|
Instalace WinUAE
WinUAE vyžaduje operační systém Windows 98, ME, 2000, XP, Vista - Win98/ME nedoporučujeme.
Hardwarové požadavky nejsou přemrštěné - čím rychlejší PC, tím samozřejmě lépe, ale jinak
bude stačit pro svižnou práci minimum CPU na frekvenci 1 GHz a paměť RAM 64 MB. Kvalitní
zážitek však přinese CPU na frekvenci 3 GHz a paměť RAM 256 MB. Grafickou, zvukovou kartu,
myš, klávesnici a CD/DVD jednotku má dle předpokladu každý uživatel. Disketová jednotka
není nutná, stejně tak není zcela nutný herní ovladač. WinUAE využije vše výše zmíněné.
Instalace WinUAE je bezproblémová, obecně se doporučuje užití projektu ve formě archivu ZIP,
který se rozbalí do libovolného adresáře na jakémkoliv logickém disku systému Windows. Vytvořte
si tedy nejprve např. adresář "WinUAE" na systémovém disku "C:\" a do této složky rozbalte
archiv ZIP např. pomocí diskového manažeru Total Commander. Ihned uvidíte několik podadresářů,
hlavní aplikaci WinUAE a několik nutných drobností. Nyní si vytvořte další podadresář např.
"kick" nebo "rom" - do tohoto adresáře nakopírujte legálně držený soubor s obsahem paměti ROM,
můžete i více verzí. K provozu AmigaOS 3.9 je vyžadována paměť ROM verze 3.1 - tu lze navíc
uplatnit i pro provoz aplikací, her či demosnímků s virtuálních obrazů disket (ADF, ADZ, DMS),
které vyžaduje původní počítač Amiga 1200 nebo Amiga 4000 s procesory Motorola 68020/FPU, 030,
040 popř. 060 a přitom vůbec nevyžadují pevný disk se systémem. Také lze doporučit paměť ROM
verze 1.3, která řídí provoz systému v počítači Amiga 500 nebo Amiga 2000 - uplatní se zejména
k provozu her pro tento typ počítače, jelikož Amiga 500 byla nejrozšířenější domácí počítač
všech dob a tudíž je tato varianta více kompatibilní než degradace emulované Amigy 1200.
Na tomto místě je dobré sdělit, že pro disketové hry existují postupy, jak je lze spouštět
z pevného disku přímo ze systému AmigaOS - to jednak vyžaduje obrazy pamětí ROM v systémovém
adresáři Devs/KickStarts a za druhé to opravdu nedoporučuji, protože se to pod emulací chová
různě a není to zcela bezproblémové. Pokud nevyužijete nějakou z předinstalovaných distribucí
a přesto budete instalovat operační systém, vytvořte si ještě další podadresáře - název může
být jakýkoliv a je lhostejné, zda sem v budoucnu umístíte soubor s obrazem disku HDF nebo
se tento adresář bude chovat přímo jako disk pro AmigaOS. Dnes již také můžete bez problémů
připojit skutečný fyzický disk s Amiga formátem přímo do PC (pro specialisty).
Nyní máte za sebou první krok a přistoupíme k vytváření jednotlivých konfigurací pro dané
typy počítačů Amiga. Jednotlivá konfigurační okna spolu s popisem najdete v části KONFIGURACE.
WinUAE nabízí v konfiguraci jisté přednastavené varianty, lze je však doporučit jen jakýsi
základ - vhodným nastavením lze dostát lepších výsledků, prostředků a také rychlosti.
Dříve než začnete instalovat operační systém Amiga OS 3.9
Zde bych rád uvedl, že OS 3.9 se příliš neodlišuje od předchozích verzí 3.x, nicméně těmito
staršími verzemi se zabývat nemusíte. Před samotnou instalací je dobré si rozmyslet,
který emulovaný procesor bude systém pohánět, protože OS 3.9 pracuje jak s CPU 68020, tak
i novějšími až do CPU 68060 (tedy, co se týče WinUAE). Dlouhodobé zkušenosti hovoří pro
použití CPU 68020 s podporou matematického koprocesoru 68882 (FPU). Tato varianta se zdá
být nejvíce kompatibilní, podporuje ji maximální množství aplikací a systém není o nic
ochuzen. Emulace CPU 68020 je také pravděpodobně i nejrychlejší. Jakmile budete mít systém
nainstalován společně s dalšími aplikacemi, můžete zkusit provoz na vyšších verzí procesoru
a prakticky by nemělo docházet k problémům. Pokud však zvolíte opačný postup a nainstalujete
aplikace odladěné např. pro CPU 68040, mohou při degradaci na CPU 68020 nastat potíže.
Zkušení odborníci si často schovávají verze pro různé procesory pro pozdějí potřebu,
což se může týkat i tak zásadních systémových souborů jako jsou např. knihovny (libraries).
Díky WinUAE získáváme velice levnou high Amigu, která dokonale pokryje všechny potřeby
pro AmigaOS 3.9 a až na několik specifik značně předstihne reálné počítače Amiga 68k (ortodoxní
kolegy prosím o zachování možného klidu).
Instalace přednastavené distribuce AmiKit
Přednastavené distribuce jsou vhodné pro začátečníky i pokročilé, přináší s sebou celou
řadu výhod a ulehčení. Existuje několik známých variant - osobně se stavím za slovenský
produkt AmiKit, který je z hlediska funkce, užití či designu nejlépe zpracovaný a navíc
je pravidelně aktualizovaný (manuálně nebo automaticky přes internet). AmiKit je zdarma
ke stažení na www.amikit.amiga.sk, můžete si také zakoupit edici na CD. Ke spuštění této
varianty budete potřebovat legálně držený KickStart/ROM 3.1 a legálně držený AmigaOS 3.9
v jakékoliv podobě. U AmiKitu máte jistotu nejnovějších verzí systémových souborů, což
se o jiných distribucí rozhodně říci nedá (svými postřehy a příspěvky přispívám i já).
Instalace AmiKitu probíhá zcela standartně, stačí spustit nemalý instalační balíček.
Vlastní instalace na disk Windows zabere i několik minut a nainstaluje se také WinUAE.
Po dokončení přichází první spuštění, které doprovází automatické vyhledávání souboru
obrazu s pamětí ROM 3.1. Po zavedení paměti ROM se spustí rozhraní ke spuštění AmiKitu.
Klepnutím na tlačítko "RUN AMIKIT" nastartuje minimální AmigaOS a budete vyzváni ke
vložení instalačního nosiče s AmigaOS 3.9. Dále již postupujte dle pokynů instalačního
skriptu až do zdárného dokončení (čeština zde zatím chybí, ale vše je jasné a nematoucí).
Systém požádá o restart a po chvilce je vše připraveno k provozu, netřeba ani řešit
nastavení připojení k internetu - vše připraveno.
Nyní doporučujeme provést kontrolu aktualizací, která proběhne zcela automaticky. Je-li
na internetu přítomna aktualizace, potvrďte její stažení a o vše další se postará AmiKit.
K aktualizacím patří také oficiální balíčky BoingBag-1, BoingBag-2 a lokalizační balík,
který zabezpečí úplnou českou lokalizaci systému. Aktivace češtiny se provede otevřením
aplikace LOCALE v adresáři PREFERENCES - naleznete snadno v hlavní nabídce, která se
podobá START nabídce systému Windows. Jako podporované jazyky zvolte "english" a "czech",
můžete také "slovak". Nalezne-li jakákoliv aplikace odpovídají lokalizační katalog,
využije jej zcela automaticky bez dalšího zásahu uživatele. V případě problémů s českými
znaky je třeba otevřít aplikaci FONTS z PREFERENCES - opět snadno z hlavní nabídky. Zde
zvolte písmo v normě LATIN-E2 - ukázku vidíte okamžitě v poli pro náhled. Písma však
volte uvážlivě, relativně dost systémových aplikací pracuje se zde nastavenými fonty,
jakékoliv extrémy by mohly potom vypadat všelijak. Takto si můžete projet celý systém
a seznámit se s AmigaOS 3.9. Pokud si nejste jisti svými činy, můžete nová nastavení
vždy snadno vyzkoušet klepnutím na tlačítko "USE/Použít" - když jste něco pokazili,
po restartu systému se objeví původní nastavení. Pro úplné nastavení změn slouží
naopak tlačítko "SAVE/Uložit". Jste-li úplným nováčkem, snadno tak pochopíte zákonitosti
AmigaOS a brzy si uvědomíte jeho přednosti. K tomu také slouží část TUTORIAL na těchto
stránkách. Dlužno dodat, že rozdíl mezi základní instalací AmigaOS 3.9 a instalací
s velmi rozšiřujícím AmiKitem je minimálně obrovský. Z toho také pramení jistá složitost
a pokud nejste velmi zkušeným uživatelem, raději se nepokoušejte o změny zevnitř systému.
AmiKit používá ke svému provozu disk, který zastupuje adresář na disku Windows. Nepoužívá
tedy soubor s obrazem disku HDF, může jej však používat jako další diskový oddíl - jistě,
další diskové oddíly mohou být další také adresáře na disku Windows. Disk jako adresář
má několik výhod a také několik, pro někoho možná podstatných nevýhod oproti HDF disku.
Výhoda je v tom, že tento disk je bez problémů viditelný na straně Windows, takže pokud
to jde, lze se soubory pracovat i na "druhé" straně (např. úprava startovaček v čistě
textovém editoru typu poznámkový blok). Zásadní výhodou je teoreticky neomezený datový
objem, což je naopak zásadní omezení disku HDF. Nicméně HDF strikně dodržuje veškerou
kompatibilitu souborových systémů AmigaOS a proto jsem přistoupil k přenosu AmiKitu
na disk HDF. Toto by měl provádět jen opravdu zkušený uživatel, protože je zde mnoho
záludností a opomenutím můžete snadno přijít o důležité soubory (je třeba zachovat název
zařízení "AK0", při potížích s formátováním HDF vypnout antivirovou kontrolu, před každou
změnou sledovat startovací sekvence, WBStartup a podobně).
Instalace operačního systému všeobecně, univerzálně - Amiga, UAE, Amithlon, AmigaXL
Tento popis se vztahuje k instalaci operačního systému Amiga OS verze 3.0 (nebo 3.1) a 3.9
na počítače Amiga anebo softwarové emulátory počítače Amiga (WinUAE, UAE, Amiga XL, Amithlon). Pokud uživatel vlastní instalační CD-ROM s OS 3.9, AmigaXL & Amithlon či Amiga Forever, pak je velmi výhodné využít výše uvedený předinstalovaný balík AMIKIT.
Důležitá informace na začátek - narazíte-li při instalování nebo kdykoliv později na potíže
při startování systému, nevzdávejte to. Méně častěji to může dělat nějaký skřítek v paměti, který včas ohlásí GURU MEDITATION a počítač či emulátor zůstane viset ve smyčce - většinou se objeví červená obrazovka (zřejmý vpád komunistů), méně častěji zelená (údajně
problém s pamětí) a zcela výjimečně modrá obrazovka (údajně problém s nějakou hardwarovou součástí) - tady pomůže klasický postup vypnout - zapnout = přerušit napájení (pamatuji si, že RAD Disk se
v paměti držel zuby nehty i více než jednu minutu !!!) a v případě emulátoru uzavřít a znovu spustit. Tak či onak nezapomínejte, že systém lze spustit i bez startovací sekvence - ihned po startu počítače nebo "uae-počítače" podržte obě tlačítka myši a využijte možnost "Boot With No Startup-Sequence".
Nejvíce potíží odhalíte příkazem "LOADWB" - tedy nahrát WorkBench. V případě WinUAE
se často stává, že se do "DEVS/DosDrivers" nainstaloval ovladač CD-ROM, kterou ovšem nemáte připojenou.
A to znamená spustit diskový manažer a tento ovladač odstranit z tohoto adresáře (bacha, nenapsal
jsem vymazat z disku). A takových krásných maličkostí je Amiga plná - není nad pocit stále něco tvořit,
řešit, opravovat a vylepšovat - je-li něco absolutně dokonalé, tak to začně bejt fakt nuda :-)
Instalace OS 3.0/3.1 je z dob svého vzniku umístěna na instalačních
disketách a to celkem na pěti - WorkBench, Extras, Storage, Fonts
a Locale. Volitelně tento balíček doplňuje instalační disketa pro
pevný disk HD Install. Systém vyžaduje procesor MC 68000 a lepší,
kickstart 3.0 a 1 MB CHIP paměti. Tento fakt umožňuje provozovat
OS 3.0/3.1 i na Amize 500, pokud ovšem povýšíme kickstart 1.3
na 3.0 nebo 3.1 softwarovou cestou. Klasicky se to ale bude týkat
nejvíce rozšířených počítačů Amiga 1200 či 4000. Co se týče soft
emulátorů, dotkne se 3.0/3.1 WinUAE, UAE a WinFellow. Pro všechny
emulátory je samozřejmě výhodnější OS 3.9 (v případě Amiga XL
a Amithlonu to ani jinak nejde), ale kupodivu pod WinUAE běží
některá dema a hry lépe na OS 3.0/3.1 než pod OS 3.9. V případě
emulátorů není problém vytvořit si různé verze systémů.
U klasické Amigy je nutné nejprve připojit na IDE slot pevný disk.
Nemusí být nijak velký, instalace OS 3.0/3.1 vyžaduje jen několik
jednotek megabajtů. Nyní budete potřebovat nejlépe disketu HD Install,
ale pokud není, postačí disketa WorkBench. Amigu nastartujeme tedy
z diskety. Nyní pomocí utility HDToolBox manuálně detekujeme pevný
disk, který se v každém případě objeví jako SCSI zařízení (device).
Po správné detekci vstoupíme dále a prozatím pozměníme pouze
velikost a počet diskových oddílů (pokud je to nutné). Myslím, že
ponechat dva oddíly je dobrá volba, běžně ale postačí upravit disk
pro jediný oddíl - pak ovšem nemáte moc šancí na nějaké zálohování
na jiný oddíl, což může být v případě nepovedené validace dost
problém. Každopádně oddíl DH0: již nyní můžeme označit jako BOOTABLE,
tedy spustitelný. Všechny změny uložíme a HDToolBox by měl vyzvat
k restartu počítače (aby byl zaregistrován disk). Opět necháme najet
systém z diskety a nyní se musí objevit ikona nebo ikony diskových
oddílů. Co bude dál, se dozvíme za chviličku.
U emulované Amigy (UAE, WinUAE, Fellow) je také nutné připojit
pevný disk, ale v tomto případě to bude soubor, kterému se říká
HDF - harddiscfile. Jeho velikost můžete zvolit podle potřeby.
Velice vhodná bude velikost okolo 650 MB pro zálohování na CD-ROM.
Tento soubor ovšem nelze dále dělit a představuje tak v podstatě
diskový oddíl. Pokud Vám nebude 650 MB stačit, můžete si vytvořit
další oddíly (DH1, DH2 ...) a tak se budou chovat také připojené
disky např. FAT32 (ADD PC DRIVES). A nyní budeme potřebovat instalační
diskety a protože PC ani MAC nepřečte Amiga diskety (opačně samozřejmě)
bude nutné vlastnit image soubory ADF všech disket. Pokud máte
k dispozici skutečnou Amigu, bude nejlepší použít utilitu DMS
a vytvořit si z původních disket soubory *.DMS, které se zapakují
včetně formátu diskety i s boot-blockem. Oproti ADF formátu tyto
soubory přetáhnete do PC i na 720 kB PC disketě. Samozřejmě je tady
více možností (dělení souboru, CD nosič atd.), ale vycházíme z nuly.
Nyní zkopírované DMS archivy rozbalíme programem XMDS do ADF souborů
(syntax "XDMS u nazev.dms" - přípona není povinná). Tím jsme získali
instalační diskety pro emulátor. Jako v případě skutečné Amigy
použijeme HD Install popř. WorkBench disketu. Z této virtuální
diskety necháme nastartovat systém na emulátoru a nyní se musí
také objevit ikona nebo ikony diskových oddílů.
V tomto okamžiku probíhá instalace naprosto shodně s jediným
technickým rozdílem - u Amigy vyměňujeme fyzické diskety,
v emulátory ADF soubory (už jsem zmínil, že možností existuje
více, ale toto se týká začínajích uživatelů anebo toho, kdo
opravdu začíná od nuly a nemá vytvořenou zálohu funkčního systému).
Nyní v každém případě klepněte na ikonu disku DH0: a z menu ICONS
vyberte položku FORMAT ... V novém okně zadejte název (většinou
WORK), zaškrtněte FAST FILE SYSTEM a INTERNATIONAL MODE. Pokud
chcete používat koš, zaškrtněte také TRASHCAN. Nyní můžete zvolit
zvolit FORMAT nebo QUICK (rychlý) FORMAT. Pro nový disk nebo HDF
doporučuji úplný FORMAT. Nyní se disk naformátuje a inicializuje.
Pokud jsme nastartovali systémy z diskety HD Install, otevřete
ikonu diskety a v novém okně spusťte ikonu INSTALL pro instalaci
systému (můžete zvolit i jazykovou verzi). Poté se spustí instalační
skript, který Vás provede celou instalací - pokud neexistují vadné
sektory na disketách, proběhně instalace bez potíží - budete pouze
na vyžádání měnit diskety. Po dokončení vyjměte všechny diskety
z mechanik a restartujte. Nyní nabíhá systém z disku. Pokud ovšem
nemáme disketu HD Install, je situace o něco složitější, nikoliv
však tak zoufalá. Budeme muset nakopírovat soubory a adresáře
z disket na pevný disk přesně tak, jak jsou na disketách. Zde sice
může vzniknout pár nesrovnalostí, ale základ by měl být funkční.
Pro ilustraci vypadá obsah disku DH0: (či jiného bootovatelného) takto:
SYS:C/ systémové soubory
Devs/ ovladače zařízení - device, tiskárny, AHI, mountlisty
Libs/ knihovny - soubory *.library
L/ ovladače a handlery, definice FFS
Locale/ lokalizační katalogy
Storage/ ovladače diskových zařízení, monitorů atd.
Fonts/ soubory bitmapových a bullet vektorových písem
Tools/ uživatelské utility, které nejsou zcela nutné pro běh
System/ uživatelské utility, které nejsou zcela nutné pro běh
Prefs/ soubory pro nastavení a konfiguraci systému
WbStartup/ programy, které budou spuštěny při startu systému
S/ startovací sekvence a konfigurační soubory
Env/ konfigurační soubory uložené z Preferencí
Classes/ datatypy, systémové soubory
Expansion/ po instalaci zcela prázdný
Utilities/ prohlížeč Multiview, Clocks, AmigaGuide ...
Rexxc/ systémové soubory pro jazyk Arexx
Tak nějak vypadá nainstalovaný operační systém Amiga OS 3.0/3.1. Zde je nutné
upozornit na fakt, že jádro systému EXEC je poměrně liberální a tak
pokud do těchto adresářů vložíte cokoliv jiného anebo některé soubory
budou úplně jinde, nebude to mít nijaký vliv na běh systému. Spíše
zmíněné programy nepoběží, pokud budou vyžadovat přesně určený adresář.
To jsme ovšem už poněkud jinde.
Takto nainstalovaný systém je samozřejmě v anglické verzi, ale díky
existenci souboru LOCALE.LIBRARY, je možné kompletně celý systém
lokalizovat do jiných jazyků a to v podstatě mrknutím oka. Stačí
pouze lokalizační katalog nebo katalogy pro jednotlivé jazyky.
Bohužel ani do dnešní doby neexistuje něco jako AMIGA OS CZ.
To vše je ale pouze otázka vlastní instalace. Např. v Německu
existuje jazyková verze již od systému 1.2 a od systému 2.0,
která podporuje lokalizaci, také všechny programy. Tím je jasně
naznačeno, že pokud jakýkoliv program podporuje lokalizaci
a existuje k němu katalog, změníte jazykovou verzi stejně jako
systém nastavením jazyku v PREFERENCES - LOCALE. Zdá se to být
celkem macešské vůči zákazníkům, ale nicméně jednoduché pro
distribuci - vždy existuje pouze jedna verze instalace. Jak
se ovšem ukázalo, i tohle mělo vliv na výběr počítače ze strany
zákazníka.
Zde je nutné upozornit na fakt, že do systému 3.1 je čeština
tvořena kódovací sadou KOI8CS, což v např. v OS 3.9 způsobuje
potíže při použití starších CZ písem - od OS 3.5 je čeština
kódována nově přes sadu LATIN E2.
Zbývá ještě několik akcí, které si vysvětlíme později. Nyní budeme
totiž instalovat systém 3.9.
Amiga OS 3.9 se podobně jako OS 3.5 distribuuje pouze na CD-ROM
a oproti starším verzím je samozřejmě obsáhlejší, více propracovaný,
uživatelsky i programově dokonalejší včetně podpory PowerPC procesorů.
Pro jeho provoz je již nezbytný (ale zase ne tak úplně nutně) kickstart
ROM 3.1. Tato ROM je původně pouze v Amize 1200 a 4000 novější série,
ale lze namontovat i do starších počítačů anebo ji jednoduše nahrávat
přes nižší verzi kickstartu. Každopádně již vyžaduje procesor 68020,
1 MB CHIP a nějakou FAST RAM. Samozřejmě výkonnější procesor a grafická
karta povyšuje systém na skutečný skvost na poli Amigy.
Jak jsem zmínil, instalace se nachází na CD-ROM, takže je nutná také
CD-ROM mechanika a několik megabajtů na disku. Nejjednodušší je instalace
přes starší systém, kde samozřejmě již existuje ovladač pro použitou
CD-ROM. V tomto případě je ale dobré vytvořit si zálohu funkčního
systému. Velice vhodné je nakopírovat si instalační soubory OS 3.9
na disk a instalovat z disku. To ovšem záleží na každém uživateli.
Pokud budeme instalovat systém na Amigu bez systému, bude samozřejmě
zapotřebí instalační disketa. Jinak instalační CD je také samostatně
bootovatelné, ale ne vždy se bude dařit. Důležitý je tedy přístup
k CD mechanice, ze které budeme instalovat. V případě, že nakopírujeme
instalační soubory na pevný disk, může být instalace o něco jednodušší.
Co se týká soft emulátorů UAE, WinUAE a nyní také Amiga XL či Amithlon,
zde proběhne instalace z CD vždycky (ale jak jsem naznačil, z disku to
lze také provést). Z Amiga XL a Amithlonu je již přístup na CD-ROM zajišten,
v UAE prostředí připojíte mechaniku jako PC zařízení v konfiguraci. Obecně
se dá říci, že minimální systém je nutností (např. spuštění startovací
diskety, disketa WorkBenche 2.0 a vyšší, minimální systém XL a Amithlon).
Po otevření ikony instalačního CD nalezneme ikonu INSTALL_OS a kliknutím
spustíme instalaci. Hlavní instalace se nalézá v archivu LHA, takže systém
bude vyžadovat buď adresář k rozbalování anebo RAM DISK (pokud máte dostatečné
množství FAST RAM). Hlavní část instalace proběhne na jediný zátah a po
dokončení je systém připraven ke spuštění. Ovšem zde se cesty poněkud
rozdvojují. Oficiální balík OS 3.9 je určen pro Amigy anebo k použití
v emulátoru UAE či WinUAE, pro Amiga XL a Amithlon je vydána speciální
distribuce pro tyto emulátory - Amiga OS XL. V obou případech je možné
doinstalovat internetový prohlížeč A-WEB ve speciální distribuci
a lokalizační balíček - tentokrát také v češtině. O to se konečně
zasloužila česká skupina ATO - Amiga Translated Organisation. A díky tomu
také narazíte při zprovoznění připojení k internetu k některým českým
providerům. Jinak update české lokalizace naleznete na stránce www.amiga.com
a navíc si zde můžete stáhnout BoingBag 1 a 2 či další užitečné věci.
Pravidelně také sledujte sekci OS39FAQ. Nyní můžeme začít pracovat.
Na tomto místě se vracíme zpět ke staršímu systému a informace zde uvedené
se hodí pro všechny uživatele Amiga OS. Začneme tvořit systém k obrazu
svému. Mezi první patří grafické rozhraní systému. Jeho kvalita, rozlišení
a rychlost závisí na možnosti hardwaru a uživateli, provozovat WorkBench ve čtyřech barvách je stále možné, avšak tato kapitola je již (hezkou) minulostí. V případě emulátorů je celkem
dobré (skoro nutné) nainstalovat balíček Picasso 96, který bude používat
sub-grafickou kartu UAEGFX a využije přitom stávající grafickou kartu v PC.
V případě UAE či WinUAE se emulace výrazně zrychlí, v Amithlonu a AmigaXL
již tato nastavení proběhla při instalaci. Součástí UAE je ovladač, který
umístíte do adresáře DEVS. Po restartu bude aktivován a můžeme otevřít
ikonu PREFERENCES a v nastavení SCREENMODE vybrat některý z režimů UAEGFX.
Vždy si ale vyzkoušejte, zda bude režim pracovat bezchybně. Samozřejmě, že
v konfiguraci UAE připojíte RTG kartu a přidělíte ji pamět (ne víc než je
skutečná pamět grafické karty). U klasické Amigy použijete ovladač grafické
karty, kterou v Amize máte. Pokud ji nemáte (asi většina), musíte se smířit
s PAL zobrazením v max. 256 barvách anebo s DOUBLE režimy pro VGA monitor.
V AGA režimech si můžeme dovolit poněkud zvětšit plochu systému díky
nastavení OVERSCAN - jednak pro grafiku a druhak pro textové zobrazení.
Maximum pro PAL a DBLPAL je 736 x 566 pixelů, ale v praxi se dostanete
v systému tak na 704 nebo 724 x 566. Samozřejmě pokud vlastníte speciální
typ monitoru, můžete využít i jiné zobrazovací režimy. Každopádně s Amigou
bez grafické karty nebude systém vypadat tak superbarevně, ale i v 16 nebo
32 barvách lze provozovat systém velmi dobře a relativně rychle. Pokud
chybí grafická karta, veškerá grafika využívá CHIP pamět a proto každá
bitová plocha pamět ukrajuje a zpomaluje celý chod systému. To ostatně
platí o každém otevřeném okně.
Nyní bych doporučil funkční systém zazálohovat, protože se spustíme
do hlubin systému. Mezi velice důležité dodatečné utility patří NOCLICK,
která vypne neustálou kontrolu diskety v mechanice (především u klasické
Amigy), dále utilita SNOOPDOS (monitorovací program - aneb proč zrovna
tenhle program neběží správně nebo vůbec). Fakultativně můžete použít
utilitu NO ICON BORDER (pro OS 3.0/3.1), v 3.5 a 3.9 se již používají
GLOWICONS, které se chovají poněkud jinak, ale jsou to stále ikony.
Na grafických kartách je samozřejmostí pozadí na ploše monitoru
a velmi efektní MAGIC MENU, u kterého funguje nádherně polopropustnost
pozadí. Uživatelsky si můžeme nastavit zobrazovací písma pro text,
okna a ikony (u ikon včetně pozadí nebo bez pozadí) v nastavení
FONTS. Co se týče zvuku, můžete používat klasicky PAULU anebo díky
AHI rozhraní zvukové karty, v případě WinUAE již dobře pracuje
ovladač UAE.device pro AHI systém. V prostředí Amithlonu pracuje pouze
AHI rozhraní, ale díky programu PUHDEBAER můžete přesměrovat zvuk
PAULY také na zvukovou kartu (pro některé programy je to jediné řešení).
Amiga systém stojí na knihovnách, z nichž ty nejdůležitější pro jádro
jsou umístěné v ROM. Ostatní se nachází, instalují a vyhledávají
v adresáři LIBS. Zde je ovšem trochu zádrhel, leč pochopitelný.
I knihovny mají své verze a ne všechny instalační skripty kontrolují
číslo verze určité knihovny a snadno tak dojde k přepsání novější,
pro systém důležité, knihovny - proto ty zálohy. Čas od času se také
objeví nové verze knihoven, ale může se docela dobře stát, že některé
programy vyžadují verzi starší. Proto se často objevují soubory
vytvořené uživateli - nazev.library_old a podobně. V praxi je to opravdu
minimum softwaru, ale jsou takové případy. V každém dobře zpracovaném
Amiga systému zabírá adresář LIBS největší datový objem systémových
souborů. Chybějící knihovny nebo jinou verzi většinou odhalí utilita SNOOPDOS.
Velmi zajímavý je také adresář L, který obsahuje především systémové
ovladače - handlery. Jeden z příkladů je třeba handler souborového
systému - zvyšování jeho verze se provádí v Tools/HDToolBox. Dále
zde naleznete ovladače přístupu na PC nebo MAC diskety, translate
tabulky pro text atd. Tyto soubory často komunikují s ovladači
v adresáři DEVS (Mountlisty), jejichž konfigurace se ukládají do
adresáře S.
Adresář S obsahuje především konfigurace pro jednotlivé programy,
ale hlavně zde naleznete startovací soubory - startup-sequence
a user-startup. Oba soubory jsou klasické textové ASCII soubory
a první z nich zajišťuje start Amiga OS a načítá také obsah
druhého souboru. User-startup je velice výhodné řešení pro systém
a jednotlivé programy. Řada programů totiž vyžaduje přidělení
virtuálního diskového zařízení vytvořené programem ASSIGN. Jeho
syntax vypadá následovně: C/assign název: disk:adresář/adresář...
To způsobí, že jakýkoliv adresář na disku může existovat jako
diskové zařízení a příslušný program se nemusí starat o fyzické
vyhledávání souborů. Pokud si vytvoříte virtuální zařízení např.
GRAFIKA, bude také fungovat příkaz DIR GRAFIKA: - vypíše soubory
z přiděleného adresáře. Je to uživatelsky velice příjemná
záležitost. Pokud přesunete program na jiný disk nebo pod
jiný adresář, stačí změnit cestu v User-startup. Když se Vám
to nepovede, systém ohlásí chybu, že uvedený adresář neexistuje.
Adresář WBSTARTUP obsahuje soubory, které si přejete spustit
po startu systému. Většinou to bude právě NOCLICK, hodiny na ploše,
různá menu (např. TOOLS DAEMON) atd.
Umístění ikon na plochu vypadá trochu tajemně, nestačí pouhé
přetažení na plochu. Ikony na plochu umístíme dvěma způsoby.
První (uživatelsky lákavější) je použití některého programu
a druhý spočívá ve vytvoření souboru ".backdrop", který bude
v hlavním systémovém adresáři (nebo-li na ROOT). Opět se jedná
o textový ASCII soubor, který obsahuje příkazy v jednotlivých
řádcích např. ":DirectoryOPUS" - pokud existuje v hlavním adresáři
ikona a soubor DirectoryOPUS, objeví se na ploše ikona a program
se spustí kliknutím. Následuje další řádek. Lze sem umístit kompletní
cestu anebo se může odkazovat pouze na ikonu, která obsahuje další
informace o spuštění.
Řada programů využívá tzv. prostředí MUI, které poněkud zlepšuje vzhled
a přidává některé funkce, které WorkBench neřeší. MUI se instaluje
jako balíček a jeho hlavní část ovládá knihovna MUI.LIBRARY. Poslední
známá verze pro klasické 68k Amigy nese číslo 3.8 a jsou dostupné i zdrojové kódy.
Velice lákavé je využití utility VISUALPREFS. Pomocí tohoto zajímavého
programu můžeme zásadně ovlivnit vzhled operačního systému, tedy oken,
nabídek, tlačítek atd. Samozřejmě je možná úprava barev, program nabízí
některá přednastavení, řadu lze stáhnout z aminetu anebo si uživatel může
vytvořit vlastní sady.
Amiga OS nabízí také správu dat pomocí DATATYPES, které jsou umístěny
v adresáři CLASSES. Jednotlivé soubory obsahují informace pro datové
typy např. zvukové a grafické formáty. Programy, které dovedou využít
datatypy se pak nemusí starat sami o sobě o rozpoznávání datového typu
a použijí k tomu tyto soubory. Datatypy pracují na principu rozpoznávání
obsahu souboru, takže přípony jako ve Windows jsou zde prakticky zbytečné.
Adresář STORAGE obsahuje ovladače pro různá hardwarová zařízení. Obsahuje
ovladače monitorů, mountlist CD-ROM mechaniky či PC0: zařízení (ovladač
pro čtení FAT disket 720 kB/1.44 MB) atd. Spuštěním dojde k jejich aktivaci
anebo přesunutí k použití v jednotlivých nastaveních v PREFERENCES. Pokud
uživatel vyžaduje jejich spuštění při startu systému (typicky ovladač
monitoru či PC0:), musí se tyto soubory zkopírovat do adresáře DEVS
a umístit do příslušných adresářů (např. MONITORS, PRINTERS ...) a tento
postup platí jak pro klasickou Amigu, tak pro emulátory. V případě AmigaXL
a Amithlonu jsou využívány speciální ovladače pro PC hardware.
V neposlední řadě je navíc dobré použít balíček XPK, který obsahuje různé archivační
rutiny různých kvalit pro různé typy souborů. Výhodou tohoto systému je zapakování
prakticky všech souborů, zejména pak samostatně spustitelných. Do startovací sekvence
se umístí řádek s příkazem C/Xloadseg. Tento prográmek zajistí spuštění všech zabalených
souborů v systému. Nemusím příliš vykládat, kolik bude ušetřeno místa na disku. Některé
důležité programy ale ponechejte v původní podobě, především pak ty, které budete potřebovat
v případě startování bez startovací sekvence (typicky při problémech diskový manažer, textový
editor a podobně).
I v Amiga OS je nutné udržovat pevný disk. Výbornou volbou je defragmentovací program Reorg
3.11, který je poměrně rychlý a vlastní spoustu funkcí pro správu disku. Při problémech
s validací pomůže většinou systémový handler, ale na škodu rozhodně nebude utilita TurboVal.
Při potížích, jež validatory nevyřeší, je dobré využít služeb balíčku QuarterBackTools.
Ten ale nikdy nepoužívejte pod Amithlonem a AmigaXL - disk sice vypadá stejně jako pod Amigou
či WinUAE, ale stojí za ním jiné jádro systému a rázem je všechna práce kompletně přesně v prdeli !!!
Závěrem mohu jednoznačně říci, že Amiga OS skýtá mnoho záludností, které
jsou srovnatelné s unixovými systémy, ale v tomto případě je vše až neuvěřitelně
uživatelsky přístupné a uživatelem snadno ovlivnitelné - tím ale také snadno systém
zboříte a musíte hledat chybu. Tato kapitola snad většině uživatelů pomůže, samozřejmě
problémy se vyskytnou - řada podrobností je zde popsána, na některé jiné určitě časem
narazíte.
A na úplný závěr snad jen, že počítače Amiga a systém Amiga se zapíná síťovým vypínačem a stejně
tak se vypíná - snažte se nevypínat počítač nebo vyskakovat s emulátoru, když se na disk
zapisuje - většinou se pak nevyhnete tomu, že se spustí DISK VALIDATOR - za éru Amigy
se mně totiž stalo, že validační program nepomohl :-( Tím je ale jasně vysvětleno,
že obludnost vypínání počítače tlačítkem START zde opravdu nehrozí !!! Furt mně nejde do hlavy,
proč tam dali nápis "Start", když je "Windows" světově kompatibilní slovo ... ehm, stačilo
by přece logo widlí, néé ?
| |
© 2002 - 2014 Amiga, AmigaOS & their logos are registered trademarks
|