Manifest   AmigaOS   Instalace   Tutorial   WinUAE log   WinUAE konfigurace   WinUAE FAQ   Download   Zlatíčka   Story   Udělátka   Odkazy


     Instalace WinUAE

      WinUAE vyžaduje operační systém Windows 98, ME, 2000, XP, Vista - Win98/ME nedoporučujeme. Hardwarové požadavky nejsou přemrštěné - čím rychlejší PC, tím samozřejmě lépe, ale jinak bude stačit pro svižnou práci minimum CPU na frekvenci 1 GHz a paměť RAM 64 MB. Kvalitní zážitek však přinese CPU na frekvenci 3 GHz a paměť RAM 256 MB. Grafickou, zvukovou kartu, myš, klávesnici a CD/DVD jednotku má dle předpokladu každý uživatel. Disketová jednotka není nutná, stejně tak není zcela nutný herní ovladač. WinUAE využije vše výše zmíněné.

      Instalace WinUAE je bezproblémová, obecně se doporučuje užití projektu ve formě archivu ZIP, který se rozbalí do libovolného adresáře na jakémkoliv logickém disku systému Windows. Vytvořte si tedy nejprve např. adresář "WinUAE" na systémovém disku "C:\" a do této složky rozbalte archiv ZIP např. pomocí diskového manažeru Total Commander. Ihned uvidíte několik podadresářů, hlavní aplikaci WinUAE a několik nutných drobností. Nyní si vytvořte další podadresář např. "kick" nebo "rom" - do tohoto adresáře nakopírujte legálně držený soubor s obsahem paměti ROM, můžete i více verzí. K provozu AmigaOS 3.9 je vyžadována paměť ROM verze 3.1 - tu lze navíc uplatnit i pro provoz aplikací, her či demosnímků s virtuálních obrazů disket (ADF, ADZ, DMS), které vyžaduje původní počítač Amiga 1200 nebo Amiga 4000 s procesory Motorola 68020/FPU, 030, 040 popř. 060 a přitom vůbec nevyžadují pevný disk se systémem. Také lze doporučit paměť ROM verze 1.3, která řídí provoz systému v počítači Amiga 500 nebo Amiga 2000 - uplatní se zejména k provozu her pro tento typ počítače, jelikož Amiga 500 byla nejrozšířenější domácí počítač všech dob a tudíž je tato varianta více kompatibilní než degradace emulované Amigy 1200. Na tomto místě je dobré sdělit, že pro disketové hry existují postupy, jak je lze spouštět z pevného disku přímo ze systému AmigaOS - to jednak vyžaduje obrazy pamětí ROM v systémovém adresáři Devs/KickStarts a za druhé to opravdu nedoporučuji, protože se to pod emulací chová různě a není to zcela bezproblémové. Pokud nevyužijete nějakou z předinstalovaných distribucí a přesto budete instalovat operační systém, vytvořte si ještě další podadresáře - název může být jakýkoliv a je lhostejné, zda sem v budoucnu umístíte soubor s obrazem disku HDF nebo se tento adresář bude chovat přímo jako disk pro AmigaOS. Dnes již také můžete bez problémů připojit skutečný fyzický disk s Amiga formátem přímo do PC (pro specialisty).

      Nyní máte za sebou první krok a přistoupíme k vytváření jednotlivých konfigurací pro dané typy počítačů Amiga. Jednotlivá konfigurační okna spolu s popisem najdete v části KONFIGURACE. WinUAE nabízí v konfiguraci jisté přednastavené varianty, lze je však doporučit jen jakýsi základ - vhodným nastavením lze dostát lepších výsledků, prostředků a také rychlosti.



     Dříve než začnete instalovat operační systém Amiga OS 3.9

      Zde bych rád uvedl, že OS 3.9 se příliš neodlišuje od předchozích verzí 3.x, nicméně těmito staršími verzemi se zabývat nemusíte. Před samotnou instalací je dobré si rozmyslet, který emulovaný procesor bude systém pohánět, protože OS 3.9 pracuje jak s CPU 68020, tak i novějšími až do CPU 68060 (tedy, co se týče WinUAE). Dlouhodobé zkušenosti hovoří pro použití CPU 68020 s podporou matematického koprocesoru 68882 (FPU). Tato varianta se zdá být nejvíce kompatibilní, podporuje ji maximální množství aplikací a systém není o nic ochuzen. Emulace CPU 68020 je také pravděpodobně i nejrychlejší. Jakmile budete mít systém nainstalován společně s dalšími aplikacemi, můžete zkusit provoz na vyšších verzí procesoru a prakticky by nemělo docházet k problémům. Pokud však zvolíte opačný postup a nainstalujete aplikace odladěné např. pro CPU 68040, mohou při degradaci na CPU 68020 nastat potíže. Zkušení odborníci si často schovávají verze pro různé procesory pro pozdějí potřebu, což se může týkat i tak zásadních systémových souborů jako jsou např. knihovny (libraries). Díky WinUAE získáváme velice levnou high Amigu, která dokonale pokryje všechny potřeby pro AmigaOS 3.9 a až na několik specifik značně předstihne reálné počítače Amiga 68k (ortodoxní kolegy prosím o zachování možného klidu).



     Instalace přednastavené distribuce AmiKit

      Přednastavené distribuce jsou vhodné pro začátečníky i pokročilé, přináší s sebou celou řadu výhod a ulehčení. Existuje několik známých variant - osobně se stavím za slovenský produkt AmiKit, který je z hlediska funkce, užití či designu nejlépe zpracovaný a navíc je pravidelně aktualizovaný (manuálně nebo automaticky přes internet). AmiKit je zdarma ke stažení na www.amikit.amiga.sk, můžete si také zakoupit edici na CD. Ke spuštění této varianty budete potřebovat legálně držený KickStart/ROM 3.1 a legálně držený AmigaOS 3.9 v jakékoliv podobě. U AmiKitu máte jistotu nejnovějších verzí systémových souborů, což se o jiných distribucí rozhodně říci nedá (svými postřehy a příspěvky přispívám i já).

      Instalace AmiKitu probíhá zcela standartně, stačí spustit nemalý instalační balíček. Vlastní instalace na disk Windows zabere i několik minut a nainstaluje se také WinUAE. Po dokončení přichází první spuštění, které doprovází automatické vyhledávání souboru obrazu s pamětí ROM 3.1. Po zavedení paměti ROM se spustí rozhraní ke spuštění AmiKitu. Klepnutím na tlačítko "RUN AMIKIT" nastartuje minimální AmigaOS a budete vyzváni ke vložení instalačního nosiče s AmigaOS 3.9. Dále již postupujte dle pokynů instalačního skriptu až do zdárného dokončení (čeština zde zatím chybí, ale vše je jasné a nematoucí). Systém požádá o restart a po chvilce je vše připraveno k provozu, netřeba ani řešit nastavení připojení k internetu - vše připraveno.

      Nyní doporučujeme provést kontrolu aktualizací, která proběhne zcela automaticky. Je-li na internetu přítomna aktualizace, potvrďte její stažení a o vše další se postará AmiKit. K aktualizacím patří také oficiální balíčky BoingBag-1, BoingBag-2 a lokalizační balík, který zabezpečí úplnou českou lokalizaci systému. Aktivace češtiny se provede otevřením aplikace LOCALE v adresáři PREFERENCES - naleznete snadno v hlavní nabídce, která se podobá START nabídce systému Windows. Jako podporované jazyky zvolte "english" a "czech", můžete také "slovak". Nalezne-li jakákoliv aplikace odpovídají lokalizační katalog, využije jej zcela automaticky bez dalšího zásahu uživatele. V případě problémů s českými znaky je třeba otevřít aplikaci FONTS z PREFERENCES - opět snadno z hlavní nabídky. Zde zvolte písmo v normě LATIN-E2 - ukázku vidíte okamžitě v poli pro náhled. Písma však volte uvážlivě, relativně dost systémových aplikací pracuje se zde nastavenými fonty, jakékoliv extrémy by mohly potom vypadat všelijak. Takto si můžete projet celý systém a seznámit se s AmigaOS 3.9. Pokud si nejste jisti svými činy, můžete nová nastavení vždy snadno vyzkoušet klepnutím na tlačítko "USE/Použít" - když jste něco pokazili, po restartu systému se objeví původní nastavení. Pro úplné nastavení změn slouží naopak tlačítko "SAVE/Uložit". Jste-li úplným nováčkem, snadno tak pochopíte zákonitosti AmigaOS a brzy si uvědomíte jeho přednosti. K tomu také slouží část TUTORIAL na těchto stránkách. Dlužno dodat, že rozdíl mezi základní instalací AmigaOS 3.9 a instalací s velmi rozšiřujícím AmiKitem je minimálně obrovský. Z toho také pramení jistá složitost a pokud nejste velmi zkušeným uživatelem, raději se nepokoušejte o změny zevnitř systému.

      AmiKit používá ke svému provozu disk, který zastupuje adresář na disku Windows. Nepoužívá tedy soubor s obrazem disku HDF, může jej však používat jako další diskový oddíl - jistě, další diskové oddíly mohou být další také adresáře na disku Windows. Disk jako adresář má několik výhod a také několik, pro někoho možná podstatných nevýhod oproti HDF disku. Výhoda je v tom, že tento disk je bez problémů viditelný na straně Windows, takže pokud to jde, lze se soubory pracovat i na "druhé" straně (např. úprava startovaček v čistě textovém editoru typu poznámkový blok). Zásadní výhodou je teoreticky neomezený datový objem, což je naopak zásadní omezení disku HDF. Nicméně HDF strikně dodržuje veškerou kompatibilitu souborových systémů AmigaOS a proto jsem přistoupil k přenosu AmiKitu na disk HDF. Toto by měl provádět jen opravdu zkušený uživatel, protože je zde mnoho záludností a opomenutím můžete snadno přijít o důležité soubory (je třeba zachovat název zařízení "AK0", při potížích s formátováním HDF vypnout antivirovou kontrolu, před každou změnou sledovat startovací sekvence, WBStartup a podobně).



     Instalace operačního systému všeobecně, univerzálně - Amiga, UAE, Amithlon, AmigaXL

      Tento popis se vztahuje k instalaci operačního systému Amiga OS verze 3.0 (nebo 3.1) a 3.9 na počítače Amiga anebo softwarové emulátory počítače Amiga (WinUAE, UAE, Amiga XL, Amithlon). Pokud uživatel vlastní instalační CD-ROM s OS 3.9, AmigaXL & Amithlon či Amiga Forever, pak je velmi výhodné využít výše uvedený předinstalovaný balík AMIKIT.

Důležitá informace na začátek - narazíte-li při instalování nebo kdykoliv později na potíže při startování systému, nevzdávejte to. Méně častěji to může dělat nějaký skřítek v paměti, který včas ohlásí GURU MEDITATION a počítač či emulátor zůstane viset ve smyčce - většinou se objeví červená obrazovka (zřejmý vpád komunistů), méně častěji zelená (údajně problém s pamětí) a zcela výjimečně modrá obrazovka (údajně problém s nějakou hardwarovou součástí) - tady pomůže klasický postup vypnout - zapnout = přerušit napájení (pamatuji si, že RAD Disk se v paměti držel zuby nehty i více než jednu minutu !!!) a v případě emulátoru uzavřít a znovu spustit. Tak či onak nezapomínejte, že systém lze spustit i bez startovací sekvence - ihned po startu počítače nebo "uae-počítače" podržte obě tlačítka myši a využijte možnost "Boot With No Startup-Sequence". Nejvíce potíží odhalíte příkazem "LOADWB" - tedy nahrát WorkBench. V případě WinUAE se často stává, že se do "DEVS/DosDrivers" nainstaloval ovladač CD-ROM, kterou ovšem nemáte připojenou. A to znamená spustit diskový manažer a tento ovladač odstranit z tohoto adresáře (bacha, nenapsal jsem vymazat z disku). A takových krásných maličkostí je Amiga plná - není nad pocit stále něco tvořit, řešit, opravovat a vylepšovat - je-li něco absolutně dokonalé, tak to začně bejt fakt nuda :-)

      Instalace OS 3.0/3.1 je z dob svého vzniku umístěna na instalačních disketách a to celkem na pěti - WorkBench, Extras, Storage, Fonts a Locale. Volitelně tento balíček doplňuje instalační disketa pro pevný disk HD Install. Systém vyžaduje procesor MC 68000 a lepší, kickstart 3.0 a 1 MB CHIP paměti. Tento fakt umožňuje provozovat OS 3.0/3.1 i na Amize 500, pokud ovšem povýšíme kickstart 1.3 na 3.0 nebo 3.1 softwarovou cestou. Klasicky se to ale bude týkat nejvíce rozšířených počítačů Amiga 1200 či 4000. Co se týče soft emulátorů, dotkne se 3.0/3.1 WinUAE, UAE a WinFellow. Pro všechny emulátory je samozřejmě výhodnější OS 3.9 (v případě Amiga XL a Amithlonu to ani jinak nejde), ale kupodivu pod WinUAE běží některá dema a hry lépe na OS 3.0/3.1 než pod OS 3.9. V případě emulátorů není problém vytvořit si různé verze systémů.

      U klasické Amigy je nutné nejprve připojit na IDE slot pevný disk. Nemusí být nijak velký, instalace OS 3.0/3.1 vyžaduje jen několik jednotek megabajtů. Nyní budete potřebovat nejlépe disketu HD Install, ale pokud není, postačí disketa WorkBench. Amigu nastartujeme tedy z diskety. Nyní pomocí utility HDToolBox manuálně detekujeme pevný disk, který se v každém případě objeví jako SCSI zařízení (device). Po správné detekci vstoupíme dále a prozatím pozměníme pouze velikost a počet diskových oddílů (pokud je to nutné). Myslím, že ponechat dva oddíly je dobrá volba, běžně ale postačí upravit disk pro jediný oddíl - pak ovšem nemáte moc šancí na nějaké zálohování na jiný oddíl, což může být v případě nepovedené validace dost problém. Každopádně oddíl DH0: již nyní můžeme označit jako BOOTABLE, tedy spustitelný. Všechny změny uložíme a HDToolBox by měl vyzvat k restartu počítače (aby byl zaregistrován disk). Opět necháme najet systém z diskety a nyní se musí objevit ikona nebo ikony diskových oddílů. Co bude dál, se dozvíme za chviličku.

      U emulované Amigy (UAE, WinUAE, Fellow) je také nutné připojit pevný disk, ale v tomto případě to bude soubor, kterému se říká HDF - harddiscfile. Jeho velikost můžete zvolit podle potřeby. Velice vhodná bude velikost okolo 650 MB pro zálohování na CD-ROM. Tento soubor ovšem nelze dále dělit a představuje tak v podstatě diskový oddíl. Pokud Vám nebude 650 MB stačit, můžete si vytvořit další oddíly (DH1, DH2 ...) a tak se budou chovat také připojené disky např. FAT32 (ADD PC DRIVES). A nyní budeme potřebovat instalační diskety a protože PC ani MAC nepřečte Amiga diskety (opačně samozřejmě) bude nutné vlastnit image soubory ADF všech disket. Pokud máte k dispozici skutečnou Amigu, bude nejlepší použít utilitu DMS a vytvořit si z původních disket soubory *.DMS, které se zapakují včetně formátu diskety i s boot-blockem. Oproti ADF formátu tyto soubory přetáhnete do PC i na 720 kB PC disketě. Samozřejmě je tady více možností (dělení souboru, CD nosič atd.), ale vycházíme z nuly. Nyní zkopírované DMS archivy rozbalíme programem XMDS do ADF souborů (syntax "XDMS u nazev.dms" - přípona není povinná). Tím jsme získali instalační diskety pro emulátor. Jako v případě skutečné Amigy použijeme HD Install popř. WorkBench disketu. Z této virtuální diskety necháme nastartovat systém na emulátoru a nyní se musí také objevit ikona nebo ikony diskových oddílů.

      V tomto okamžiku probíhá instalace naprosto shodně s jediným technickým rozdílem - u Amigy vyměňujeme fyzické diskety, v emulátory ADF soubory (už jsem zmínil, že možností existuje více, ale toto se týká začínajích uživatelů anebo toho, kdo opravdu začíná od nuly a nemá vytvořenou zálohu funkčního systému). Nyní v každém případě klepněte na ikonu disku DH0: a z menu ICONS vyberte položku FORMAT ... V novém okně zadejte název (většinou WORK), zaškrtněte FAST FILE SYSTEM a INTERNATIONAL MODE. Pokud chcete používat koš, zaškrtněte také TRASHCAN. Nyní můžete zvolit zvolit FORMAT nebo QUICK (rychlý) FORMAT. Pro nový disk nebo HDF doporučuji úplný FORMAT. Nyní se disk naformátuje a inicializuje. Pokud jsme nastartovali systémy z diskety HD Install, otevřete ikonu diskety a v novém okně spusťte ikonu INSTALL pro instalaci systému (můžete zvolit i jazykovou verzi). Poté se spustí instalační skript, který Vás provede celou instalací - pokud neexistují vadné sektory na disketách, proběhně instalace bez potíží - budete pouze na vyžádání měnit diskety. Po dokončení vyjměte všechny diskety z mechanik a restartujte. Nyní nabíhá systém z disku. Pokud ovšem nemáme disketu HD Install, je situace o něco složitější, nikoliv však tak zoufalá. Budeme muset nakopírovat soubory a adresáře z disket na pevný disk přesně tak, jak jsou na disketách. Zde sice může vzniknout pár nesrovnalostí, ale základ by měl být funkční. Pro ilustraci vypadá obsah disku DH0: (či jiného bootovatelného) takto:
SYS:C/           systémové soubory
    Devs/        ovladače zařízení - device, tiskárny, AHI, mountlisty
    Libs/        knihovny - soubory *.library
    L/           ovladače a handlery, definice FFS
    Locale/      lokalizační katalogy
    Storage/     ovladače diskových zařízení, monitorů atd.
    Fonts/       soubory bitmapových a bullet vektorových písem
    Tools/       uživatelské utility, které nejsou zcela nutné pro běh
    System/      uživatelské utility, které nejsou zcela nutné pro běh
    Prefs/       soubory pro nastavení a konfiguraci systému
    WbStartup/   programy, které budou spuštěny při startu systému
    S/           startovací sekvence a konfigurační soubory
    Env/         konfigurační soubory uložené z Preferencí
    Classes/     datatypy, systémové soubory
    Expansion/   po instalaci zcela prázdný
    Utilities/   prohlížeč Multiview, Clocks, AmigaGuide ...
    Rexxc/       systémové soubory pro jazyk Arexx


      Tak nějak vypadá nainstalovaný operační systém Amiga OS 3.0/3.1. Zde je nutné upozornit na fakt, že jádro systému EXEC je poměrně liberální a tak pokud do těchto adresářů vložíte cokoliv jiného anebo některé soubory budou úplně jinde, nebude to mít nijaký vliv na běh systému. Spíše zmíněné programy nepoběží, pokud budou vyžadovat přesně určený adresář. To jsme ovšem už poněkud jinde.

      Takto nainstalovaný systém je samozřejmě v anglické verzi, ale díky existenci souboru LOCALE.LIBRARY, je možné kompletně celý systém lokalizovat do jiných jazyků a to v podstatě mrknutím oka. Stačí pouze lokalizační katalog nebo katalogy pro jednotlivé jazyky. Bohužel ani do dnešní doby neexistuje něco jako AMIGA OS CZ. To vše je ale pouze otázka vlastní instalace. Např. v Německu existuje jazyková verze již od systému 1.2 a od systému 2.0, která podporuje lokalizaci, také všechny programy. Tím je jasně naznačeno, že pokud jakýkoliv program podporuje lokalizaci a existuje k němu katalog, změníte jazykovou verzi stejně jako systém nastavením jazyku v PREFERENCES - LOCALE. Zdá se to být celkem macešské vůči zákazníkům, ale nicméně jednoduché pro distribuci - vždy existuje pouze jedna verze instalace. Jak se ovšem ukázalo, i tohle mělo vliv na výběr počítače ze strany zákazníka.

      Zde je nutné upozornit na fakt, že do systému 3.1 je čeština tvořena kódovací sadou KOI8CS, což v např. v OS 3.9 způsobuje potíže při použití starších CZ písem - od OS 3.5 je čeština kódována nově přes sadu LATIN E2.

      Zbývá ještě několik akcí, které si vysvětlíme později. Nyní budeme totiž instalovat systém 3.9.

      Amiga OS 3.9 se podobně jako OS 3.5 distribuuje pouze na CD-ROM a oproti starším verzím je samozřejmě obsáhlejší, více propracovaný, uživatelsky i programově dokonalejší včetně podpory PowerPC procesorů. Pro jeho provoz je již nezbytný (ale zase ne tak úplně nutně) kickstart ROM 3.1. Tato ROM je původně pouze v Amize 1200 a 4000 novější série, ale lze namontovat i do starších počítačů anebo ji jednoduše nahrávat přes nižší verzi kickstartu. Každopádně již vyžaduje procesor 68020, 1 MB CHIP a nějakou FAST RAM. Samozřejmě výkonnější procesor a grafická karta povyšuje systém na skutečný skvost na poli Amigy.

      Jak jsem zmínil, instalace se nachází na CD-ROM, takže je nutná také CD-ROM mechanika a několik megabajtů na disku. Nejjednodušší je instalace přes starší systém, kde samozřejmě již existuje ovladač pro použitou CD-ROM. V tomto případě je ale dobré vytvořit si zálohu funkčního systému. Velice vhodné je nakopírovat si instalační soubory OS 3.9 na disk a instalovat z disku. To ovšem záleží na každém uživateli. Pokud budeme instalovat systém na Amigu bez systému, bude samozřejmě zapotřebí instalační disketa. Jinak instalační CD je také samostatně bootovatelné, ale ne vždy se bude dařit. Důležitý je tedy přístup k CD mechanice, ze které budeme instalovat. V případě, že nakopírujeme instalační soubory na pevný disk, může být instalace o něco jednodušší.

      Co se týká soft emulátorů UAE, WinUAE a nyní také Amiga XL či Amithlon, zde proběhne instalace z CD vždycky (ale jak jsem naznačil, z disku to lze také provést). Z Amiga XL a Amithlonu je již přístup na CD-ROM zajišten, v UAE prostředí připojíte mechaniku jako PC zařízení v konfiguraci. Obecně se dá říci, že minimální systém je nutností (např. spuštění startovací diskety, disketa WorkBenche 2.0 a vyšší, minimální systém XL a Amithlon).

      Po otevření ikony instalačního CD nalezneme ikonu INSTALL_OS a kliknutím spustíme instalaci. Hlavní instalace se nalézá v archivu LHA, takže systém bude vyžadovat buď adresář k rozbalování anebo RAM DISK (pokud máte dostatečné množství FAST RAM). Hlavní část instalace proběhne na jediný zátah a po dokončení je systém připraven ke spuštění. Ovšem zde se cesty poněkud rozdvojují. Oficiální balík OS 3.9 je určen pro Amigy anebo k použití v emulátoru UAE či WinUAE, pro Amiga XL a Amithlon je vydána speciální distribuce pro tyto emulátory - Amiga OS XL. V obou případech je možné doinstalovat internetový prohlížeč A-WEB ve speciální distribuci a lokalizační balíček - tentokrát také v češtině. O to se konečně zasloužila česká skupina ATO - Amiga Translated Organisation. A díky tomu také narazíte při zprovoznění připojení k internetu k některým českým providerům. Jinak update české lokalizace naleznete na stránce www.amiga.com a navíc si zde můžete stáhnout BoingBag 1 a 2 či další užitečné věci. Pravidelně také sledujte sekci OS39FAQ. Nyní můžeme začít pracovat.

      Na tomto místě se vracíme zpět ke staršímu systému a informace zde uvedené se hodí pro všechny uživatele Amiga OS. Začneme tvořit systém k obrazu svému. Mezi první patří grafické rozhraní systému. Jeho kvalita, rozlišení a rychlost závisí na možnosti hardwaru a uživateli, provozovat WorkBench ve čtyřech barvách je stále možné, avšak tato kapitola je již (hezkou) minulostí. V případě emulátorů je celkem dobré (skoro nutné) nainstalovat balíček Picasso 96, který bude používat sub-grafickou kartu UAEGFX a využije přitom stávající grafickou kartu v PC. V případě UAE či WinUAE se emulace výrazně zrychlí, v Amithlonu a AmigaXL již tato nastavení proběhla při instalaci. Součástí UAE je ovladač, který umístíte do adresáře DEVS. Po restartu bude aktivován a můžeme otevřít ikonu PREFERENCES a v nastavení SCREENMODE vybrat některý z režimů UAEGFX. Vždy si ale vyzkoušejte, zda bude režim pracovat bezchybně. Samozřejmě, že v konfiguraci UAE připojíte RTG kartu a přidělíte ji pamět (ne víc než je skutečná pamět grafické karty). U klasické Amigy použijete ovladač grafické karty, kterou v Amize máte. Pokud ji nemáte (asi většina), musíte se smířit s PAL zobrazením v max. 256 barvách anebo s DOUBLE režimy pro VGA monitor. V AGA režimech si můžeme dovolit poněkud zvětšit plochu systému díky nastavení OVERSCAN - jednak pro grafiku a druhak pro textové zobrazení. Maximum pro PAL a DBLPAL je 736 x 566 pixelů, ale v praxi se dostanete v systému tak na 704 nebo 724 x 566. Samozřejmě pokud vlastníte speciální typ monitoru, můžete využít i jiné zobrazovací režimy. Každopádně s Amigou bez grafické karty nebude systém vypadat tak superbarevně, ale i v 16 nebo 32 barvách lze provozovat systém velmi dobře a relativně rychle. Pokud chybí grafická karta, veškerá grafika využívá CHIP pamět a proto každá bitová plocha pamět ukrajuje a zpomaluje celý chod systému. To ostatně platí o každém otevřeném okně.

      Nyní bych doporučil funkční systém zazálohovat, protože se spustíme do hlubin systému. Mezi velice důležité dodatečné utility patří NOCLICK, která vypne neustálou kontrolu diskety v mechanice (především u klasické Amigy), dále utilita SNOOPDOS (monitorovací program - aneb proč zrovna tenhle program neběží správně nebo vůbec). Fakultativně můžete použít utilitu NO ICON BORDER (pro OS 3.0/3.1), v 3.5 a 3.9 se již používají GLOWICONS, které se chovají poněkud jinak, ale jsou to stále ikony. Na grafických kartách je samozřejmostí pozadí na ploše monitoru a velmi efektní MAGIC MENU, u kterého funguje nádherně polopropustnost pozadí. Uživatelsky si můžeme nastavit zobrazovací písma pro text, okna a ikony (u ikon včetně pozadí nebo bez pozadí) v nastavení FONTS. Co se týče zvuku, můžete používat klasicky PAULU anebo díky AHI rozhraní zvukové karty, v případě WinUAE již dobře pracuje ovladač UAE.device pro AHI systém. V prostředí Amithlonu pracuje pouze AHI rozhraní, ale díky programu PUHDEBAER můžete přesměrovat zvuk PAULY také na zvukovou kartu (pro některé programy je to jediné řešení).

      Amiga systém stojí na knihovnách, z nichž ty nejdůležitější pro jádro jsou umístěné v ROM. Ostatní se nachází, instalují a vyhledávají v adresáři LIBS. Zde je ovšem trochu zádrhel, leč pochopitelný. I knihovny mají své verze a ne všechny instalační skripty kontrolují číslo verze určité knihovny a snadno tak dojde k přepsání novější, pro systém důležité, knihovny - proto ty zálohy. Čas od času se také objeví nové verze knihoven, ale může se docela dobře stát, že některé programy vyžadují verzi starší. Proto se často objevují soubory vytvořené uživateli - nazev.library_old a podobně. V praxi je to opravdu minimum softwaru, ale jsou takové případy. V každém dobře zpracovaném Amiga systému zabírá adresář LIBS největší datový objem systémových souborů. Chybějící knihovny nebo jinou verzi většinou odhalí utilita SNOOPDOS.

      Velmi zajímavý je také adresář L, který obsahuje především systémové ovladače - handlery. Jeden z příkladů je třeba handler souborového systému - zvyšování jeho verze se provádí v Tools/HDToolBox. Dále zde naleznete ovladače přístupu na PC nebo MAC diskety, translate tabulky pro text atd. Tyto soubory často komunikují s ovladači v adresáři DEVS (Mountlisty), jejichž konfigurace se ukládají do adresáře S.

      Adresář S obsahuje především konfigurace pro jednotlivé programy, ale hlavně zde naleznete startovací soubory - startup-sequence a user-startup. Oba soubory jsou klasické textové ASCII soubory a první z nich zajišťuje start Amiga OS a načítá také obsah druhého souboru. User-startup je velice výhodné řešení pro systém a jednotlivé programy. Řada programů totiž vyžaduje přidělení virtuálního diskového zařízení vytvořené programem ASSIGN. Jeho syntax vypadá následovně: C/assign název: disk:adresář/adresář... To způsobí, že jakýkoliv adresář na disku může existovat jako diskové zařízení a příslušný program se nemusí starat o fyzické vyhledávání souborů. Pokud si vytvoříte virtuální zařízení např. GRAFIKA, bude také fungovat příkaz DIR GRAFIKA: - vypíše soubory z přiděleného adresáře. Je to uživatelsky velice příjemná záležitost. Pokud přesunete program na jiný disk nebo pod jiný adresář, stačí změnit cestu v User-startup. Když se Vám to nepovede, systém ohlásí chybu, že uvedený adresář neexistuje.

      Adresář WBSTARTUP obsahuje soubory, které si přejete spustit po startu systému. Většinou to bude právě NOCLICK, hodiny na ploše, různá menu (např. TOOLS DAEMON) atd.

      Umístění ikon na plochu vypadá trochu tajemně, nestačí pouhé přetažení na plochu. Ikony na plochu umístíme dvěma způsoby. První (uživatelsky lákavější) je použití některého programu a druhý spočívá ve vytvoření souboru ".backdrop", který bude v hlavním systémovém adresáři (nebo-li na ROOT). Opět se jedná o textový ASCII soubor, který obsahuje příkazy v jednotlivých řádcích např. ":DirectoryOPUS" - pokud existuje v hlavním adresáři ikona a soubor DirectoryOPUS, objeví se na ploše ikona a program se spustí kliknutím. Následuje další řádek. Lze sem umístit kompletní cestu anebo se může odkazovat pouze na ikonu, která obsahuje další informace o spuštění.

      Řada programů využívá tzv. prostředí MUI, které poněkud zlepšuje vzhled a přidává některé funkce, které WorkBench neřeší. MUI se instaluje jako balíček a jeho hlavní část ovládá knihovna MUI.LIBRARY. Poslední známá verze pro klasické 68k Amigy nese číslo 3.8 a jsou dostupné i zdrojové kódy.

      Velice lákavé je využití utility VISUALPREFS. Pomocí tohoto zajímavého programu můžeme zásadně ovlivnit vzhled operačního systému, tedy oken, nabídek, tlačítek atd. Samozřejmě je možná úprava barev, program nabízí některá přednastavení, řadu lze stáhnout z aminetu anebo si uživatel může vytvořit vlastní sady.

      Amiga OS nabízí také správu dat pomocí DATATYPES, které jsou umístěny v adresáři CLASSES. Jednotlivé soubory obsahují informace pro datové typy např. zvukové a grafické formáty. Programy, které dovedou využít datatypy se pak nemusí starat sami o sobě o rozpoznávání datového typu a použijí k tomu tyto soubory. Datatypy pracují na principu rozpoznávání obsahu souboru, takže přípony jako ve Windows jsou zde prakticky zbytečné.

      Adresář STORAGE obsahuje ovladače pro různá hardwarová zařízení. Obsahuje ovladače monitorů, mountlist CD-ROM mechaniky či PC0: zařízení (ovladač pro čtení FAT disket 720 kB/1.44 MB) atd. Spuštěním dojde k jejich aktivaci anebo přesunutí k použití v jednotlivých nastaveních v PREFERENCES. Pokud uživatel vyžaduje jejich spuštění při startu systému (typicky ovladač monitoru či PC0:), musí se tyto soubory zkopírovat do adresáře DEVS a umístit do příslušných adresářů (např. MONITORS, PRINTERS ...) a tento postup platí jak pro klasickou Amigu, tak pro emulátory. V případě AmigaXL a Amithlonu jsou využívány speciální ovladače pro PC hardware.

      V neposlední řadě je navíc dobré použít balíček XPK, který obsahuje různé archivační rutiny různých kvalit pro různé typy souborů. Výhodou tohoto systému je zapakování prakticky všech souborů, zejména pak samostatně spustitelných. Do startovací sekvence se umístí řádek s příkazem C/Xloadseg. Tento prográmek zajistí spuštění všech zabalených souborů v systému. Nemusím příliš vykládat, kolik bude ušetřeno místa na disku. Některé důležité programy ale ponechejte v původní podobě, především pak ty, které budete potřebovat v případě startování bez startovací sekvence (typicky při problémech diskový manažer, textový editor a podobně).

      I v Amiga OS je nutné udržovat pevný disk. Výbornou volbou je defragmentovací program Reorg 3.11, který je poměrně rychlý a vlastní spoustu funkcí pro správu disku. Při problémech s validací pomůže většinou systémový handler, ale na škodu rozhodně nebude utilita TurboVal. Při potížích, jež validatory nevyřeší, je dobré využít služeb balíčku QuarterBackTools. Ten ale nikdy nepoužívejte pod Amithlonem a AmigaXL - disk sice vypadá stejně jako pod Amigou či WinUAE, ale stojí za ním jiné jádro systému a rázem je všechna práce kompletně přesně v prdeli !!!

      Závěrem mohu jednoznačně říci, že Amiga OS skýtá mnoho záludností, které jsou srovnatelné s unixovými systémy, ale v tomto případě je vše až neuvěřitelně uživatelsky přístupné a uživatelem snadno ovlivnitelné - tím ale také snadno systém zboříte a musíte hledat chybu. Tato kapitola snad většině uživatelů pomůže, samozřejmě problémy se vyskytnou - řada podrobností je zde popsána, na některé jiné určitě časem narazíte.

      A na úplný závěr snad jen, že počítače Amiga a systém Amiga se zapíná síťovým vypínačem a stejně tak se vypíná - snažte se nevypínat počítač nebo vyskakovat s emulátoru, když se na disk zapisuje - většinou se pak nevyhnete tomu, že se spustí DISK VALIDATOR - za éru Amigy se mně totiž stalo, že validační program nepomohl :-( Tím je ale jasně vysvětleno, že obludnost vypínání počítače tlačítkem START zde opravdu nehrozí !!! Furt mně nejde do hlavy, proč tam dali nápis "Start", když je "Windows" světově kompatibilní slovo ... ehm, stačilo by přece logo widlí, néé ?



© 2002 - 2014                    Amiga, AmigaOS & their logos are registered trademarks