pro hudebníky), nedokázal se již prosadit (vyšší cena) a herní konzole Jaguar byla poslední kapka, která se vlivem porušení smlouvy s prodejci nedokázala prodat. Atari se spojilo s jistým výrobcem pevných disků, což byl jen další průšvih. Následoval laciný prodej zábavní firmě Hasbro a nakonec softwarovému gigantu Infogrames Entertainment, který logo Atari používá dodnes. Atari nelze zatracovat, řada ST byla velmi rozšířená mezi uživateli, nicméně graficky, zvukově ani těžkopádným operačním protředím TOS nedosahovala možností Amigy - nepomohlo ani vylepšené STE a bohužel ani Atari Falcon.

      A co na to písíčka ? Samozřejmě, i zde se odehrálo mnoho zvratů, jenže nebyly tolik vnímány. Pokud jste dobře četli, možná někoho z Vás zarazí do židle (jsem přesvědčený, že nestojíte), fakt, že první počítač IBM PC se objevil až v roce 1981 a prakticky do příchodu Windows 95 nejevil vůbec žádné známky multimédií - všude byl textový Microsoftí DOS, pár barev, pípák. O grafickém systému se začalo mluvit až s uvedením první verze Windows, multitasking však nehrozil v žádném případě - PC sice měl pevné disky, ale s minimálním datovým objemem (cena). Pokud zmizelo z trhu několik licenčních výrobců, nedokázalo to zastavit další stovky výrobců a tisíce dodavatelů. PC byl sice drahý, ale výkon již předčil konkurenci - resp. PC už vlastně žádnou konkurenci neměl, vyjma amerických počítačů Apple. Lidé, kteří odmítali drahé počítače a přesto chtěli hrát, koupili hojně propagovanou novou herní konzoli Sony Playstation verze 1. Zjevila se revoluce, která dostala dle mnoha názorů i drahý PC do domácností - 3D hry, jejichž válcování odstartovala krvelačná řežba Wolfenstein a hlavně DOOM od ID Software. Lidem se najednou přestali líbit krásně barevné a legrační plošinovky, hráč potřeboval být součástí prostoru (ikdyž ze začátku opravdu hodně čtverečkovaného a šedivého). Důležitá POZNÁMKA: DOOM ani předchůdce Wolfenstein 3D nevznikl původně na PC (jak si tehdy zmrdi písíčkáři mysleli) - naprogramovány byly původně pro dříve uvedený Jobsův počítač NeXT Cube. Léta páně 1995 představuje americký Microsoft svůj první velký operační systém Windows 95. Je opravdu velký, tak velký, že mu sice tehdejší tak tak PC stačí, nicméně tvrdě tlačí na hardware, aby nepůsobil dojmem zpomaleného filmu. Microsoft bezesporu opatřil svému systému nevídanou reklamu, lidé tomuto tlaku jednoduše podlehli a stali se tak obětí neustálého vylepšování svého počítače. Tento model se opravdu uchytil a vlastně tak nastartoval bleskové tempo technologického vývoje hardware a tím také postupné snižování cen. Lidé neřešeli, že architektura PC vlastně za moc nestojí, Windows se každou chvíli hroutí (nějak to prostě fungovalo), protože prakticky žádná jiná alternativa neexistovala. Z kancelářské nemotorné příšery (PC platformy) se stal prostě a jednoduše "ten správný počítač". Veškeré softwarové firmy, pokud chtěli přežít a vydělávat, se přesunuli do světa MS Windows. Microsoft se zajisté již tehdy dobře domluvil s výrobci, že Windows je a bude ten jediný operační systém budoucnosti, čímž sobě zajistil finance plynoucí z novějších (nikoliv zásadně lepších) verzí, které budou vyžadovat stále "lepší" a silnější hardware a tím se uživí i výrobci, kteří na tuto politiku přistoupí. Jak dnes vidíte, tento model opravdu funguje - Windows jsou všude a alternativy se alespoň minimálně musí přizpůsobovat (podobné programy, datové formáty). Pravdou je, že současný X86 hardware skutečně prodělal letitý vývoj, řada věcí byla skutečně vylepšena a vyřešena, nakonec i ten sporadický modulární stavebnicový systém už stojí na rychlých sběrnicích. A co je hlavní ? Počítače jsou opravdu levné !!! A že se Vám tu a tam zasekne MP3 při přehrávání ? Na tak silném počítači ? No a co jako ? Prakticky jediná rozšířenější známá a nativní alternativa operačního systému je Linux. Každý o něm slyšel, je zadarmo a funguje, ale v zásadě to není systém pro normálního uživatele - i Linux vyžaduje nějakou počítačovou zkušenost, což jej staví na okraj veřejného zájmu a tento fakt nedokáže odstranit ani řada linuxových distribucí, ikdyž to významně přispívá k jeho rozšíření. Microsoft zapříčinil masové rozšíření počítačů, vychoval však z lidí opravdové diletanty a neuvěřitelné pitomce (některým jedincům opravdu stačí přesunout ikonu na jiné místo na ploše a hledají v tom obrovský problém, ještě větší potíže bývají se čtením dialogových oken - každý to sice má ve svém rodném jazyce, ale uživatel se většinou lekne a nezabývá se tím, aby si obsah okna přečetl - helé, na mě tam zase něco vyskočilo, co s tím mám dělááát, asi to je rozbitý, ještě včera to normálně fungovalo, nesahal mně tady na to někdo ???) Také byla zavedena klasická počítačová čeština, což je někdy opravdový porod - dlouho se diskutovalo, zda má anglické "OK" nahradit "Dobrá", "Budiž" či "Ano", nakonec se opět začíná používat "OK". Disk se dnes jmenuje pevná paměť počítače, direktoráře jsou při nejlepším adresáře (pro blbce speciálně složky, což určitě napadlo nějakou ženskou při krámech, protože se nemohla dostat do skladového hospodářství, jelikož heslo SKLAT prostě né a né zafungovat - pouhá záměna písmena). Valná většina hardwarově nadupaných PC slouží prakticky jen jako psací stroje a to je neodiskutovatelné. Windows vychoval novodobé programátory, inženýry a softwarové specialisty - prakticky většina z nich nedokáže vyřešit opravdu bleskový algoritmus a napsat jej v assembleru. Místo toho sledujeme megabajtové "exáče" s řadou přidružených knihoven, ze kterých daná aplikace využije možná setinu. Potkávám takové spoluobčany, živí se programováním, říkají si programátoři, řeší, zda lepší AMD nebo Intel (pozn. oboje stejně ...), a že jsou vlastně diletanty si uvědomí až po shlédnutí několika 256 bajtových či 64 kB demosnímků, které předvedou i několikaminutovou show plné grafiky, 2D/3D animací, hudby a smysluplný scénář. 64 kB ??? Schválně si uložte prázdný dokument z Vašeho oblíbeného psacího stroje - tedy MS Word. Co nám ještě přinesly Windows ? Viry, e-maily zaplněné spamem, skrytý spyware v každém druhém programu odesílá číslo Vaší platební karty, nepochopitelně ztracené soubory, tuny porna na internetu (moment, to není úplně špatně) a hlavně, což mě opravdu sere - piráty, zloděje, vypalovače a znovu diletanty ! Takoví lidé, kteří jen mírně překračují negramotnost poškozují kvalitu, dobré programátory, brzdí vývoj a hlavně si neuvědomují, kolik usilí stojí za napsáním software, nehledě na dlouholeté postupné získávání zkušeností autorů. Zkuste se pozastavit nad tím, kolik druhů a verzí programovacích jazyků vlastně existuje ...

      A co na to náš vynálezce BreakOutu - Steve Jobs a jeho původně duhové jablíčko ? Těžko soudit, zda mu Forrest Gump pomohl tím, že nakoupil jeho akcie :-)))) V každém případě je tady Apple od dubna 1976. Společnost založil "v garáži" Steve Jobs, Steve Wozniak a u založení byl také ne vždy uváděný Ronald Gerald Wayne (ten u toho byl spíše náhodou, během několika dnů odešel). Tento rok byl skutečně přelomovým pro výpočetní techniku - narodil jsem se :o) Kromě toho vznikl legendární mikroprocesor Zilog Z80, který řídil většinu osmibitových počítačů a videoher. Jak již popisuje odstavec o působnosti v Atari, Jobs byl spíše obchodník (občas podrazák) a Wozniak vývojář (a za dobré skutky prodal svůj podíl a z firmy později odešel). Apple se uvedl garážovým počítačem pro několik boháčů - Apple I a po zainvestování veleúspěšným, sériově vyráběným Apple II. Sice to sem úplně nepatří, avšak souvislosti nelze přehlížet - vynálezce "oken" nebyl ani jeden z velkých počítačových hráčů - byla to firma Xerox, která má díky tomu zajištěnou životaschopnost na celé věky. Apple byl však první, kdo dostal okna do povědomí uživatelů a hlavně těch amerických, protože se mu podařilo dostat své počítače LISA do amerických škol. 16-bitové Amigy, Atari ST a další předběhl počítač Apple Macintosh (1984) - byl však velmi drahý, základ kolem 2500 USD. Apple byl také první počítač, na kterém byl provozován dnes notoricky známý tabulkový procesor Excel. V roce 1987 byl Jobs ze svého Apple defacto vyhozen a po nějaké době zakládá již dříve zmíněný NeXT, má na to dost peněz a hodlá Applu konkurovat (podobně jako Tramiel se chce pomstít svým dětem). Nová platforma není však natolik revoluční, aby se počítač Cube za 10.000 USD nějak více rozšířil. Jeho hlavní zbraní byl operační systém, který si prakticky vzal to nejlepší z tehdy známých a dnes jsou jeho nejlepší vlastnosti cítit u systému MacOS-X. Firmu mezitím vede John Sculley, což byl manažer jak se patří (dříve Pepsi-Cola). Apple začíná konečně řídit rodina procesorů firmy Motorola. Protože americký trh je v té době nasycen, existují dohady, ale nejspíše to je pravda, že Apple našel pochopení u firmy IBM. IBM společně s firmou Motorola a Apple vytvořila novou procesorovou architekturu PowerPC a Apple dodal jako první počítač s tímto procesorem (1994). Vedle toho samozřejmě dál prodával 68k řadu, jejíž výkon dosud stačil. Přechod na PowerPC plánovala také firma Commodore, ikdyž byl možná prototyp hotový, Commodore krachuje (jak je uvedeno výše a také dále, kam se Amiga s PowerPC dostala). Firma Apple odkoupila NeXT a spolu s ním i svého zakladatele, který se opět postupně dostal do čela firmy. Apple zcela přechází na architekturu PowerPC (úplně až od systému 8.5, do té doby se emulovalo 68k) a díky svému operačnímu systému zdatně konkuruje světu Windows. Lidé často nechápou, jak mohou PowerPC G3, G4, či G5 do frekvencí 1 GHz překonávat počítače s Intelem na dvojnásobných taktech = věc architektury i CPU. Především to byl operační systém, který prošel zásadním vývojem (konečně přestal řešit 68k řadu) a ukázal sílu Power Maců. Apple, který se na přelomu století potýkal s problémy, se opět dostal do čela zájmu systémem MacOS-X uvedeným po delším vývoji v roce 2002 ! Ba co víc, začal produkovat i další elektroniku - přehrávač iPod, začal prodávat hudbu, pustil se do mobilních telefonů - iPhone a další. Ještě v roce 2005 prosakuje informace, že procesory PowerPC G5 budou nahrazeny CPU firmy Intel. Byla to šokující zpráva, hodně se diskutovalo, že nebude software nebo že bude vše emulováno - tedy zpomaleno. Jobs určitě dobře věděl do čeho se pouští a přechod MacOS-X na platformu X86 se uskutečnil. V současné době se firmě Apple nebývale daří, vykazuje zisky, nabízí mnoho modelů počítačů, neustále se pracuje na operačním systému. V dubnu 2008 zakoupil Apple výrobce procesorů P.A.Semi Conductors za 278 mil. dolarů. Firma Apple je také zajímavá tím, že jako první uvedla počítač do kapsy Newton - PDA počítač - o těch velmi stručně vypovídá další odstavec.

      PDA - počítače do kapsy jsou dnes běžným doplňkem, vzájemně se kombinují a prolínají s mobilními zařízeními, nejčastěji pak s mobilním telefonem, komunikátorem či navigačním zařízením. PDA nejsou úplně mladá zařízení a nejvíce je bezesporu prosadila firma PALM - rok 1996. PALM však rozhodně nebyl první, vzpomeňme Sinclairův Z88, Atari Portfolio či Apple Newton v několika modelech - ovšem v době jejich uvedení nebyl trh na něco takového ještě připraven. Moderní PDA řídí většinou procesory typu ARM, tedy mobilní nízkopříkonové procesory např. firem Intel, Motorola (dříve známý DragonBall) či dokonce Samsung a další. V současné době lze za PDA považovat prakticky každý mobilní telefon či mobilní počítač, jen se různí možnostmi využití a používaným operačním systémem. Mobilní počítače v současné době prožívají největší boom a tak je velmi těžké je nějak škatulkovat. Před několika lety byly nejvíce rozšířené přístroje společnosti PALM, dnes již tato společnost není až tak viditelná, ale jako platforma se zachovala a prodává nové výrobky včetně chytrých telefonů. Většina výrobců PDA montuje do svých PocketPC krabiček mobilní Windows, v lepším případě nějaký Linux, Apple protlačil marketingem svůj iPhone telefon a další výrobci o sobě dávají vědět. Smysl je však všude stejný - počítač do kapsy vlastně nahrazuje papírový blok a tužku, adresář kontaktů, telefon, přehrávač zvuku a videa, fotoaparát s prohlížečem fotografií, herní konzoli, navigační zařízení, eventuelně televizní a rozhlasový přijímač a jen málokterý uživatel využije kancelářský balíček. Prozatím osobně zůstávám věrný výrobkům společnosti PALM, konkrétně s operačním systémem PALM - od roku 2003 jsem používal Palm Zire 71, který jsem později nahradil nejvýkonějším modelem Tungsten T5 a ten používám dodnes k plné vnitřní spokojenosti. Nedávno jsem také nahradil běžný mobilní telefon s javou - zůstal jsem věrný a pořídil jsem chytrý telefon Palm Centro. Palm OS mě velmi oslovuje pro jeho rychlost, spolehlivost, architekturu a vůbec možnosti a principy, které jsou zcela odlišné (čti: logické a funkční) od jiných mobilních operačních systémů.


           2. Proč jsem (ne)propadl počítačům ?

      Nedokážu si vzpomenout přesně - úplně první byla sovětská kalkulačka ELORG-38 v anglické exportní verzi, která mě zaujala svými minimálními rozměry (skutečně to byla ruská výroba) - měla klasická gumová tlačítka a byla téměř placatá. Později kdosi přivezl z Ruska exportní digitální hru alá vajíčka, jen místo vlka tam poskakoval Mickey Mouse, anglické texty, hnědozelený obal, jistě bylo více verzí :o) Chytal jsem vajíčka tak vehementně, že jsem dokázal přetočit skore 999 a začít opět od nuly. Myslím si, že těmto rekordům dost napomáhal doprovodný zvuk a mazání chyb při skore 200 a 500. První setkání s počítačem se datuje na rok 1984, kdy se polovina třídy jednoho odpoledne nasoukala do obýváku spolužáka, jehož tatínek měl počítač Sinclair ZX Spectrum - barevná televize, kotoučový magnetofon - šílené kosmické zvuky loaderu, závody motocyklů Full Throttle a hra století - Manic Miner ! Bylo vymalováno a zaděláno na pořádnou závist. V páté třídě jsem se nechal zapsat do kroužku elektrotechniky, kde jsem jednak "čuchnul" k elektronice a bastlení a jen malinko k programování - BASIC a vývojové diagramy, osmibitové ATARI :o) Přiznám se, že programování mě doslova děsilo, ale dost možná to bylo výkladem vyučujícího. Už jen slova typu "proměnná", "přiřadit", "výstup na obrazovku" či "podmínka" byly pro mě šokující - a přitom to stačilo říci prostě nějak česky, že jo. Tak třeba, že příkaz "LET A=10" vloží do áčka hodnotu deset a může se s tím dál pracovat a hodnotu matematicky měnit. Ach jo:-) Další léta nic podstatného, stal jsem se rádoby sportovcem a modelářem - plastiková letadla, papírové vystřihovánky z časopisu ABC. Z hecu jsem kupoval časopis Elektronika a Amatérské Radio - jednak elektronika a druhak počítače na zelených stránkách - pamatujete ? Ještě na základní škole jsem se setkal s "počítači" IQ-151, později s PMD-85 přímo v naší škole, což jsem využil jako další kroužek a další setkávání s písmenky na monitoru, ehm, televizi. Rád bych zpětně věděl, který POKE byl příčinou změny příkazu "RUN" na "RUM" - fungovalo to. Jako minimální útěchu jsem považoval dodnes funkční programovatelnou kalkulačku CASIO FX 3400P - umožňuje až 27 kroků - ideální pro kvadratické rovnice či pythagorovu větu.

      Bylo pro mě trauma nemít svůj počítač a psát si basicové programy prostě někam do sešitu bylo k nesnesení, když nebylo možné je vyzkoušet. U svých rodičů jsem pochopení nenašel :-P Naopak jsem byl obětí problému, který byl perfektně popsán v ABC v seriálu "Počítač Tvůj kamarád" - Ráda koupím synovi počítač, když budu vědět, k čemu nám doma bude užitečný ... Z toho je patrné, že to byl výplod fantazie redaktora, tohle žádná maminka nemohla napsat, protože když bude mít syn počítač, tak ho bude mít syn a nikoliv domácnost - logicky :-) Tehdy slovo "počítač" rovnalo se hry a většinou nic víc - o dost levnější než házet někde v autobusu dvojkorunu do bedny za tři životy - mám pravdu ? Princip počítače v domácnosti nám dostatečně předvádí SHARP v chalupě rodiny Škopků - známý příkaz "SAMYC" na řádku 5. Chodil jsem slinou čistit výlohy plzeňského Tuzexu. Chtěl jsem Atari, které mě zaujalo svým zvukem. Potkal jsem se s legendárním Commodore C64, onen spolužák mně nahrával SID hudbu na kazety (je třeba uznat, že SID mě zajímá dodnes, stejně tak zvuk POKEY z Atari, uznávám, že oba čipy jsou prostě lepší než AY ve Spectru). V roce 1988 jsem našel pod stromečkem kazetový magnetofon ELTA, jehož zadností byl průšvih, že i tlačítko PLAY dokázalo udělat "díru" do záznamu - co by "elektronik" jsem vyřešil vypínačem před nahrávací hlavu, později vyřešil servis úpravou na desce. Na vánoce 1989, tedy těsně po "sametové revoluci", dostal spolužák československý klon Spectra - Didaktik Gama. Pro mě katastrofická informace :-( Já chci, do prdele, taky počítač ! Buď se v otci něco zlomilo nebo nevím, každopádně po vánočních svátcích jsme vyrazili do elektra na plzeňském náměstí - dnes je tam Casino. Za 6200 Kčs (dnes paritně přepočítaných možná 50.000 Kč) jsem si nesl Didaktik GAMA jako děťátko z porodnice. Bleskem jsem nadrženě připojil k barevné televizi fascinovám zářivou bílou ... LOAD "" ... červenou a světle modrou :o) Co je to sakra za PEEK na 23609 ... 32 ? Vyzkoušeli jsme úvodní kazetu a jako další jsme nahráli olympiádu Decathlon DAY 1 ... Vzpomínky na tyto chvíle jsou opravdu plné citu a dojetí, slzám se ztěží odolává, že ? Během týdne jsem zkoušel pár svých sešitových programů. Po dvou týdnech jsem zjistil, že pokud mám připojený magnetofon, počítač se často resetuje. Vše vyřešila záruční oprava, jeden pitomej rezistor. Objednal jsem interface pro joystick, hned na to super "joystick" z Kovodružstva Náchod. Další investice byla do televizoru Merkur 2, sice černobílý, ale měl videovstup, což se k Didaktiku Gama náramně hodilo. Začalo období skvělých herních pařeb. Z té doby si nejvíce pamatuji oblíbený Galactic Gunners od Cybexlabu. Začal jsem programovat v Basicu způsobem mně vlastím, tedy bez příručky - koukal jsem do jiných programů metodou pokus omyl. Během půl roku jsem zvádl Basic, propadl jsem programování. Sám jsem si našel POKE na 99 životů, zas tolik sedmiček tam nebylo (fakt pokusy), dohrál jsem Galactic Gunners :-))) Jinak ten pouk je 40004,99 až 255 - více než 99 životů stejně nedostane ... Ehm, když koukám na tu šílenou fotku, tak ještě typ toho "piána" - CASIO MA-120 :-)

      V prvním ročníku na střední škole (1990) jsem se již začal zajímat o assembler, byl jsem z toho docela divoký, ale potřeboval jsem přece nějak plynule rolovat s textem, dělat si vlastní efektní loadery a podobně. Opatřil jsem si literaturu, editory a šel jsem tvrdě na věc. Objednal jsem si časopis FIFO, zpětně šest prvních čísel. Dlouho jsem se nemohl dočkat, objednávku jsem tedy urgoval. Ta pitomá pošťačka nechala tlustou obálku u sousedů a sousedka si vzpoměla asi po měsíci - následovalo roztrhání obálky a "epileptický záchvat", který doprovázel řev FIFO, FIFO, FIFOOO (jsem magorem a budu, s tím se nic moc dělat nedá, nicméně jsem se dokonce oženil a vychováváme potomka). Nutně jsem potřeboval zase další věc - zvukový modul s AY čipem (a jako obvykle říkám - a teď už nebudu nic potřebovat). Naštěstí byla možnost vyrazit o prázdninách na brigádu. Vidina AY překonala i fakt pracovat za mizerných 10 Kčs na hodinu. Během práce jsme samozřejmě řešili naše miláčky a kolem naší pracovní čety se dost často motal (spíš pohupoval) kudrnatý chlapík v tmavě modrých montérkách. Něco vykládal o šestnáctibitových počítačích, což vyvrcholilo v návštěvu místnosti vedoucích. Ješte budu napínat - rok 1990, Chanovice nedaleko Horažďovic, západní Čechy, špejchar, klatovské muzeum, pan Vlastimil Král a voňavá AMIGA !!! Amiga 500, zelený monochromatický monitor, Defender of the Crown, Lotus Turbo - první hra, která mě fakt dostala - viz. obrázek, Shadow of the beast ... amiga speaking pytchovole, nějaký soundtracker a modul Axel Foely, který mně zněl v hlavě ještě týden. Díky Vlastíkovi jsem poznal cíl svého tehdejšího puberťáckého života. Jen upřesním, že Vlasta publikoval celou řadu knih pro Amigu např. GFA Basic, AMOS či Assembler 68000, později jsem u něj doma poprvé spatřil Amigu 3000 s grafickou kartou Picasso 2 a opravdu narvanou skříň disket :-) Dnes publikuje na serveru mujmac.cz ... Tolik k Amize, osudu - věřím v osud, to nemohla být náhoda. Kde však vzít tolik peněz ?

      Ihned po brigádě kupuji modul s AY čipem, užívám si Fukův Fuxoft Soundtrack 4, paráda. Na nějakou dobu jsem propadl hudební demoscéně, opatřil jsem si editor SoundTrack, což je principem stejné jako amigovský ProTracker. Zdokonaloval jsem se v assemleru, tvořil jsem vlastní hudbu, páchal jsem dema. Někdy v roce 1991 se objevila na stole legendární tiskárna Tesla BT100 - pro znalce "rychlý hřebík", jednojehla, která bušila do sendviče "papír - uhlový kopírovací papír - potištěný papír". U Proximy jsem zakoupil program Desktop - na poměry Spectra vynikající DTP editor, tvořil jsem v něm protokoly na elektrická měření a to dokonce i barevně - existovaly i barevné kopírovací papíry. V roce 1992 se Didaktik Gama poškodil natolik, že mu byl odebrán původní CPU U880D a byl nahrazen Zilogem Z80A (ikdyž mimo záruku, firma tehdy nic nechtěla, byl to prý problém konstrukce). Tehdy jsem již assembler ovládal velmi nadprůměrně, znal jsem různé fígle, používal jsem rutiny z ROM - byl jsem maximálně spokojený občan ... Poprvé jsem zasunul prsty ... počkat, to sem asi nepatří :-)))

      Často vzpomínám na školní předmět "Automatizace a řízení", kde jsme se seznámili s číselnými soustavami resp. s tím, co jsem páchal již dva roky např. BIN 10010111 :-) Díky programování jsem měl v palici zakotvena všechna čísla od 0 do 255 v podobě dvojkové i hexadecimální. To je taková nemoc pamatovat si třeba výrobní čísla, no :-) Při písemné zkoušce, která se týkala převodu deseti čísel desítkově a deseti dvojkově jsem byl tak rychlý, jak jsem měl pomalou ruku (asi 15 sekund). Vstal jsem a výpočty jsem šel odevzdat. Reakce typu "studente, Vy nečemu nerozumíte ?" se minula, položil jsem papír kantorce na stůl a s úsměvem puberťáka odešel do lavice. Ostatní něco mumlali, po několika vteřinách jsem pocítil řev směrem na mou osobu, že jsem podvodník, kde mám ten tahák nebo kalkulačku. Podělal jsem si to ještě víc, že bych to v tom taháku tak rychle nemohl nikdy najít - "Podvádíte a ještě jste drzý, ihned opusťte třídu !" Po slabé čtvrthodince jsem byl vyzván se vrátit a zůstat u tabule, na které se objevila jiná čísla, úča vole vysmátá od ucha k uchu, ruce založené, důležitá a nejlepší: "student nám to teď ukáže bez taháku s křídou v ruce, stopuji čas ..." Spolužáci se přiblble usmívali, většina asi mně, tři nakažení počítačem se těšili na parádní kino. Čísla byla různě od sebe, takže jsem jel principem od nejnižšího k nejvyššímu - takové křídové BIN SUDOKU. Možná jsem převedl dvacet čísel z padesáti - "A tohle umíte odkud ?" - "Tfff, normálně né, programuju ve strojáku." - "V čem ??? To není v osnovách - stroják ?"

      Vytvořil jsem několik hudebních demosnímků, několik jednoduchých her, dokonce jsem začal vyvíjet "demomaker" - systém na tvorbu demoprojekcí, do kterého lze nahrávat grafiku, znakové sady, vkládat texty pro následné rolování (deset různých typů), až pět skladeb zkompilovaných ze SoundTracka a jejich výběr během projekce, rychlý attributový VU metr, ukládací systém, pět typů loaderů a vyvinutá archivační utilita, která fungovala přes pixely obrazovky - výsledek se ukládal na kazetu jako zaváděcí basic s kódem loaderu, volitelně následoval zapakovaně uložený úvodní obrázek a dále hlavní kód s demoprojekcí. Takto jsem vytvořil Poxoft demo 5 a 6 (nesehnatelné, bohužel jsem vyhodil kazety), systém jsem nestihl dokončit do finální uživatelské podoby ... protožeeeeeee :-)

      Prázdniny byly ve znamení brigády - můj zaměstnavatel, otcův známý, vynálezce KVTV, emigrant a pivní kolega pana Klause Conrada (katalogy Conrad jistě znáte) - hlavně majitel Amigy 500. Za tuším 13.000 Kčs jsem si nesl další dítě z porodnice, včetně monitoru Commodore C1084S. Na stole se objevil nový stroj ! Dělo, Ty krávo, né ?! AMIGA !

      Začátky byly ve znamení her (jak jinak), z WorkBenche 1.3 jsem nedokázal naformátovat disketu, naštěstí CLI příkaz "format DF0:" zafungoval :-) Začal jsem docházet do Stanice mladých techniků a přírodovědců v Plzni (naproti divadlu JKT, dnes Klatovská ulice) do Amiga klubu - známé postavičky např. spolužák Petr Troníček či "Tydýt" Pojer tu a tam doplnil amigistům poměrně známý PK - Pavel Kuncl, možná se zjevoval také Luboš Němec. Prožil jsem si nejlepší léta Amigy ve společnosti podobně postižených. Hrál jsem hry a tvořil hudební moduly na ProTrackeru, které se prodávaly distribucí firmy Consul - byly vydány dva balíčky po 4 disketách, třetí balík měl 3 diskety. Měl jsem úžasný sampler "Cvrček" :-) Montoval jsem se do muziky, pořídil jsem Dr.T´s MIDI Interface, s kamarádem jsme dělali na laciném keyboardu Yamaha PSS-595 na trackeru OctaMED verze 4. Ikdyž jsem opatřil přídavnou paměť do Amigy, měl jsem celkem 2,5 MB, výkon A500 stále nestačil na sekvencer Bars&Pipes. Po střední škole jsem začal chodit do práce a cíleně jsem šetřil na hudební nástroj. Ještě na konci roku 1994 kupuji klávesový syntetizer Yamaha SY35, za pár měsíců ještě expander Yamaha TG100. Chtě nechtě jsem si musel vyrobit mixážní pult, abych mohl mixovat také samply z Amigy a také jsem si postavil koncový zesilovač. Z důvodu hudební pohnutky jsem si pořídil ATARI ST 1040, trackerový způsob mně tehdy pro MIDI prostě vadil. Abych získal nějaké peníze, prodal jsem Amigu. V létě 1995 jsem nastoupil základní vojenskou službu - dozajista další otcova pomsta, nicméně dnes to vidím trochu jinak (ale názor na pomstu neměním), vzpomínky mám však spíše negativní, ztráta času, 90% debilů, vopruz atd. Teprve až v říjnu jsem se dostal poprvé domů a hned na 14-ti denní dovolenou - za všechny zbylé peníze jsem sehnal mírně ojetou Amigu 1200 s harddiskem 170 MB. Na vojně jsem setkal s Windows 95 a tehdejší špičkou mezi PC, tuším Pentia kolem 120 MHz - další hrůza. Po vojně se vracím k hudbě, tentokrát opět na Amize a opět OctaMED - nyní již SoundStudio (ještě mám originální CD-ROM). Amize jsem koupil turbokartu Blizzard 1230-IV s CPU 68030/50 a pamětí 16 MB Fast, od známého Stelčíka Petra jsem vzal monitor NEC 3D Multisync, MIDI jsem uchodil zapojením TO-HOST přímo do sériového portu Amigy - nebylo třeba MIDI interface. Vytvořil jsem mnoho skladeb, rozšířil jsem audiopark o další expander Korg X5D/R. Čas plynul, amigisté se zvolna vytráceli, začal jsem více chodit do hospody :-) Protože to s Amigou vypadalo velice špatně, pořídil jsem další - tentokrát A1200 v Mikronik toweru (Lego), s turbokartou Blizzard s CPU 68040/40 a 16 MB Fast - tuto sestavu jsem později doplnil kartou s PowerPC procesorem 603 na 160 MHz (nejpomalejší verze, ale velmi výhodná koupě). Nějakou dobu jsem také vlastnil 24-jehličkovou tiskárnu EPSON LQ100. Na konci roku 1999 jsem si udělal dvoutýdenní pracovní výlet do Indie (Bombay, Dillí, Panipat) a rád jsem zaplatil v přepočtu asi 2000 Kč, abych si udělal výlet na Taj-Mah-Al ! Sice to nemá s počítači co dělat, ale je to něco neopakovatelného a bylo to zadarmo (děkuju Ti "Mrholo", budiž Ti zem lehká, neměl jsi tolik kouřit, válečníku).

      Po roce 2000 je svět kolem Amigy prakticky mrtvý, přestal se vydávat časopis Amiga Review, jakékoliv vyhlídky a sliby Gatewaye jsou pohřbeny. Pořizuji svůj první PC. Užívám si pády Windows 95/98 :-( Později kupuji sestavu kvůli editaci videa. Na tomto PC začínám používat WinUAE a přenáším Amiga OS do PC. Konečně používám internet. Začínám budovat webové stránky, věnuji se grafice, propadám emulátorům všeho druhu. Počátkem roku 2003 pořizuji u Haage&Partner CD Amithlon & AmigaXL, čímž získávám také Amiga OS 3.9. Prakticky tyto dvě zmíněné možnosti "zcela" nahrazují obě Amigy a posunují je o mnoho dále. Celkově propadám retrostylu, přesto nabízím Amigy a v roce 2004 jsem je obě prodal - dnes bych je prodal nejméně za dvojnásobek, ale to už bych je zase nikdy neprodal - vlastně až v roce 2007 jsem si koupil zpět jednu A1200 s Blizzardem 1230/50/16 MB a zasunul pěkný 2,5" 850 MB disk. O dalších krabicích s klávesnicemi se raději ani nezmiňuji, prostě je musím mít. Retrostyl se dále prohlubuje, publikuji několik svých článků i recenzí v odborných počítačových časopisech. Pořizuji svůj první PDA Palm Zire 71, který později měním za 416 MHz model T5. Po dlouhé době se zúčastňuji amigistické akce AKF 2003. Dalších akcí se nezúčastňuji, jelikož víceméně pracuji i o víkendech. Na setkání se začínám objevovat až v roce 2007 - ArtWay, Bytefest a v této "tradici" hodlám pokračovat. Mezitím se objevuje webový projekt českého informačního portálu, který považuji za nejlepší věc, která u nás vznikla - díky pane Probere :-) Stavím si Amiga OS sice po svém, ale překvapil mě projekt slovenského kolegy s názvem AmiKit - vynikající předinstalovaná distribuce, která naplno využije emulátory na PC - ortodoxní amigisté to sice víceméně kritizují, já jsem toto naopak uvítal a alespoň nějakou mírou jsem se snažil pomoci ve vývoji (je to možná prkotina, ale moje konfigurace k Directory OPUSu 4 mě prostě hřeje, stejně jako nápad vyměnit softwarový přehrávač MIDI souborů na hardwarový a přehrávat tak z Amiga OS MIDI soubory přímo na zvukovou kartu PC). Na základě AmiKitu jsem opět začal stavět svůj systém od úplného začátku - po mnoha úpravách mám dnes Amiga OS 3.9 zcela hotov, pouze aktualizuji a nosím vždy při sobě na USB flash. Vypracoval jsem uživatelské stránky o WinUAE a emulaci, nyní již ve třetí verzi s rozsáhlým FAQ. Nestihl jsem koupit základní desku Amiga ONE, nestihl jsem koupit Pegasos - čekal jsem na snížení cen, které se nesnížily a ani jeden z počítačů se již nevyrábí. Samozřejmě sleduji veškeré dění kolem Amigy, spousta věcí mně dělá radost, základní fakta mě však vnitřně flustrují - stále se však těším, že jeden z projektů bude znamenat silný počítač s novým operačním systémem, který již dostupný je (Amiga OS 4, MorphOS 2). Na základě poměrně velkých zkušeností s provozem Amiga OS na platformě X86 (WinUAE, Amithlon, AROS) jsem zastáncem zprovoznění Amiga OS na PC jako nezávislého nativního systému i za cenu určitého specifického hardware PC - na nejlepší cestě byl dozajista Amithlon a jeho následovník, nicméně projekt byl zrušen. Pro klasickou Amigu je tady UAE, ale to je čistá emulace na hostitelském operačním systému. Držím palce pro AROS, který se vyvíjí skupinou několika programátorů s podporou finančních sbírek již několik let, ale stále není zcela dokončen. Jsem přesvědčen, že i nadále zůstanu věrný principům Amiga OS a duchem budu stále ten Amigista ! Totálně ortodoxním Amigistům sděluji, že na platformu X86 není třeba pohlížet jako na nějakou šílenou sračku zcela odporující principům Amigy - Vaši možná oprávněnou nenávist nezpůsobuje Intel, ale jen a jen Microsoft, protože máte někde hluboko zafixováno, že PC dělá Windows a Windows dělá PC a tato kombinace je přímo vražedná, vznikla již po roce 1990 a pouze se prohlubuje. Chápu, že PC s Windows není schopné plynulého scrollování grafiky (ale je sakra), plynulého pohybu myši, ale dokážu vám, že samotné PC toho schopné je - je to věc programování. Ať běží na čemkoliv - AMIGA OS RULES ! Jedině !!!


           3. Osud legendy a technologie

      Zde spatřuji naprosto zásadní problém, který se dodnes nepodařilo vyřešit. Od krachu Commodore se Amiga stala hračkou několika majitelů (ESCOM, Gateway ...), kteří měli zájem o technologii, značku, hlavně patenty, ale nikoliv o to, aby se vyvíjelo (vývoj stojí peníze) - jen slibovali. Na nejlepší cestě k reinkarnaci byl Gateway, ovšem veškerá hesla jako AmigaNG, Amiga MCC, QNX, Linux či Amiga Objects se bez nějakého většího vysvětlení rozpadla jako domeček z karet. Štěstí, že tehdejší dceřinná firma Amiga International (ač firma fungovala samostatně, vše se dělo pod vedením firmy Gateway) udělovala licence a tak se majitelé "klasické" Amigy dočkali akceleračních karet s výkonějšími procesory až 68060, později i PowerPC - zejména karty firmy Phase5 - s možností navýšení paměti FAST a dalších rozšířeních (rozšiřující karty se Zorro sloty pro grafické a zvukové karty, pozdější Mediator od polského Elboxu umožnil konečně připojit PCI karty a podobně). Snad nejvíce zde je patrné, jakou hardwarovou technologií vybavil Commodore své Amigy do budocnosti - sice expansním CPU slotem ! Německý Haage&Partner dodal mírně vylepšený Amiga OS 3.5, hrstce uživatelů PowerPC systémů se zalíbil konkureční Morph OS. Inovovaný počítač však v nedohlednu. Firma Gateway náhle zcela nepochopitelně umrtvila veškeré aktivity kolem nové Amigy, propustila zaměstnance a největší šanci na znovuzrození byl konec. Pokud jsem dobře informován, tak to byla právě firma Gateway, která postavila pro Microsoft herní konzoli X-Box, takže i možná tady je jádro pudla. Nicméně bývalý zaměstnanec Bill McEwen zakládá firmu Amino a i za cenu zadlužení zachraňuje to, co ještě zachránit lze a co je Gateway ochoten prodat. Zde je na místě zopakovat, že patent na dvoutlačítkovou myš si Gateway chytře ponechal, stejně jako všechny peníze přinášející patenty, které s Amigou získal. Bohužel přesná fakta se asi nikdy nedozvíme, každopádně za vším stojí Gateway. Čas pokročil.

      Nikdo z komunity už téměř nevěří na nějaké světlé zítřky, Billova "nová" Amiga Inc. se prezentuje jako čistě softwarová firma a ohlašuje, že pod jejím vedením bude uveden nový počítač Amiga ONE, který dodá britská společnost Eyetech Group a na operační systém Amiga OS 4 byla uzavřena smlouva s belgickou firmou Hyperion Entertainment (OS 4 měl být původně trojkový systém čistě pro PowerPC). Počítač (resp. základní deska) Amiga ONE byl opravdu uveden, ale pro změnu nebyl ještě dostupný kompletní Amiga OS 4 (desky se vyráběly na objednávku, kolik jich bylo skutečně vyrobeno, nevím). Haage&Partner ještě vylepšuje systém pro klasické Amigy a uvádí OS 3.9, který navíc nabízí i pro počítače PC ! Tato revoluční, ikdyž očekávaná myšlenka nadchla mnoho uživatelů, jelikož provoz Amigy na PC do té doby umožňovaly pouze emulátory na bázi UAE, nicméně nebyly ještě tak daleko jako dnes (2008). Amithlon (autor B. Meyer) skutečně nabízí bleskový provoz 68k Amiga OS 3.9 na PC počítačích pomocí silně upraveného linuxového jádra, takže celek se sice jeví jako nativní operační systém bez hostitele, nicméně je to emulace. Výhodou této emulace je JIT (Just In Time, překlad instrukcí procesoru 68040 v reálném čase přes vyrovnávací paměť), možnost připojení skutečného fyzického disku Amigy do PC a/nebo využívání oddílu PC disku vlastních parametrů odpovídajících formátu pro Amigu a dále speciální ovladače napsané pro PC hardware, což jako celek vypadalo zajímavě, ale byl vyžadován specifický PC hardware (určité typy základních desek, grafické a zvukové karty a podobně). Tato novátorská myšlenka však zcela ignorovala původní zákaznické čipy a ani je interně neemulovala - pokud se na to ovšem podíváme z výhledu do budoucnosti, byla by emulace dobrého, ale překonaného čipsetu spíše na obtíž a nový software mohl tak využívat právě vlastností počítačů PC. Součástí balíku, který byl v roce 2002 až 2003 nabízen za 150 euro včetně Amiga OS 3.9 a paměti ROM, se stal navíc emulátor Amiga XL, jehož hostitelem je realtime systém QNX Neutrino (velmi pokrokový mikrokernelový operační systém známý absolutní stabilitou, který se měl také původně stát základem nové Amigy v neslavné době firmy Gateway - přestože bylo nejspíše všechno hotové, tehdejší šéf společnosti Amiga Inc. ohlásil za hlavní jádro systému Linux zřejmě z důvodu, že Linux byl zajímavější pro vývojáře - logiku to má, počítač bez software je mrtvola). Amiga XL příliš neoslnil, byla to pouze jen další možnost a UAE emulace pro Linux a Windows již postoupila na vyšší úroveň. Naneštěstí se přišlo na to, že Haage&Partner neměl úplně v pořádku všechny smlouvy a licence od Amiga Inc. a tak došlo k tomu, že projekt Amithlon byl zcela zastaven. I přes tento fakt autor předvedl druhou verzi Amithlonu, která již měla být svázána s Amiga Inc. Bohužel bez nějakého přesvědčivého vysvětlení k uvedení nedošlo (Amithlon je dnes "bezpředmětná" záležitost, nebyl aktualizován a funguje jen na PC poplatných své době - dnešní PC, 64-bit AMD, intelovské dualcore a podobně již neumožní spuštění ani pod virtuálním počítačem např. VirtualPC). Nedávno se však objevila možnost provozu na miniaturních laptopech řady ASUS EEE :-)

      Na opačné straně barikády si svou pozici vybudoval vydařený projekt firmy Genesi - PowerPC počítač Pegasos I a II se systémem Morph OS, který se komunitou považuje za nástupce Amigy. Pro Amiga ONE a Pegasos byla typická relativně vysoká pořizovací cena, nedodávaly se komplety a zjednodušeně to byly počítače pro opravdové nadšence a odborníky - nikoliv pro běžné uživatele. Projekt Pegasos byl ukončen a jeden z důvodů byly použité materiály, které neodpovídaly normě ROHS - jistě v tom hrála roli také Amiga Inc., protože jinak by se deska upravila tak, aby ekologické normy splnila. Společnost Amiga Inc. se pravděpodobně "živí" prodejem her pro různá PDA na bázi svého virtuálního systému AmigaAnywhere a dějí se různé věci, které vyústí k prodeji společnosti jiným vlastníkům. Pro majitele počítačů Amiga ONE je konečně uvedena testovací pre-release verze OS 4. Díky tomu se začínají zjevovat určité projekty, které mají přinést další základní desku, na které půjde OS 4 naportovat. Na konci roku 2006 uvádí Hyperion finální verzi Amiga OS 4. Amiga Inc. se zjevuje jako obnovená a stabilní společnost a v dubnu 2007 uvádí oficiální informaci na dvě modelové řady nových počítačů Amiga, které se začnou údajně vyrábět. Nejspíše v závislosti na tuto skutečnost požadují po firmě Hyperion zdrojové kódy na Amiga OS 4, Hyperion však odmítá a věc odůvodňuje tím, že systém je příliš inovovaný nad rámec původní smlouvy a navíc, že tato společnost Amiga Inc. nemá nic společného ze společností Amiga Inc., se kterou byly smlouvy sepsány, ačkoliv Amiga OS 4 je vyroben pod licencí Amiga Inc. Vše vyústí ve vleklý soudní spor, který není dodnes vyřešen (srpen 2008). Nové počítače se samozřejmě neobjevily, Bill McEwen nedostál svým finančním závazkům v Kentu, na oficiální otázky komunity odpovídá spíše vyhýbavě, hovoří o Amiga OS 5 ... bla bla bla. V roce 2007 informuje Hyperion o tom, že uvede Amiga OS 4 pro klasické Amigy vybavené akceleračními kartami s PowerPC procesory (týká se modelů A1200, A3000 a A4000) a tento slib skutečně dodrží - Amigisté dostávají po mnoha letech inovovaný operační systém, avšak musí jim stačit dávno překonaný hardware (pokud jim ještě funguje) a světe div se - vše je nejspíše v souladu se licencí od Amiga Inc. Společnost Amiga Inc. uvádí na začátku roku 2008 na výstavě v Las Vegas již druhou verzi svého virtuálního prostředí AmigaAnywhere2, která není systémem Amiga OS 5, ale je údajně další krokem k jeho dosažení (pro vysvětlení: Amiga Anywhere je softwarová vrstva, která má fungovat na libovolném počítačovém zařízení, PDA či mobilních telefonech a na této vrstvě se provozují vlastní aplikace - pokud v tom spatřujete podobnost s Java Virtual Machine, tak se nejspíše nemýlíte).

      Koncem září 2008 se začíná hovořit o portaci inovovaného Amiga OS 4.1, který přináší další a nové možnosti, na základní desky SAM440ep italské firmy Acube Systems, na kterou je již naportován např. AROS a funguje na ní řada Linuxových distribucí. Pro nás je dobré, že Amiga OS se tedy dále vyvíjí a to jak pro již nedostupné desky Amiga ONE, tak i pro konečně něco dostupného s dostatečným výkonem. V případě SAM440ep se jedná o OEM verzi Amiga OS a otázkou zůstává, kterak je vyřešen problém s licencováním, protože soudní spor stále nedostál konce - možná opět nějaká právní klička. Snad jsme se konečně dočkali svého snu, snad ... Více o SAM440ep a Amiga OS 4.1 na webu Acube-systems.

      Stálou jistotou zůstává trvalý vývoj emulátoru UAE, resp. WinUAE, díky kterému žije klasická 68k Amiga a Amiga OS 3.9. Italská firma Cloanto i nadále prodává balík Amiga Forever jako jediná firma pod licencí Amiga Inc. - tudy vede oficiální cesta k Amiga OS 3.9 a paměti ROM/KickStart, pokud chcete emulovat a nemáte fyzickou Amigu s ROM 3.1. Slovenský kolega poskytuje předinstalovaný balík AmiKit, který je velmi kvalitní a dobře využívá výkonu a možností dnešních PC s Windows či Linuxem - neřeší však paměť ROM a musíte vlastnit operační systém na CD-ROM. V případě distribuce AmigaSYS stačí i diskety s verzí Amiga OS 3.0/3.1 ... Předinstalované distribuce jsou jistě dobrým nápadem pro začátečníky a běžné uživatele. My šílenci, systémoví šťouralové a věční vylepšovači si systém postavíme stejně podle svého vkusu a potřeb.

      Jako třešínku si schovávám AROS, který se vyvíjí již několik let, šíří se zcela bezplatně a jest zcela nativním operačním systémem pro počítače PC a další platformy. AROS již NENÍ Amiga Research operating system - první slůvko vypadlo právě kvůli výše uvedenému soudnímu sporu. AROS však NENÍ emulátorem, jak může být někde napsáno - je to vlastní architektura, která se má však jako Amiga OS chovat a fungovat, ale binárně nelze používat aplikace z Amigy - ty musí být přeportovány, což není prý problémem. Pro vývoj tohoto systému jsou typické tzv. "bounty", jinými slovy "amigisté sobě, národ sobě" - v praxi se vyhlásí požadavek na napsání software a k tomu je otevřen účet, do kterého může kdokoliv přispět libovolným finančním obnosem. Je-li nějaký programátor schopen požadovanou aplikaci napsat a aktuální stav konta se mu zamlouvá, je s ním uzavřena dohoda. Pokud aplikaci dodá v požadovaném termínu a kvalitě, dostavá tuto finanční sbírku jako odměnu. Zajímavé, opravdu to funguje. Druhá strana barikády realizovala na delší dobu dostupnou miniaturní desku Efika od Genesi operační systém Morph OS 2. Poněkud sporadicky nahlížím na uskutečněný projekt Minimig, což reinkarnovaná Amiga 500 na destičce o rozměrech 12 x 12 cm a ikdyž se prodává zcela oficiálně, prozatím trpí drobnými problémy a jsou zde vážné problémy s emulací - je to sice samostatný nezávislý hardware, ale raději bych se držel vychytaného UAE. Jistý potenciál v sobě skrývá nedávno předvedený projekt NatAmi, který by mohl být klasickou Amigou, notně vylepšenou, dostatečně rychlou, funkční ... a nejspíše natolik drahou, že už teď tomu přestávám věřit :-(

      Co se stane nebo nestane, to ukáže čas. Amigistů už nejspíš nejsou miliony ani statisíce, ale desetitisíce zcela jistě. To by mělo stačit na to, aby se jedna z možností dala uživit, alespoň jedna z možností, která přinese fyzický počítač. Já osobně si stojím za názorem, že nejlepší volbou by byla portace Amiga OS 4 na současný X86 hardware, který je všudypřítomný a levný. Tato portace by nemusela být složitě univerzální, mohla by se týkat omezeného počtu základních desek, vyžadovala by určité grafické a zvukové karty a podobně a alespoň systém by mohl být zachráněn. Chápu, že uživatelé hledí na X86 (tedy PC) s despektem, ale je třeba si uvědomit, že hardware není dnes to, oč běží - jde o to, s čím pracujeme a to je operační systém. Bohužel systém Windows to dělá přesně "špatně" a vrhá tím špatné světlo na PC architekturu. Rozšířený názor "ten počítač každou chvíli nefunguje" netkví v samotném počítači, ale bohužel ve špatně naprogramovaném operačním systému - nebo se Vám snad při pádu kouří se základní desky ??? :-)))))) Druhé "bohužel" spatřuji v běžném uživateli, pro kterého je počítač často psacím strojem - ten tento problém nikdy řešit nebude. Zamyslíte-li se, vyplývá z toho jediné - každá, byť sebelepší myšlenka nemá naději na úspěch, pokud za ní nestojí obrovské množství financí a to se nedá nikým a ničím změnit. Amen - ehm, vlastně, samozřejmě - znovu AMIGA OS RULES !


           4. Proč používat Amigu a operační systém Amiga OS ?

      Amiga OS má od nepaměti (1985) několik zásadních vlastností, které buďto konkurence neřešila, nedokázala je vyřešit anebo jednoduše podstrčila uživatelům svá, často méně použitelná, velmi omezující řešení či řešení odpovídající tehdejším možnostem hardwaru, což jednoduše označili jako vlastnost - bohužel tyto vlastnosti přetrvaly dodnes. Operačních systémů registrujeme velmi mnoho na to, kolik se jich skutečně používá - některé jsou univerzální, jiné jsou zaměřené na daný hardwarový subjekt (např. mobilní telefony), o některých (zvláště těch revolučních) se svět ani nedozvěděl. Nakonec platí poučka, že rozšířené je to, co umí výrobce dobře prodat (totiž jen skutečná dáma si koupí ten nejdražší kožich, který v obchodě najde, protože ty levné a levnější jsou za nižší cenu, protože jsou určitě nekvalitní - tak funguje celý svět).

      Nepsanou pravdou je skutečnost, že na světě existují prakticky jen dvě významné platformy resp. počítačové architektury. Za jednou stojí původně IBM, která si jako dodavatele procesorů vybrala firmu Intel pro své počítače PC (Personal Computer). Za druhou stojí původně všechno ostatní, tedy Amiga, Amiga, Apple a také např. Hewllet&Packard, jejímž základem jsou procesory firmy Motorola. Protože všechno se vším souvisí, tak je třeba sdělit, že zásadní procesorovou inovaci nenastartovala firma Intel (jak by někdo očekával), ale společný projekt firem Motorola, IBM a SONY - riscové CPU PowerPC. Netřeba se u tohoto téma příliš pozastavovat, stačí jen uvést, že frekvence jádra mikroprocesoru není hodnotou, která určuje rychlost celého počítače a už vůbec ne operačního systému. Na internetu jsou veřejně dostupné testy, ze kterých vyplývá, že současná herní konzole Sony Playstation 3 odpovídá výkonem zhruba počítači s CPU Intel na frekvenci 84 GHz (slovy: osmdesátčtyři gigahertz), přičemž současné PC dosahují podle nízkoúrovňových testů zhruba desetiny - a to neřešíme software, neřešíme kolik taktů zabere ta či ona strojová instrukce (opravdu NEplatí, že jedna provedená instrukce rovná se jeden takt procesoru), neřešíme bitovou šířku sběrnice a neřešíme architekturu celého počítače. Tu a tam se ptám lidiček, kteří "rozumí" počítačům: Kolik bitů má bajt 64-bitového počítače ? Statistiku si nedělám, nicméně nejméně polovina střelí od boku, že to je naprosto jasné a že tedy takový bajt má 64 bitů - chtěl bych vidět to číslo :-))) Valná část zbytku začne přemýšlet s tím, že si ještě pamatuje ze školy na základní jednotku informace "bit" a že tedy bajt má 8 bitů, ale jak je to sakra s tím 64-bitovým počítačem. Kurva a já chci slyšet, že bajt má prostě 8 bitů a nikdy jinak ! Chci slyšet, že 64 bitů je datová šířka procesoru, možnost používat interně širší registry a podobně. Již dnes se konečně začíná psát o tom, že zvýšení grafického výkonu počítače často rychlejší procesor nevyřeší, ale pomůže právě grafická karta s výkonějším čipem, větším objemem vlastní paměti pro grafická data a rychlejší datovou propustností. Delší dobu se ví, že jsou to právě počítačové desky a sloty, které jsou kromě pevných disků největší brzdou (proto vznikly sloty PCI, pro grafiku pak také AGP, dnes PCI Express a vývoj se nezastaví) - hlavní procesor musí nejen složitě vysílat data z paměti přes sloty do paměti grafické karty, ale také je odtamtud dostat pryč (zpět) a poslat data další - princip sice funguje, ale je to pomalé, ikdyž se opticky zdá, že je to rychlé. A tam, kde je zapotřebí stabilita a rychlost, přichází zákaznické čipy. Zákaznický čip je sice jednoúčelová záležitost - umí jednu nebo několik málo věcí, ale zato je umí dokonale a rychle (známým příkladem může být MPEG2 dekoder v každém DVD přehrávači), data se pohybují uvnitř jediné součástky (data tedy žádná sběrnice nebrzdí), procesor pouze vysílá signály a hlavní část výkonu může věnovat něčemu jinému a/nebo ovládat další zákaznické čipy či se prostě "fláká". A hurá, konečně jsme dopracovali k tomu, že architekturu Amigy 1000 (rok 1985) a Amigy 500/2000 (rok 1986/87) složenou se zákaznických čipů hravě zvládnul pouze 7 MHz (slovy: sedm megahertz) procesor Motorola MC68000 - počítač byl označem 16-bitovým (16-bitová sběrnice), ikdyž jádro bylo již 32-bitové a sběrnice mohla ovládat 24-bitů (pozn. modely A3000/A1200/A4000 byly již kompletně 32-bitové počítače, bohužel si ponechaly starší zákaznické čipy - to je otázka pro vývojáře hardwaru a otázka zpětné kompatibility). Co z toho tedy vyplývá především ??? V létě 1995 jsem nastoupil základní vojenskou službu a tehdejší špičkou platformy PC byl procesor Pentium na 100 až 120 MHz a moje Amiga 1200 s celkovou 2 MB RAM předváděla s procesorem na 14 MHz a vlastně překonanou starou technologií daleko zajímavější kino - chápu, v matematických výpočtech nestíhala. A právě matematický výkon měl Amigu srazit na kolena, ikdyž to nebyla přímo matematika, ale grafický čip Amigy, který nebyl navržen pro chunky režim. Sice dokázal v obrovských rychlostech hýbat s několika dvourozměrnými bitplane plochami, ale to bylo nepoužitelné pro 3D hry jako byl např. známý DOOM od ID software. Opravdu se říkalo, že Amiga padla s krachem Commodore a DOOM ji srazil vaz. Netrvalo však dlouho a zmíněný chunky režim se jednoduše začal emulovat softwarem, což nebylo příliš rychlé a hlavně už bylo příliš pozdě vrátit Amigu výrobcům počítačových her.

      Předchozí odstavec jasně vystihuje, kterak se špičková a nadčasová technologie poplatná své době umí dostat do pozadí všeobecného vědění - i přesto přežila bez zásadních úprav až do dnešních dnů. Podporují ji stálí uživatelé, kteří principy Windows a Linuxu jaksi odmítají - a z toho vyplývají nepřekonatelné principy operačního systému Amiga OS. Přiznejte si, ikdyž třeba Amigu možná neznáte, kolikrát jste nadávali, že se Windows zasekly, zavirovaly, prostě počítač přestal úplně fungovat, kolikrát jste nemohli pochopit, proč tohle musí fungovat právě takhle a nejde to změnit, proč vůbec Windows nabíhají tak dlouho, proč Outlook dokáže startovat i minutu na dualcore Intelech, proč se ztratil důležitý soubor, proč se najednou změnila ikona na ploše, proč zase nefunguje internet, proč nejde naformátovat disketa, proč se zasekává právě přehrávaný zvuk ?????? A ono se to stáválo před deseti lety a děje se to stále, ikdyž je hardware rapidně rychlejší. Všimněte si, že zvuk přehrávaný na integrované zvukovce na desce se zasekává méně častěji než na zapojené PCI kartě - tady je jádro pudla ...

      Vezmu-li v úvahu poslední 68k Amiga OS 3.9, dostanu se k datu poslední oficiální aktualizace na rok 2002, nicméně hlavní jádro systému je ještě o deset let starší. Řekněte, vole, COOOL ! A říkejte, vole, COOOL již od roku 1985, protože již tehdy byl uveden do praxe preemptivní multitasking - systém zpracování více aplikací najednou. Možná namítnete, že toto Windows dokáže také. Ano, dokáže, avšak o deset let později a není to ono. Operační systém je to, co určuje pravidla hry a o nic jiného se starat nemá. Windows se stará o kdejakou záležitost, ale pravidla pokulhávají. Amigovský multitasking byl navržen nejspíš nějakým autistou a potom přepsán programátory, protože funguje naprosto proti jakémukoliv logickému uvažování. Windows rozděloval procesorový čas mezi jednotlivé běžící aplikace - tedy aplikace se přímo vzdala procesoru, příchodem verze 2000 a XP již konečně došlo na priority, ale stále se rozděluje procesorový čas - jinými slovy, aplikace "žere" čas procesoru, ikdyž se nepoužívá a sama aplikace už nedokáže operační systém ovlivnit. Jinými slovy začněte dělat deset věcí a na každé musíte strávit jednu minutu, ikdyž první se stačí věnovat 10 vteřin, druhé třeba 15 vteřin a třetí vyžaduje 90 vteřin atd. - takže u prvních dvou čekáte až doběhne minuta a třetí nestihnete, protože musíte jít dělat čtvrtou věc a třetí doděláte až při další cyklu = jeden z důvodů pomalosti Windows. Amigovské jádro EXEC to však dělá naprosto obráceně, jelikož s aplikací spolupracuje obrazně řečeno obousměrně - systém buď aplikaci procesorový čas dá nebo jí ho odebere a to podle priority a dokonce podle požadavku běžící aplikace !!! Systém také určuje jasná pravidla, že není třeba podruhé otevírat knihovnu pro otevírání souborů, protože si jí načetla do paměti jiná aplikace, která se právě nepoužívá. Není třeba neustále kontrolovat, zda se objevují signály na portu myši, když se myš ani nepohnula - až se myš fyzicky pohne, bude vyslán signál do systému - to je také dáno tím, že myš u Amigy je hardwarová, kdežto u PC softwarová = pomalá - pro náznak a samotný princip snad dostatečné a vyplývá z toho také nenáročnost na velikost operační paměti. Jedinou nevýhodou je absence ochrany paměti, takže pokud spadne jedna z aplikací, která je chybně naprogramována, spadne většinou celý operační systém a totéž platí pro správu paměti, což není přímo nedostatek operačního systému, ale problém aplikace, která je programována tak, že zapisuje přesně do určené oblasti paměti a naruší tak jinou aplikaci. V praxi se to děje však vyjímečně, u korektně napsaných aplikací, které fungují společně se systémem to prakticky nehrozí. Amiga OS 4 by tento problém měl mít již vyřešen, ale ten si zatím na PC spustit nelze. Tento nejspíš nedokonalý popis má spíše nastínit to, že Amiga OS je nenáročný, zabere jen několik megabajtů na pevném disku a především je v základu velice rychlý. Možná se ptáte, proč jsou Windows a další systémy tak náročné na výkon hardwaru, proč se aplikace otevírají tak dlouho a podobně. Možná jste někde četli, že čím je disk Windowsů plnější, tím se systém zpomaluje, ačkoliv to odporuje chápání - ty data se přece nepoužívají, disk je nečte atd. Ty důvody jsou v zásadě dva, jsou to přece vlastnosti Windows :-) První katastrofou je souborový systém pevného disku, což bylo v případě FAT16 téměř neúnosné, FAT32 přinesl jistá zlepšení, ale ve všech případech existuje tabulka, která registruje veškeré soubory, které se na disku nachází - to jednak přináší obrovská rizika při narušení souboru s tabulkou (snadno přijdete o celý pevný disk), protože se do tabulky prakticky stále zapisuje = otevírá se a zavírá soubor a tohle je jeden z důvodů, proč se PC s Windows vypíná softwarově, tedy nikoliv síťovým vypínačem !!! Druhak to samozřejmě celý systém zpomaluje, protože se otevírané soubory neustále hledají pomocí této tabulky a čím více souborů, tím objemnější tabulka a delší vyhledávací čas. Naprostým fiaskem je provedení defragmentace na systému FAT32 - stačí jedna aplikace běžící na pozadí, která si tu a tam "hrábne" na disk - defragmentace tak může snadno trvat i několik hodin :-( Obrovský krok k rychlosti a stabilitě dat na disku přinesl systém NTFS. Čím však trpí Windows od nepaměti, je tzv. registr - na registru prakticky stojí celý systém, najdete tam úplně všechno - stačí velmi málo a systém nenávratně poškodíte, ale pokud máte zálohu, lze jej vrátit (někdy) do původního stavu při pořízení zálohy - čímž přijdete o všechno, co bylo nainstalováno potom. Registr má ráda většina virů a různých nezvaných hostů a některé položky v registru k tomu přímo provokují. A registr je souborem, který se neustále zvětšuje - zmenšit jinak než zásahem uživatele nebo speciální aplikací prakticky nelze. Stačí vložit CD-čko s aplikací, která se ani nemusí instalovat na disk a tato aplikace načítá nějaké soubory z CD-čka. Ještě než dojde ke spuštění takové aplikace, systém si nejprve projede celý registr (proto to zdržení) a hnedka si zapíše informaci o této aplikaci (bez legrace může na pozadí proběhnout i 30.000 operací a různých kontrol). Jakmile si tato aplikace otevře nějaký soubor, hnedka se do registru zapíše přípona takového souboru a název aplikace, která jej otevřela. Popisovat registr je opravdu na dlouho dobu, nám stačí napsat, že to má své výhody - systém si podle toho např. otevírá soubory podle přípony, což většinou funguje, ale není to 100% záruka - je to tedy určitě ulehčení práce, princip pro běžné uživatele, kteří prostě počítač jen používají. Jinak se jedná o největší brzdu a vysoce rizikovou a snadno napadnutelnou část systému Windows. Další nepublikovanou brzdou Windows je neustálá kontrola sebe sama a nově také neustálá (údajně 30x za sekundu) kontrola prémiového softwaru (Vista). Již letos samotný Microsoft potvrdil, že systém Vista nedosáhl očekávaného úspěchu, a že další verze systému - v pořadí označená jako Windows 7 - bude opět to pravé a správné. Windows už jsou natolik nabubřelé, snaží se být maximálně univerzální a všude spustitelné, že se jednoduše nelze vyhnout problémům. To není výtka, to je fakt, když se plácá a plácá jedno přes druhé, chyby se "přeskakují" a obcházejí místo toho, aby celek nebo jednotlivá část byla zcela inovována - jenže jedna zcela přepsaná část souvisí s celkem, který by musel být přepsán také - no, osobně jsem přesvědčen, že je skutečně lepší celý barák zbořit a postavit od základu nový. Pak je tady další problém - víc hlav sice víc ví, ale víc hlav nemůže být nikdy monolitickým celkem. Zkuste napsat polovinu programu a zbytek nechat na svém kolegovi - buďto budete fakt machr a kolega to jen dodělá, nicméně dost dobře se mu nemusí předchozí postupy líbit a bude se snažit to nějak zachránit a vycházet z toho, co už je napsáno = přece to nebude přepisovat celé, že ? Možná věc názoru ...

           A co na to AMIGA OS ?

      Amiga OS je systém postavený poněkud zvláštním způsobem a to zcela záměrně neřeším hardware, pro který je určen, protože postupným vývojem v rychlostech CPU se Amiga OS dokázal o původního hardware oddělit resp. může fungovat odděleně. Již v počátku vývoje Amiga OS (první počítač uveden v roce 1985) musel být brán zřetel na relativně pomalé procesory, malou kapacitu paměti a nedostupnost pevných disků. Bylo tedy nutné vytvořit systém rychlý, přenositelný, využívající minimální množství operační paměti a také musel fungovat z disket (ikdyž fungoval také s pevným diskem). Amiga OS není kopií ani ukradeným nápadem nějakého tehdy existujícího počítačového systému - principiálně se dá říci, že patří do rodiny systémů Unix. Jelikož hlavním rysem Amigy byl multimediální čipset zákaznických obvodů řízený mikroprocesorem, bylo nutné tento hardware velmi inteligentně ovládat a jak je na mnoha místech uvedeno, multitaskové operační prostředí bylo nutným prostředkem k dosažení funkce celého počítače a tím pádem i operačního systému, což nejsou jen ta okénka, která vidíme na obrazovce :-) Protože bylo nutné obsloužit hned několik zařízení najednou bez rozdělování procesorového času "natvrdo", byla zvolena varianta tzv. priorit a oboustranná přímá komunikace mezi běžícím programem (taskem) a procesorem. Tak vznikl první masově rozšířený preemptivní multitasking a řada odborníků právem tvrdí, že je kvalitou nepřekonaný a vlastně i nepřekonatelný, jelikož dnešní hardwarové koncepty PC pracují odlišně (čti: blbě). Základem Amiga OS byla poměrně dlouho nutná povinná část systému uložená v paměti ROM (viz. důvody výše uvedené) - nejprve 192 kB, 256 kB, později 512 kB (ROM jako základ používala snad každá platforma kromě PC, takže podle toho sami posuďte, co je špatně). Výhodou ROM je téměř okamžité nastartování (operačního) systému po zapnutí počítače, pak již stačí nahrát krátké aplikace představují grafické operační prostředí popř. další knihovny. Zdálo by se, že pevná neměnná paměť ROM představuje jakési omezení a nelze úplně jednoduše aktualizovat. Je to samozřejmě pouze zdání, protože i zde je cesta otevřená a to buď výměnou fyzického obvodu (což stojí nějaké peníze, vyžaduje otevření počítače a mohou nastat menší či větší potíže se stávajícím okolním hardware) anebo obraz novější paměti ROM zcela jednoduše namapovat do paměti RAM, je-li jí dostatek - tady už je pevný disk pro pravidelné používání téměř nutností. To je možné provádět i zpětně - používat tedy starší paměť ROM na novějším modelu počítače. Zajímavé na tom všem je, že i softwarová "aktualizace" je odolná softwarovému resetu a s tím souvisí vlasnost zavedená v prvních verzích Amiga OS - virtuální zařízení RAD: s kapacitou diskety, které systém zabezpečí jako část paměti RAM, odtud počítač nastartuje a je rovněž odolné vůči teplému startu (soft resetu). Toto zařízení nelze chápat jako další zařízení, které je rovněž typickou součástí Amiga OS - RAM Disk. RAM Disk se vytváří po startu operačního prostředí WorkBench načtením mountlistu z Devs/DosDrivers ukazující na handler z L. Kapacita RAM Disku je proměnná podle zaplnění - funguje tedy jako každé jiné diskové zařízení a je tedy poplatné své kapacitě - zde maximální kapacita fyzické paměti RAM, kterou dokáže operační systém obsloužit - RAM Disk býval dříve jako zařízení neustále zaplněné a zvětšoval se podle zaplnění - později nastala drobná úprava v zobrazení dostupného objemu (např. AmberRAM). RAM Disk není odolný vůči resetu, avšak výrazně pomáhá operačnímu systému a tím i uživateli. Zde je místo pro srovnání - ostatní systémy tuto vlastnost řeší zápisem na pevný disk do souboru (swapping) - výhodou je téměř neomezená kapacita, ale zásadní nevýhodou je velmi pomalý přístup, který je ještě pomalejší jak soubor narůstá - stačí si vzpomenout na počátky Windows 95 s 8 či 16 MB RAM (což byla na svou dobu velká kapacita a přesto se disk prakticky nezastavil, systém neustále swapoval a byl tedy velmi pomalý).

      Je třeba si uvědomit, že hlavní vývoj Amiga OS pro rodinu CPU Motorola 68k započal v roce 1984 a prakticky skončil v roce 1993 verzí 3.1 - nutno podotknout, že ikdyž vývoj nebyl nikterak dramatický, byl prakticky špičkou mezi operačními systémy i co se týkalo grafického ztvárnění, nebyl ničím omezen a mohl na každém počítači vypadat zcela odlišně. Další aktualizace OS 3.5 a OS 3.9 jsou "pouze a jen" aktualizované a vylepšené možnosti OS 3.0/3.1 - základ je téměř totožný, spíše dokáže obsluhovat nové hardwarové prvky (novější CPU řady m68k, PowerPC desky na procesorovém portu, desky pro připojení PCI grafických, zvukových, komunikačních karet atd. díky kartě Mediator či G-Rex) a je tak nějak hezčí a uživatelsky přítulnější. Celá řada lidí tvrdí, že multitasking Amigy je sice věc nepřekonatelná, ale absence ochrany paměti a mizerná správa paměti jej ponižuje - jinými slovy - aplikace, která způsobí chybu, vezme s sebou celý operační systém. Nevidím v tom však až tak závažné omezení ani nedotaženost systému, protože se opět podívejte na léta, kdy byl systém vytvářen - v té době neměly žádné chybové aplikace šanci na úspěch tak jako dnes, kdy aplikace padají jako hrušky. Jsem natolik dlouholetým uživatelem Amiga OS, abych mohl zodpovědně říci, že pády aplikací si většinou způsoboval sám uživatel, jelikož neměl tušení, co si může a nemůže dovolit, které aplikace může nebo nemůže pustit vedle sebe a podobně. Bohužel mé zkušenosti sahají až do systému OS 3.9 běžící na 68k řadě počítačů, o Amiga OS 4 pro PowerPC architekturu nemohu sdělit prakticky nic. Zde jsou údajně tyto problémy s pamětí dávnou minulostí. Abych to zkrátil - původní koncept hardwaru je jednoduše poplatný své době (může připomínat architekturu osmibitových počítačů), k tomu je také přizpůsoben software, ovládání počítače, připojování příslušenství (fungují prakticky vždy a ihned anebo nefungují vůbec - nemůže přijít stav, že funguje napůl či špatně), počítač je připraven k používání během několika sekund po zapnutí a uživatel se nemusí prakticky o nic starat, nic instalovat - aplikace fungují ze svého média bez instalování.

      Hlavní rysy však přetrvaly už jen z důvodu, že byly vlastně dokonalé od začátku. Hlavní jádro systému Exec, několik zásadním ovladačů pro hardware a systémové knihovny přístupné z paměti ROM, vše ostatní včetně dalších ovladačů, knihoven a aplikacích na diskových médiích. První verze operačního systému dokázaly pracovat na pevném disku, ale z důvodu tehdejších nízkých kapacit a neskutečných cen, byly optimalizovány pro běh z disket. Tehdy byly disketové jednotky a diskety téměř 100% spolehlivá úložiště dat - nikoliv jako dnes (pokud ještě diskety používáte), kdy disketa vydrží dva tři zápisy a začne vykazovat chyby. Amiga měla v základě jednu disketovou jednotku pro diskety s vlastním originálním formátem, který byl nádherně homogenní - změnou konfigurace ovladače (mountlist pro trackdisk.device) mohl komunikovat s jakýmkoliv formátem diskety, což jiné platformy nedokázaly dodnes. Jádro systému však dokázalo obsloužit až tři další externím disketové jednotky a to opět metodou použitím multitaskingu - tím je možné přistupovat ke všem čtyřem jednotkám najednou v jednom čase - nejlepší popis je ona typická ukázka formátování čtyřech disket najednou za čas rovnající se formátování diskety jediné !!! To jednak zarazí do židle mnoho "cizích" uživatelů, ale nad jejich chápání je skutečnost, že systém není datovým přenosem (nebo tím formátováním) nikterak zamčený - naopak, je stále přístupný uživateli, hraje hudba, píšu dopis, tisknu na pozadí, běží další systémové tasky !!! Provoz z více disket (nezáleží na množství disketových jednotek) byl umožněn díky příkazům AmigaDOSu, takže pokud systém nebo aplikace vyžadovala ten či onen soubor, vyskočí hláška s požadavkem nikoliv na soubor, ale na jméno diskového média - pro AmigaDOS jsou typické názvy zařízení (Labels), nehraje se pouze s fyzickým zařízení, ale také s virtuálním - a k tomu nám dopomáhej příkaz ASSIGN :-) Assignovat lze cokoliv od zařízení až po adresář !!! Ano, adresář může systém vidět jako diskové zařízení. Ono to není nic závratného, spíše to byla nutnost a používaly to i jiné počítačové platformy. Výhoda však spočívá v tom, že aplikaci mohu spouštět z několika disket a po pouhém nakopírování disket na pevný disk je mohu bez jakýchkoliv změn používat i na disku - pokud jsou problémy, pomůže právě příkaz Assign, který namapuje jednotlivé "diskety" - pro aplikaci a přístupy se tedy nic nezměnilo. Tím se konečně dostáváme k tomu, proč zde neexistuje obludný registr jako ve Windows a také ona zmíněná tabulka s informací o souborech (viz. FAT/FAT32/NTFS). Není to proto, že by to Amiga OS neuměl - on něco takového jednoduše odmítá z podstaty, protože to prostě a jednoduše nemá zapotřebí - vždyť je to vlastnost, která neuvěřitelně brzdí počítač jako celek. Není k tomu tedy důvod. A jak to tedy v prostředí Amiga OS funguje ??? Souborový systém, ať už OFS (old filesystem), FFS (fast filesystem), SFS (smart filesystem) či jiné alternativy (např. PFS - professional filesystem) nemá nikde zakotvenou informaci o tom, kde se soubory nachází, nýbrž dochází k postupnému čtení souborů, které obsahují jednotlivé adresáře tj. včetně hlavního adresáře (root). To má sice za následek nějaké to zpomalení, které je tak pomalé, jak je rychlé diskové médium - na disketě je to samozřejmě velmi pomalé, na pevném disku, kde jsou v adresáři tisíce souborů k nějaké časové prodlevě dojde - mluvíme však o jednotkách vteřin - jenže je to stále rychlejší, než když vložíme CD-ROM do Windows a ten si nejprve začne umístěné soubory mapovat do tabulky. Výhoda plynoucí z Amiga filesystémů je zřejmá - nehrozí poškození tabulky s mapou souborů, protože žádná tabulka neexistuje a systém lze kdykoliv ukončit jakýmkoliv způsobem - jinak řečeno kdykoliv přerušit dodávku elektrické energie (Amiga se vypíná síťovým vypínačem) aniž by se cokoliv poškodilo nebo zmizela informace o volném místu - viz. ScanDisk u Windows. Jediné co hrozí, je přerušení napájení v případě, že se na diskové médium právě zapisuje - u OFS a FFS dojde k chybě výpočtu objemu dat (checksum error), systém označí zařízení jako neplatné (not valid) a automaticky se spustí "validator" - po dobu opravy není možné na disk zapisovat a disk ukazuje na plnou kapacitu - oprava se v 99,9% podaří dokončit - v nejhorším možném případě ani tak nedojde nikdy ke ztrátě souborů, vypomůže řada dalších opravných utilit a pokud selžou i tyto, stále ještě existuje možnost spustit diskový manažer, data z poškozeného oddílu překopírovat na jiný diskový oddíl, poškozený zformátovat, data nakopírovat zpět a po dalším restartu je vše v pořádku. Nejnovější Smart Filesystem je velmi odolný i proti problémům se zápisem při výpadku energie. Je třeba také uvést, že v dobách MS-DOSu a Windows 3.11 (do roku 1995) si užívali PC-čkáři názvy souborů o délce osmi povolených znaků plus tři znaky přípona - AmigaDOS jednak žádné povinné přípony neřešil a název souboru mohl mít tuším kolem třiceti libovolných znaků (snad kromě dvojtečky a lomítka, což jsou oddělovače pro zařízení a adresáře, byl v 1985 možný jakýkoliv znak). V žádném případě se nevytváří swapovací soubor, tedy případ, že se části obsahu operační paměti zapisují do souboru na pevný disk - vše se odehrává přímo v operační paměti a pro to jsou aplikace optimalizovány - samozřejmě, sama aplikace si odkládací soubor vytvářet může (např. editace velkého obrázku, editace zvuku a hudby a podobně), ale je to věcí aplikace, nikoliv operačního systému. Jeden ze smyslů registru Windows je rozpoznávání souborů dle přípony a tím přiřazení aplikace, která má daný soubor otevřít. To je sice hezké, ale velmi nepraktické - mohu mít přece více než jeden editor na obrázky a podobně, že ? Navíc každou příponou se registr zvětšuje a zvětšuje, systém stále více zpomaluje. Amiga OS žádné přípony povinně nevyžaduje a přesto dokáže typ souboru rozpoznat. A jak to tedy dělá ??? Není asi na místě napsat, že jednodušše, nýbrž inteligentně bude to správné slovo - dokáže se totiž orientovat podle typu a obsahu souboru !!! Samosebou přípona není od věci, nicméně důležitější jsou právě datatypy. Jsou to miniauturní ovladače, které systém používá při čtení souborů a jeho obsahu. Pokud pro určitý typ souboru neexistuje datatyp, lze rozpoznávání uskutečnit uživatelsky. S tím souvisí také předdefinované systémové ikony. Stačí udělat malý test - vezměte JPG obrázek, přejmenujte si ho jak chcete, ale hlavně odstraňte příponu a případně i jeho ikonu. V okenním prostředí WorkBench či jeho náhradě otevřete adresář (okno), kde se tento obrázek nachází. Máte-li povoleno zobrazování všech souborů "show all files" jako ikony, uvidíte tento obrázek s předdefinovanou systémovou ikonou - s tím pak souvisí i to, že poklepáním se spustí např. prohlížeč. Až se dostanu k napsání návodu k Amiga OS, popíšu podrobnosti. Tuto kapitolu už nebudu dále rozvádět, jako srovnání musí stačit.


           5. Amiga OS - pro práci, pro zábavu, pro multimedia, pro potěšení

      Pomineme-li možnosti a schopnosti prozatím jen velmi málo rozšířeného inovovaného systému AmigaOS 4.x, potažmo i bratříčka MorphOS, zůstává nám většinový arzenál původního software pro řadu klasické Amigy 68k, tedy i pro emulátory UAE. Výhodou bezplatné UAE Amigy je vysoký výkon a užitné vlastnosti (grafická karta, periferie a podobně), za které bychom u fyzické Amigy draze platili - pokub bychom hardware ještě sehnali, samozřejmě.

      Amiga v době své největší slávy a nadvlády ovládala zejména herní trh, na což byla skvěle připravená - byl to první multimediální počítač, který si mohl dovolit koupit běžný smrtelník. První herní počiny neodpovídaly možnostem, ale díky konkurenci se především od roku 1988 doslova roztrhl s novými herními nápady s nadčasovou grafikou, ozvučením a hlavně, což dnešním hrám poněkud schází - skvělou hratelností. I dnes můžeme strávit celé hodiny u legendárních trilogií Shadow of the Beast, Lotus Turbo Esprit Challenge či Turrican, prostřílet se světy vesmírné pařby Project-X, osvobodit svět od mutantů pomocí dvou chlapíků v totální chodičce The Chaos Engine - bohužel, druhý díl připomíná spíše soutěž alá běžící muž. Nesmíme vynechat překrásné zábavné hry James Pond, Super Frog, Lemmings, Pang, Fire and Ice, Worms, populární akčně-logickou sérii Dizzy a celou řadu dalších klasických her, které byly napsány i pro osmibity a jiné šestnáctibity - často s informací "amiga original by ..."

      Ačkoliv v první polovině 90. let minulého století byla Amiga vytlačována PC a hlavně 3D hrami, stále se našlo několik softwarových firem, které pokračovaly a přinesly 3D hry i na Amigu, jejíž grafický hardware na to vůbec nebyl připraven, nemluvě o matematickém výkonu procesoru. Přesto to možné bylo a příchodem akceleračních karet s procesory 68030, 68040 a 68060 se grafika začala hýbat v plném rozlišení obrazovky. Pevné disky se na Amize staly už pravidlem. Pro Amigu je k mání celá řada vlastních originálů 3D her a několik portů ze světa PC. Chcete-li tedy DOOM či QUAKE, máte ho mít.

      Na Amize vyrostla celá generace programátorů, kteří sem přešli z osmibitů a své nádaní zde zúročila nespočetná řada grafiků a hudebníků. Amiga tak snad nejvýrazněji přispěla a rozjela kolotoč demoscény na plné obrátky. I dnes můžete obdivovat a pozastavovat se na skutečnými uměleckými díly, které jednak přinesly nové nápady či efekty, ale hlavně dokázaly vyždímat z hardware Amigy téměř neuskutečnitelné kousky. Pro toho, koho demoscéna zajímá, doporučuji sledovat dema psaná pro starou Amigu 500 a postupně se prokousat k nejnovějším počinům, které vznikaly pro Amigu 1200 s AGA čipsetem, později s nutností akceleračních karet atd. Dodnes se pro Amigu dema vytváří, samozřejmě v menší míře. Určitě se na některé podívejte.

      Amiga přinesla světu trackerový způsob výroby hudby ze vzorků nejen skutečných nástrojů - první byl Karsten Obarski a jeho SoundTracker, později následovaly klony, které vyústili v notoricky známý Protracker - formát MOD, jinak běžný výraz "modul". Dále špičkový tracker OctaMED Soundstudio, jehož předností je kompletní podpora MIDI nástrojů a zařízení za současného přehrávání vzorků (samplů) a to nejen ve standartních 4 audio kanálech čipu Paula - OctaMED ovládá buď režim 8-mi kanálů anebo mixovací 8/14-bitový režim za využití centrálního procesoru Motorola včetně možnosti interního DSP efektu, který vysílá zvuk nejen na běžný hardware Amigy, ale také na několik typů tehdy moderních zvukových karet. Celek doplňuje vnořený softwarový čipový generátor určený k výrobě starých zvuků, které známe s osmibitových počítačů. Není se vůbec za to stydět, když budete v této aplikaci tvořit i dnes. Vývoj aplikace se bohužel zastavil a verze pro Windows zdaleka nedosahuje kvality verze pro Amigu. Na tomto místě je třeba připomenout, že podobné kousky (tedy MIDI + Audio vzorky) se jinde objevily po létech až příchodem sekvenceru Cubase Audio fy Steinberg - PC s Windows či Atari Falcon. Později se objevil a je poměrně hojně využíván moderní audiotracker DigiBooster určený ještě pro 68k klasické Amigy s výkonným procesorem, pro současný systém AmigaOS 4.x máme multiplatformní MilkyTracker a pro všechny Amigabased systémy Hively Tracker. Nerad bych vynechal skutečný skvost mezi MIDI sekvencery, také s možností přehrávání audio vzorků a velkou podporou řízení různého multimediálního hardware - Bars & Pipes Professional - původní výrobce BlueRibbon dodával vícenásobná MIDI rozhraní s podporou až 48 zcela nezávislých MIDI kanálů, tedy tři oddělené MIDI řetězce (jak víme, "multitimbre" standart je 16 kanálů). Firmu později odkoupil gigant Microsoft, aplikace se stala volně šiřitelnou a v jejím vývoji dodnes pokračuje německý programátor Alfred Faust. Pokud mohu hovořit objektivně, jedná se o nejlépe zpracovaný klasický MIDI sekvencer napříč počítačovým světem.

      Díky grafickým schopnostem přinesla firma Electronic Arts (všichni znají jistě NHL od EA Sports) nový kreslící a animační standart - Deluxe Paint, na jehož principu funguje jakýkoliv současný grafický editor, "upravovač" fotografií či animační studia - Deluxe Paint používal i Walt Disney !!! Později se objevil také velmi oblíbený editor Personal Paint italské firmy Cloanto, která je dnes známá především oficiální distribucí balíku Amiga Forever s licencovaným Amiga OS 3.9 včetně pamětí ROM. Ačkoliv výkon počítačů v 90. létech 20. století nebyl žádný zázrak, Amiga dokázala díky svému čipsetu přehrávat barevné animace v reálném čase a od 2D filmečků není daleko k tvorbě 3D animací. Jako zástupce uvedeme editor Imagine, který se dočkal páté verze - no a samozřejmě Cinema 4D (Maxon Computers) a Lightwave (NewTek), jejichž vývoj pro Amigy je dávnou minulostí, avšak ve světě PC a Maců se dnes jedná o moderní animátorská studia - důkazem je fakt, že PC či Mac verze jsou známy až od číslované verze 6 :-) Na Amize se opravdu tvořila a může se tvořit i dnes 3D grafika a animace - díky výkonu WinUAE už nemusíme čekat mnohdy i celé hodiny na renderování komplikovaného obrázku. Amiga se zasloužila mimojiné o efekty ve sci-fi sérii Babylon 5, bez Amigy by nikdy neexistoval druhý díl Terminátora a dokonce někdejší vrchol filmové tvorby Jurský Park - ještěři skutečně vznikly na Amigách, ale rozhýbal je až výkon grafický stanic SGI - Silicon Graphics Integrate. Amiga také titulkovala a vkládala jakoukoliv grafiku do videosignálů - v reálném čase a s využitím klíčování přes zařízení zvané Genlock. Filmová studia používala Amigu také pro nelineární střih pomocí speciálních karet pro "větší" modely Amigy, počítač Draco fy Macrosystem je vlastně rozšířená Amiga, stejně jako univerzální střihová "krabice" Casablanca. Díky běžnému obrazovému výstupu v plném rozlišení normy PAL či NTSC se na Amigách běžně provozovaly infokanály kabelových televizí, informační kiosky, obraz se vysílal na velké informační panely v obchodním domech či sportovních střediscích - mezi softwarové zástupce patří notoricky známá aplikace SCALA MultiMedia a SCALA infoChannel - aplikace se chová jako prezentátor, avšak je programovatelný, se širokými možnosti scrollování a rollování textů a grafiky, přechodovými efekty, přehráváním animací a hudby. To vše a samozřejmě ještě navíc s podporou řízení audio a video zařízení jako jsou genlocky, mixážní audio a video pulty či záznamová technika. Mnoho programů pro video využijete i dnes - díky emulátoru můžete vyexportovat např. animace jako videozáznam a vložit do svých projektů, které již tvoříte na moderních softwarových střižnách.

      Amiga se poněkud méně prosadila v oblasti kancelářských aplikací a ještě mizerněji na poli sázení grafiky - tedy DTP, ačkoliv několik aplikací v dobách Amigy 500 existovalo. Tento trend byl nejspíše způsoben faktem, že Amiga byla prezentována veřejnosti především jako domácí počítač na hry. To byl samozřejmě problém tehdejší firmy Commodore, nikoliv uživatelů - koupí jakékoliv Amigy, jejíž nedílnou součástí byl operační systém na disketách, totiž uživatel nedostal ani minimální šanci napsat si alespoň nějak vypadající korespondenci. Jistě, kdo chtěl pro Amigu kancelářský balík a dokázal ho využít, koupil si ho - tehdy bylo něco takového ovšem dražší než počítačové hry, navíc tiskárny byly vysokou investicí, kterou si domácí uživatel dovolit nemohl. Takže velmi pěkný textový editor WordPerfect to nemohl zachránit. Až s prodejem Amigy 1200 v Magic krabici došlo ke změně, ovšem to už bylo poněkud pozdě cokoliv zachraňovat, byť balíček firmy Digita se mohl bez problémů srovnávat s konkurencí - WordWorth je velmi pěkný textový editor s omezenou možností práce s grafikou - něco jako microsoftí Word. Ať tak či onak, WordWorth v poslední sedmé verzi lze používat i dnes a to včetně českých truetype fontů získané z prostředí Windows a podobně. Alternativou může být Final Writer či dokonce český BD Editor. Haage & Partner vydal svůj nepříliš podařený Amiga Writer, ale i ten je normálně použitelný. Z tabulkových procesorů vyberu např. Final Calc. V oboru sázení grafiky je dodnes vyvíjen multiplatformní komerční PageStream - tato aplikace byla dostupná samozřejmě i dříve, avšak malé Amigy této aplikaci prostě nestačily - minimem byla Amiga 3000 s grafickou kartou. Dnes již pravděpodobně málokdo opustí grafická studia od Corelu či Adobe, ale tím se určitě kvality PageStreamu nesnižují - račte si vyzkoušet PageStream pro Windows - opravdu se nemá za co stydět.

      Na Amiga OS se také mohou dosyta vyřádit věční systémoví šťouralové a vylepšovači. V žádném jiném systému nenajdete tolik možností k tomu, jak se má systém chovat, fungovat a hlavně vypadat. Stačí si otevřít ikonu Preferences a to opravdu není všechno. I samotný WorkBench či jeho náhrada Directory Opus Magellan poskytne řadu vychytávek. Se vším ale souvisí fakt, že pokud nevíte přesně co děláte, nemusí Vám systém příště nastartovat anebo může fungovat všelijak. Ale to je přesně ono, Amiga z Vás vychová uživatele, který rozumí počítačům.

      Poslední odstavec věnuji programování. Tato platforma se nabízí všem programátorům a jakýmkoliv rádoby programátorům, takže i začátečníkům. Na Amize můžete programovat v Basicu, Pascalu, Céčku i v assembleru. Z prostředí některých vývojářských systémů můžete využívat cokoliv od knihoven až po systémové ovladače, můžete tedy pracovat velice jednoduše, s modernímu postupy a využívat tak i operační systém. K napsání vlastní hry či jednoduchého demosnímku stačí starý dobrý AMOS Creator - Basic s vnořeným systémem nápovědy, který plně ovládá multimédia. Chcete-li vytvořit také systémový projekt, sáhněte raději po BlitzBasicu či po poslední jeho verzi - AmiBlitz. Ač se stále jedná o Basic, jeho programovací postupy se podobají jazyku C a C++. Vynikající český programátor Martin Kuchinka Vám otevírá cestu svým jazykem PowerD.

      Nejrychlejší cesta k vyzkoušení znamená emulátor UAE na Linuxu nebo ještě lépe WinUAE pro Windows. Pro oba emulátory existují distribuce, které Vám ukáží, co Amiga OS dovede. Doporučuji, abyste vyzkoušeli obě distribuce tj. jak AmigaSYS, tak AmiKit. V obou případech budete potřebovat legálně držený soubor s obrazem paměti ROM KickStart 3.1 - v případě AmigaSYS budou dále stačit systémové diskety systému 3.0/3.1, AmiKit přímo vyžaduje instalační CD-ROM se systémem 3.9 v jakékoliv variantě distribuce a to včetně balíku Amiga Forever či Amithlon/Amiga XL.


           6. Klasika však zůstane klasikou ...







© 2002 - 2014                    Amiga, AmigaOS & their logos are registered trademarks